6 Afs 109/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Af 13/2021- 176 - text 7 30 Af 13/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Státní statek Jeneč, státní podnik v likvidaci, IČ: 00016918 sídlem Třanovského 622/11, Praha zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Machem sídlem Viktora Huga 377/4, Praha proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2020, čj. 36816/20/710030121507937 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2020, čj. 36816/20/710030121507937 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 4. 2020, čj. 8024/20/510031462704211 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Macha, advokáta, sídlem Viktora Huga 377/4, Praha, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj (dále též „finanční úřad“) dne 26. 1. 2016 přiznání k dani z nemovitých věcí a uplatnil osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Finančnímu úřadu vznikly pochybnosti o výši přiznané daně a na základě provedeného řízení žalobci doměřil platebním výměrem ze dne 26. 4. 2019, čj. 1001907/19/280400460602988 (dále též „platební výměr“) daň ve výši 33 746 Kč (nově zjištěná daň ve výši 34 577 Kč) a uložil žalobci povinnost uhradit vzniklé penále ve výši 6 749 Kč. 2. K odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru pak Odvolací finanční ředitelství (dále též „OFŘ“) rozhodnutím ze dne 26. 11. 2019, čj. 8024/20/510031462704211 změnilo platební výměr tak, že snížilo doměřenou daň z částky 34 577 na částku 32 936 Kč a penále z 6 749 Kč na 6 420 Kč (dále též „původní odvolací rozhodnutí“). 3. Následně podalo OFŘ žalovanému dne 29. 1. 2020 podnět k nařízení přezkoumání výše citovaného rozhodnutí ze dne 26. 11. 2019 (z důvodu nesprávného výpočtu penále), kterému žalovaný vyhověl a svým rozhodnutím ze dne 13. 2. 2020, čj. 8127/20/710030121507937 nařídil OFŘ přezkum citovaného rozhodnutí. Na základě této skutečnosti OFŘ vydalo dne 14. 4. 2020 rozhodnutí čj. 8024/20/510031462704211 (dále též „přezkumné rozhodnutí“), kterým změnilo výrok svého původního rozhodnutí ze dne 26. 11. 2019 tak, že penále se snižuje na částku 31 Kč. Žalobce proti přezkumnému rozhodnutí podal odvolání, které žalovaný zamítl shora citovaným rozhodnutím (dále též „odvolací“ nebo „napadené“ rozhodnutí). Proti němu brojil žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové žalobou podanou dne 15. 9. 2020. Věc byla následně usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2021, čj. Nad 73/2021  156 přikázána k rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. II. Argumentace žalobce 4. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je v první řadě nepřezkoumatelné. Předmětné pozemky žalobce nepodléhají zdanění, jelikož jsou od něj osvobozeny podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí. Smysl daného ustanovení je, aby od daně z nemovitých věcí byly osvobozeny nemovité věci ve vlastnictví státu, s nimiž není nakládáno za účelem podnikání, nejsou pronajímány ani propachtovány. Klíčové je tak posouzení skutečného účelu užívání věcí. Žalobce opakovaně zdůraznil, že podmínky daného ustanovení naplnil. Sám žalovaný propaguje aplikaci materiálního přístupu a zkoumání skutečného využití nemovitostí. V případě osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí však postupoval opačně a ryze formalisticky. Výsledkem je, že v případě osvobození podle § 4 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí žalovaný zkoumá subjekt daně (osobu poplatníka), zatímco u osvobození podle § 4 písm. l) a o) téhož zákona zkoumá věcný předmět daně a nikoliv osobu. 5. Je nepochybné, že první podmínka pro osvobození je splněna, neboť dotčené pozemky jsou ve vlastnictví státu. Dále žalobce poukazuje na to, že pozemky neužíval k podnikání, pronajímání ani propachtování. Žalobce vstoupil 1. 1. 2009 do likvidace a již před vstupem do likvidace došlo k výmazu činností z obchodního rejstříku, které představují podnikání. Od 18. 11. 2012 je u žalobce v obchodním rejstříku evidováno pouze (i) vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob, a (ii) vypořádávání hospodářské činnosti podniku. Žalobce se nenachází v Evidenci zemědělského podnikatele a smluvní převod práv z průmyslového vlastnictví nebo jiného duševního vlastnictví nenaplňuje znaky podnikání. 6. Žalovaný se mylně domnívá, že žalobce stále podniká, neboť je zapsán v obchodním rejstříku jako obchodní korporace. Jak však uvedl žalobce výše, v předmětu podnikání měl zapsány pouze činnosti směřující k ukončení jeho činnosti. Žalovaný tak postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 13. 3. 2013, čj. 5 Afs 73/2012  4). Žalovaný stejně tak nesprávně dovozuje, že žalobce stále podniká, jelikož je státním podnikem. Žalobce musí zopakovat, že žalovaný zkoumal pouze obecné poznatky o činnosti státních podniků a průběhu likvidace. Z odborné literatury však vyplývá, že osvobození od daně se vztahuje k charakteru pozemku, tedy k předmětu daně, nikoliv k osobě poplatníka. Žalovaný svým výkladem fakticky omezuje možnost osvobození od daně toliko na subjekty, které se svým majetkem nikdy nepodnikají (např. nadace). 7. Žalobce navrhl řadu důkazů, kterými chtěl prokázat povahu své činnosti a že skutečně nepodniká  např. výslech současného a minulého likvidátora, zprávy auditora apod. Ze všech těchto důkazů plyne, že žalobce nerealizuje podnikatelské aktivity. Žalovaný je neprovedl. Na podporu svých závěrů odkazuje žalobce na rozsudky Krajského soudu v Ostravě  pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2019, čj. 65 Af 20/2019  35, ze dne 20. 12. 2019, čj. 65 Af 22/2019  34 a ze dne 20. 12. 2019, čj. 65 Af 21/2019  34. III. Argumentace žalovaného 8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Uvádí, že přezkumné řízení bylo vedeno z důvodu chybně stanoveného penále, nikoliv daně. Státní podnik je čistě podnikatelský subjekt, prostřednictvím kterého stát realizuje svou podnikatelskou aktivitu. Majetek, se kterým tento subjekt hospodaří, tvoří jeho majetkovou podstatu a byl mu přenechán za účelem podnikání. Vstup do likvidace nemá na tuto skutečnost vliv, neboť tímto okamžikem státní podnik nekončí svou činnost. Státní podnik je povinen s majetkem hospodařit efektivně k podnikání (§ 17b zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku) a pokud tak nečiní, měl by v souladu s péčí řádného hospodáře převést právo hospodařit s věcí na jiný podnik nebo organizační složku státu (§ 17e zákona o státním podniku). 9. Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí je spjato s osobou poplatníka, jelikož nárok na osvobození je navázán na subjekt, tj. Českou republiku, která vlastní dotčené pozemky. V tom spočívá rozdíl od § 4 odst. 1 písm. l) a o) zákona o dani z nemovitých věcí, kde je klíčovým účelové zaměření pozemků. 10. Pokud jde o navržené důkazy, přezkumné řízení netvoří s odvolacím řízením jeden celek a nelze je ani chápat jako pokračování odvolacího řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, čj. 3 Afs 99/2015  26). IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žalobce sice navrhoval v žalobě určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu, jejich provedení však soud neshledal potřebným (odůvodnění viz bod 20 tohoto rozsudku). Návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, čj. 7 As 93/2014  48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Výzvu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2020, aby se vyjádřil k možnosti rozhodnout věc bez jednání, ponechal žalobce bez reakce. 12. Žaloba je důvodná. 13. Soud stručně popsal skutkový stav výše ve vymezení věci, přistoupil proto rovnou k právnímu posouzení. Nejprve se soud vyjádří k procesní stránce věci. Soud souhlasí se žalovaným, že přezkumné řízení netvoří s řízením odvolacím jeden celek, jako tomu je v případě prvostupňového a odvolacího řízení. Provádění důkazů v tomto řízení k otázkám, které se důvodu přezkumu netýkají, nepřipadá do úvahy. Nutno však současně říci, že OFŘ v důsledku přezkumu změnilo své původní rozhodnutí. Proti němu sice žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, ta však nemá šanci na úspěch. Změnou přezkoumávaného rozhodnutí totiž odpadl předmět řízení a je na místě žalobu odmítnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2019, čj. 8 Afs 361/2018