7 As 110/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 175/2020- 55 - text  12 30 A 175/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: EREP ENERGIE s.r.o. sídlem Jundrovská 1303/42, 624 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Raichlem sídlem Dřevařská 855/12, 602 00 Brno proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2020, č. j. ČOI 130663/20/O100/3000/Ber/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Na základě podnětů spotřebitelů zahájil Inspektorát Jihomoravský a Zlínský (dále též „oblastní inspektorát“ nebo „správní orgán I. stupně“) dne 6. 10. 2017 kontrolu podnikatelské činnosti žalobkyně. Kontrola byla provedena v sídle inspektorátu bez přítomnosti žalobkyně. Protokol o provedené kontrole ze dne 9. 3. 2018 byl žalobkyni doručen do datové schránky. Proti obsahu protokolu podala žalobkyně dne 12. 4. 2018 námitky, které oblastní inspektorát vyřídil sdělením o vyřízení námitek ze dne 16. 4. 2018, č. j. ČOI52281/18/3000, tak, že námitky žalobkyně zamítl. 2. Dne 3. 8. 2018 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 2. 8. 2018, č. j. ČOI 86404/18/3000. V rámci tohoto řízení vydal oblastní inspektorát dne 13. 2. 2019 rozhodnutí č. j. ČOI 21150/19/3000/R/AF, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Proti danému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, na základě kterého Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát (dále též „ústřední inspektorát“) rozhodnutím ze dne 17. 6. 2019, č. j. ČOI 79326/19/O100/3000/19/Ber/Št, rozhodnutí oblastního inspektorátu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. V rámci tohoto rozhodnutí žalovaný mimo jiné poukázal na změny zákonů, konkrétně změnu zákona o ochraně spotřebitele účinnou od 28. 12. 2015 a změnu zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, účinnou od 1. 6. 2016, a změnu právní úpravy týkající se přestupků [od 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „přestupkový zákon“)], se kterými se oblastní inspektorát ve svém rozhodnutí nevypořádal. Žalovaný dále neshledal, že by bylo prokázáno naplnění znaků agresivních obchodních praktik ve smyslu § 5b odst. 1 a odst. 2 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele. 3. V návaznosti na to vydal oblastní inspektorát rozhodnutí ze dne 9. 7. 2020, č. j. ČOI 94507/20/3000/R/AF, kterým uznal žalobkyni vinnou v odst. 1. za porušení povinnosti uvedené v § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 27. 5. 2016, ve spojení s § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť jednáním v daném odstavci specifikovaném naplnila skutkovou podstatu správního deliktu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) daného zákona. Dále ji uznal v odst. 2 a odst. a 3 vinnou za porušení povinnosti uvedené v § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném od 28. 12. 2015, ve spojení s § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kdy jednáním specifikovaným v daných odstavcích naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele (výrok I.). Veškerá vytýkaná jednání spočívala v tom, že do spotřebitelských smluv včlenila ujednání o smluvní pokutě, jimiž trestala spotřebitele za to, že využije svého zákonem garantovaného práva odstoupit od smlouvy. Výrokem II. byla žalobkyni za spáchání přestupků a správních deliktů uložena úhrnná pokuta ve výši 200 000 Kč. Týmž rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III.) 4. Žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala odvolání, o kterém rozhodl žalvoaný napadeným rozhodnutím. Výrokem I. podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zrušil rozhodnutí inspektorátu, pokud jde o část výroku, ve které byla žalobkyně viněna z porušení ust. § 4 odst. 1 a 3 zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 27. 12. 2015, a tím naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, kterého se měla dopustit tím, že „ve smlouvách, ve kterých se označuje za poskytovatele nazvaných „Přihláška k výběrovému řízení/aukci – domácnost“ ze dne 28. 7. 2015 (ID 1585833) a ze dne 21. 8. 2015 (ID 159060) v části „Závěrečná ustanovení“ uvedla: „Během platnosti této smlouvy se Klient zavazuje… nečinit jakékoliv kroky, které mohou znemožnit plnění této přihlášky. V opačném případě je Klient povinen uhradit poskytovateli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč (slovy pěttisíckorunčeských) na základě výzvy zaslané Klientovi doporučenou poštou“, a v této části řízení zastavil. Výrokem II. změnil v části II. výroku rozhodnutí inspektorátu slova: „úhrnná pokuta ve výši 200.000,- Kč (slovy: dvě stě tisíc korun českých)“ tak, že se nahrazují slovy: „úhrnná pokuta ve výši 170.000,- Kč (slovy: sto sedmdesát tisíc korun českých“). Výrokem III. žalovaný ve zbytku rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně ve včas podané žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné, spočívající na nesprávném právním posouzení věci. Neztotožňuje se s tvrzením žalovaného, že uvedení ustanovení o smluvní pokutě v „Přihláškách“ je samo o sobě protiprávním jednáním a naplněním skutkové podstaty o přestupku. Mimo to sám žalovaný v rámci rozhodnutí o odvolání proti prvnímu rozhodnutí, kterým rozhodnutí oblastního inspektorátu zrušil, uvedl, že ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských smlouvách sama o sobě zakázána nejsou. Vzhledem k tomu není možné bez dalšího zkoumání vlivu textu ustanovení na konkrétní jednání spotřebitelů, považovat ustanovení o smluvní pokutě za nekalou obchodní praktiku ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. 6. Ujednání o smluvní pokutě považovala za legální prostředek k zajištění závazků klienta. Závěry žalovaného, který považuje jednání žalobkyně za nekalou obchodní praktiku z hlediska generální klauzule obsažené v § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, má za nepodložené. Toto ustanovení obsahuje pouze obecné vymezení tzv. nekalé obchodní praktiky, které je v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. 7. Není možné na jedné straně konstatovat přípustnost smluvní pokuty ve spotřebitelských smlouvách a na druhé straně za to sankcionovat žalobkyni, aniž by byl blíže zkoumán vliv daného ustanovení na jednání spotřebitelů. Skutečný vliv textu „Přihlášky“ na rozhodování spotřebitelů nebyl ze strany žalovaného přezkoumán ani posuzován. Žalovaný pouze konstatoval, že se jedná o tzv. ohrožovací přestupek, u kterého není podstatné, zda byl spotřebitel jednáním skutečně poškozen či nikoliv. Takový závěr žalovaného však žalobkyně považuje za nedostatečný a nepřezkoumatelný. 8. V rámci správního řízení upozorňovala žalovaného na ustanovení § 2051 občanského zákoníku, podle kterého soud může nepřiměřeně vysokou pokutu na návrh dlužníka snížit. Z daného ustanovení plyne, že institut smluvní pokuty není sám o sobě institutem sloužícím k utvrzení dluhu, ale jedná se pouze o ujednání sloužící k paušalizaci náhrady škody, která může vzniknout porušením závazku druhé strany. 9. Nesouhlasí s postupem oblastního inspektorátu, který v roce 2017 začal jednání žalobkyně šetřit ve vztahu ke dvěma konkrétně označeným spotřebitelům, avšak následně správní řízení rozšířil na cca 600 spotřebitelů za velmi dlouhé časové období. Tento postup shledává nezákonným, neboť je bez dalšího sankcionována za cca 600 stejných jednání. 10. Uloženou pokutu považuje za nepřezkoumatelnou, neboť ústřední inspektorát se v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval její konkrétní výší. Napadeným rozhodnutím byla úhrnná pokuta snížena z částky 200 000 Kč na částku 170 000 Kč, avšak konkrétní odůvodnění snížení pokuty v napadeném rozhodnutí uvedeny nebyly. K tomu žalobkyně odkazuje na částečné zastavení správního řízení, přičemž toto zastavení se vztahovalo ke dvěma přihláškám a mělo za následek snížení pokuty o částku 30 000 Kč. Celé správní řízení se však týkalo cca 600 spotřebitelů. Z napadeného rozhodnutí nelze dovodit postup správního orgánu při výpočtu uložené pokuty. 11. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Námitky žalobkyně jsou z většiny totožné s těmi, jež byly uvedeny ve správním řízení. Z tohoto důvodu odkázal na obsah vydaného rozhodnutí, ve kterém se k námitkám podrobně vyjádřil. 13. Ujednání o smluvní pokutě sama o sobě ve spotřebitelských smlouvách zakázaná nejsou. Smluvní pokutou však