3 Ads 129/2010 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 13/2021- 32 - text  6 22 Ad 13/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci žalobce: F. Š. bytem X zastoupen JUDr. Matejem Pláňavským, advokátem sídlem Malinovského nám. 603/4, Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 2. 2021, č. j. X, zamítla žádost žalobce o starobní důchod, neboť žalobce nedosáhl důchodového věku dle obecné úpravy zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a nesplňuje ani podmínky stanovené zvláštní úpravou pro nárok na snížení důchodového věku pro osoby zaměstnané v hornictví. Námitky žalobce žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. Uvádí, že vykonával v období od 26. 6. 1981 do 21. 10. 1997 zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Dne 21. 10. 1997 došlo k rozvázání pracovního poměru se žalobcem ze strany zaměstnavatele, a to z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice. Žalobce vykonával zaměstnání v podzemí celkem 15 let a 5 měsíců. 3. Podle § 74 zákona o důchodovém pojištění jsou nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii zachovány. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se s odkazem na uvedené považuje za důchodový věk. 4. V návaznosti na tuto úpravu činí důchodový věk žalobce dle § 21 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“) 55 let, neboť žalobce byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) téhož zákona. 5. Dále, v souladu s § 174 zákona o sociálním zabezpečení by měl být důchodový věk žalobce 56 let. 6. Na žalobce se dále vztahuje nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 (dále jen „nařízení 369/2009 Sb.“). Žalobce totiž ve smyslu § 1 písm. a) tohoto nařízení vykonával před 1. lednem 1993 zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let. Žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2013, č. j. 3 Ads 123/2012 – 32, podle něhož je cílem této úpravy stanovení nižšího důchodového věku horníkům, kteří vykonávali zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1993 zařazeno mezi zaměstnáni I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosaženi věku aspoň 55 let, toto zaměstnání přitom vykonávali před rokem 1993 i následně po zrušení pracovních kategorií od 1. 1. 1993, a kteří právě v důsledku zrušení pracovních kategorií nesplnili podmínku stanovené doby zaměstnáni v I. pracovní kategorii. Jiným výkladem by dle žalobce docházelo k neoprávněnému zásahu jeho práv, neboť předmětnou činnost vykonával více než 10 let před účinností nové úpravy a to téměř nepřetržitě s výjimkou povinné vojenské služby. Dle této úpravy by měl být důchodový věk žalobce 55 let a 6 měsíců. 7. Žalobce proto navrhuje, aby krajský soud obě rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve svém vyjádření uvádí, že žalobci, který se narodil 18. 6. 1963, vzniká nárok na starobní důchod dosažením věku 64 let a 8 měsíců. Nařízení 363/2009 Sb. se na žalobce nevztahuje, neboť neodpracoval potřebný počet směn v zaměstnání v hornictví. Pokud se týká námitky žalobce, že mu nebyla v preferované pracovní kategorii I. AA hodnocena povinná vojenská služba, tu v souladu s nařízením vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení (dále jen „nařízení 117/1988 Sb.“) takto započítat nelze. Žalovaná proto navrhuje, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 10. Žaloba není důvodná. 11. Žalovaná v napadeném rozhodnutí i vyjádření k žalobě podrobně a srozumitelně popisuje historii zaměstnání žalobce. V době od 26. 6. 1981 do 31. 5. 1983 byl žalobce zaměstnán u společnosti Důl ČSA Karviná, přičemž získal celkem 637 dnů doby zaměstnání v kategorii I.AA, v době od 22. 4. 1985 do 1. 1. 1986 byl zaměstnán u OKD – Důl Paskov a získal celkem 254 dnů doby zaměstnání v kategorii I.AA, od 1. 1. 1987 do 21. 10. 1997 byl zaměstnán u téhož zaměstnavatele. Za období do 31. 12. 1992 získal celkem 3 078 dnů doby zaměstnání v kategorii I.AA. Po 31. 12. 1992 do skončení pracovního poměru z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice odpracoval žalobce 986 směn v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Tato skutková zjištění žalobce nijak nezpochybňuje, resp. netvrdí, že výpočty žalované jsou chybné nebo že mu některé odpracované dny či směny nebyly uznány. Ani poukaz žalobce, že hornickou činnost pod zemí vykonával nepřetržitě s výjimkou povinné vojenské služby (což nemohl ovlivnit) takovým zpochybněním není. Nadto se lze ztotožnit s žalovanou, že doba výkonu povinné vojenské služby se ve smyslu § 6 odst. 2 nařízení 117/1988 Sb. započítává jako doba ostatních zaměstnání v hornictví vykonávaných pod zemí v hlubinných dolech (kategorie I.A), nikoliv jako zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (kategorie I.AA). 12. Není sporu o tom, že žalobce nesplňuje podmínky dosažení důchodového věku dle obecné právní úpravy. Žalobní argumentace směřuje k tomu, že v případě žalobce je možné určit nižší důchodový věk dle speciální úpravy důchodového věku některých horníků. 13. Úvodem je nutno předeslat, že v období, v němž žalobce vykonával hornickou činnost, došlo k podstatným legislativním změnám, mimo jiné bylo zrušeno rozdělení zaměstnání do tzv. pracovních kategorií. Systém pracovních kategorií byl zrušen ještě za trvání Československa zákonem o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení s účinností od 1. 6. 1992. Na základě novelizace § 174 a § 175 zákona o sociálním zabezpečení byl vytvořen přechodný mechanismus, na základě něhož se zohledňovaly nároky spojené s výkonem zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii při rozhodování o důchodech i nadále. Nová úprava důchodového systému po 1. 1. 1996 (po nabytí účinnosti zákona o důchodovém pojištění) reagovala na dřívější existenci pracovních kategorií a z nich plynoucích odlišných podmínek pro vznik nároku na starobní důchod a jeho výši v § 71 a § 74 zákona o důchodovém pojištění (viz k tomu blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2011, čj. 3 Ads 129/2010 – 82, č. 2442/2011 Sb. NSS). 14. Podle § 74 zákona o důchodovém pojištění nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk. 15. Splnění snížené věkové podmínky podle § 74 zákona o důchodovém pojištění se určuje podle předpisů platných do 31. 12. 1995 a je limitováno ziskem potřebné doby v preferované pracovní kategorii do 31. 12. 1992. Pro vznik nároku na starobní důchod ve sníženém důchodovém věku se naopak dle tohoto ustanovení nemůže započítat zaměstnání vykonávané od 1. 1. 1993, což vyplývá již z jeho textace – „po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii“. Po 1. 1. 1993 se již zaměstnání do kategorií nerozdělují (srov. též rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2016, č. j. 33 Ad 9/2015 – 56). 16. Předpisem účinným před 31. 12. 1995 je zejména zákon o sociálním zabezpečení. Podle § 21 odst. 1 písm. a) tohoto zákona občan má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), tj. zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Jak žalovaná vysvětlila v napadeném rozhodnutí, žalobce tuto podmínku nesplňuje, neboť ke