8 As 18/2010 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 4/2021- 53 - text  10 29 Ad 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: AMERFO o.p.s, IČO: 28064038 sídlem Odlehlá 10/19, 621 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 29. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/225397-513/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal dne 28. 10. 2019 Úřad práce České republiky – krajskou pobočku v Brně (dále jen „úřad práce“) o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce (dále jen „příspěvek“) dle § 78 odst. 4 a 5 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a to za 3. čtvrtletí roku 2019. Přitom měl ke dni 30. 9. 2019 součet splatných nedoplatků přesahující částku 10 000 Kč, a to v celkové výši 162 658 Kč, z toho ve výši 149 713 Kč u Městské správy sociálního zabezpečení (dále jen „MSSZ“) na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (uhradil je dne 3. 10. 2019), ve výši 10 270 Kč u Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen „VZP“) na pojistném a penále na veřejné zdravotní pojištění (uhradil jej dne 17. 10. 2019) a 2 675 Kč u České průmyslové zdravotní pojišťovny (dále jen „ČPZP“) (uhradil jej dne 11. 10. 2019). 2. Jelikož žalobce v důsledku shora uvedených nedoplatků nesplňoval k rozhodnému datu podmínku bezdlužnosti pro účely přiznání příspěvku, požádal dne 10. 11.2019 žalovaného v souladu s § 78a odst. 16 zákona o zaměstnanosti o odstranění tvrdosti zákona. V žádosti jako důvod uvedl, že k nedoplatkům došlo v důsledku administrativního pochybení externí účetní a poukázal na to, že nezákonný stav napravil. 3. Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 9. 12. 2019, č. j. MPSV-2019/225354-424/2, žalobci neprominul splnění podmínky výše součtu nedoplatků uvedené v § 78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti. 4. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad k ministryni práce a sociálních věcí (dále jen „ministryně“). Ministryně rozklad zamítla a jím napadené rozhodnutí žalovaného potvrdila rozhodnutím ze dne 8. 6. 2020, č. j. MPSV-2019/256007-513/2 (dále jen „rozhodnutí ze dne 8. 6. 2020“) Uvedla, že důvody uváděné žalobcem jsou nedostatečné a k nastalé situaci nemuselo dojít, kdyby žalobce důsledně kontroloval povinné platby vůči státním institucím. 5. Po nabytí právní moci rozhodnutí ministryně uvedeného v předchozím odstavci podal žalobce dne 7. 7. 2020 žalovanému návrh na obnovu řízení o prominutí splnění podmínky bezdlužnosti. Obnovu řízení navrhl žalobce s odkazem na dříve neznámou skutečnost, která existovala v době původního řízení, a kterou nemohl v původním řízení uplatnit. Ta spočívala v tom, že se až později dozvěděl o zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, který měl provádět kontrolu odešlých plateb. 6. Ministryně rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020, č. j. MPSV-2020/137668-513/1 (ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/137668-513/2) – dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“ – žalobcovu žádost o obnovu řízení zamítla. Dospěla totiž k závěru, že zde nejsou skutečnosti odůvodňující povolení obnovy řízení – mj. totiž pozdější lékařský posudek pověřeného zaměstnance neměl prokazovat jeho dřívější zdravotní způsobilost, tedy způsobilost v době, kdy vznikl nedoplatek. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí ministryně podal žalobce rozklad. Ten ministryně zamítla rozhodnutím ze dne 29. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/225397-513/2, a napadené rozhodnutí potvrdila. Právě toto rozhodnutí ze dne 29. 1. 2021 nyní žalobce napadá žalobou. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 8. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí ministryně zrušil a věc se závazným právním názorem vrátil k dalšímu řízení žalovanému. 9. Žalobce uvedl, že předpoklady obnovy řízení na žádost účastníka řízení spočívají v tom, že rozhodnutí je pravomocné a účastník řízení požádá o obnovu řízení a vyjdou najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit. 10. Tak tomu je dle žalobce v dané věci, neboť žádost o odstranění tvrdosti zákona byla postavena na tom, že odvody nebyly uhrazeny včas s ohledem na to, že nastala administrativní chyba externí účetní společnosti. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti, resp. rozhodnutí o zamítnutí rozkladu pak vyšlo z toho, že tyto důvody nejsou hodné zvláštního zřetele; za takové se považují zejména důvody zdravotní a navíc měl žalobce zajistit řádnou kontrolu provedení plateb. 11. Kontrolu plateb zajišťoval žalobce svým zaměstnancem M. K., který dle lékařského posudku ze dne 28. 3. 2017 byl schopen výkonu této činnosti ze zdravotního hlediska. Ministryně sice v prvostupňovém rozhodnutí tvrdí, že kontrola plateb nespadala do rámce jeho činností, v tom se ovšem mýlí. Pod obecně definovaný rámec činností (mj. „provozní pracovník“, či „zajištění provozu“) kontrola předmětných plateb nepochybně spadá (je to součást běžného provozu jakožto značně obecného pojmu). Navíc to, že tuto činnost reálně zaměstnanec prováděl, plyne ze zprávy MUDr. T. K., která byla přiložena k žádosti o obnovu řízení. V napadeném rozhodnutí pak již ministryně danou věc neuvádí (lze se tak domnívat, že tento argument odpadl). 12. Žalobce také nesouhlasí s tím, že by předmětné zhoršení zdravotního stavu bylo vázáno až na skutečnosti následující po vydání daného rozhodnutí. Zaměstnanec MUDr. K. zřetelně uvedl, že „neprovedl kontrolu odeslaných plateb z účtu zaměstnavatele s ohledem na svůj zdravotní stav“. Šlo tedy o skutečnost zjištěnou žalobcem sice ex post, ale vážící se k rozhodnému období a v tu dobu existující. 13. Dále se v předmětné zprávě MUDr. K. uvádí, že zaměstnanec „zaměstnavateli neoznámil, že má také psychiatrickou diagnózu“. Konkrétní úplnou diagnózu tohoto zaměstnance žalobce neznal a nesměl se na ni ptát; zde žalobce odkazuje na § 316 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Uvedený zaměstnanec kontrolu neprovedl řádně, resp. o nezadaných platbách neinformoval žalobce, a proto mu žalobce jako zaměstnavatel udělil výtku poté, co věc vyšla najevo. 14. Teprve po vydání rozhodnutí ze dne 8. 6. 2020 se uvedený zaměstnanec svěřil žalobci s tím, že má diagnostikovánu psychiatrickou diagnózu spočívající v těžkých depresích a úzkostech. Při přijetí do zaměstnání oznámil zaměstnanec jen to, že pobírá invalidní důchod a viditelné je jen jeho fyzické onemocnění, o přesné psychiatrické diagnóze se nezmínil. Pokud by býval žalobce tuto diagnózu znal, neurčil by tohoto zaměstnance ke kontrole odešlých plateb. Tuto skutečnost také z podobného důvodu nemohl plně posoudit ani původní lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci vystavený MUDr. P., když psychiatrická diagnóza „není vidět“ a posudkový lékař ji při běžné zdravotní prohlídce pacienta nemůže rozpoznat, pokud mu není výslovně sdělena. 15. Zároveň je dle žalobce dán zdravotní důvod, proč nedošlo k řádné kontrole odešlých plateb, o které hovoří rozhodnutí ze dne 8. 6. 2020 jako o situaci, kdy je možno přistoupit k odstranění tvrdosti zákona. O uvedeném důvodu se žalobce bohužel dozvěděl teprve po vydání rozhodnutí ze dne 8. 6. 2020. Tyto nově zjištěné skutečnosti jsou podle žalobce těmi, které nemohly být uplatněny v řízení o odstranění tvrdosti zákona, přitom jde o skutečnosti, které by vedly k odlišnému rozhodnutí ve věci, a proto je žalobce uplatnil teprve se žádostí o obnovu řízení. Nejde o skutečnosti, které by se vázaly na události nastalé až po vydání rozhodnutí. Tyto skutečnosti existovaly již ke dni vydání rozhodnutí, jen nemohly být uplatněny, neboť s nimi žalobce nebyl seznámen. 16. Pokud nyní napadené rozhodnutí dospívá k závěru, že žalobce měl zajistit celou agendu kontroly odešlých plateb (které zajišťovala externí účetní společnost) zodpovědným a prověřeným zaměstnancem, pak nejde o argumentaci, která by jakkoliv reagovala adekvátním způsobem na podanou žádost o obnovu řízení. V žádosti (a pak v rozkladu) uvedl žalobce novou skutečnost, že nevěděl o zdravotním stavu zaměstnance (a ani nemohl vědět, psychické poruchy nelze vidět a při preventivní či posudkové činnosti je nezjistí ani praktický lékař; jde o diagnózu, kterou zaměstnanec ani nemusí nikomu sdělovat). Proto nedává logiku odůvodnění, že kontrola měla být zajištěna jiným zaměstnancem, když uvedený k tomu nebyl vhodný. Jde totiž právě o to, že tuto nevhodnost žalobce neznal a znát ani nemohl. Nešlo ji odhalit ani při posudkové činnosti či vstupní zdravotní prohlídce.