4 Azs 246/2020 — Nejvyšší správní soud

31 A 118/2021- 61 - text 10 č. j. 31 A 118/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Y. K., nar. X bytem X právně zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štembergem sídlem Cyrila Boudy 1444, 272 01 Kladno proti žalovanému: Nejvyšší státní zastupitelství sídlem Jezuitská 585/4, 660 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 29. 7. 2021, č. j. 11 SPR 4/2021-18 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 17. 9. 2021 doručenou zdejšímu soudu téhož dne se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2021, č. j. 11 SPR 4/2021-18, označené jako „Vyjádření k žádosti ze dne 27. 4. 2021 ve znění jejího doplnění ze dne 30. 6. 2021 o sdělení informací o zpracování osobních údajů z Centrální evidence stíhaných osob“ (dále jen „napadené rozhodnutí“), a současně ochrany proti nečinnosti žalovaného, jelikož žalovaný nevyřídil původní žádost žalobce o sdělení informací o zpracování osobních údajů, ani její upřesnění ze dne 30. 6. 2021. 2. Usnesením ze dne 22. 9. 2021, č. j. 31 A 118/2021-18, v právní moci dne 29. 9. 2021, krajský soud vyloučil žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. 31 A 129/2021. II. Obsah žaloby 3. Žalobce úvodem vymezil motivy své žaloby, které spočívají v jeho pobytu na území České republiky v období od 8. 7. 2017 do 2. 8. 2017, během něhož orgány činné v trestním řízení činily kroky zaměřené proti žalobci (sledování žalobce na území České republiky a následné přeshraniční sledování žalobce či pokračování v pronásledování žalobce mezi Českou republikou a Belgií). Snaží se tak o přístup ke svým osobním údajům a údajům o jejich zpracování, přičemž ve Velké Británii i Belgii mu bylo potvrzeno, že takové údaje byly zpracovány. 4. Následně žalobce vymezil dva žalobní body. Prvním z nich je skutečnost, zda žalovaného jako správce Centrální evidence stíhaných osob tíží povinnost podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“ či „nařízení o GDPR“), jakož i podle § 28 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“), a to konkrétně povinnost sdělit žalobci jako subjektu osobních údajů, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány a za jakým účelem. Žalovaný je podle žalobce správcem ve smyslu čl. 4 odst. 7 obecného nařízení o ochraně osobních údajů ve spojení s § 12i odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o státním zastupitelství“). Naopak se žalovaný mýlí, tvrdí-li, že mu žádný zákon nestanovuje jeho oprávnění sdělit žalobci z Centrální evidence stíhaných osob, jak bylo zacházeno s osobními údaji žalobce. I pokud by tomu tak nebylo, žalovaného tíží alespoň povinnost odpovědět žalobci ohledně údajů zpracovávaných přímo žalovaným, což žalovaný též nesplnil. 5. Za druhý žalobní bod žalobce označil nesplnění povinnosti správce osobních údajů podle čl. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (dále jen „směrnice 2016/680“), jakož i podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů, a to konkrétně povinnosti pravdivě sdělit subjektu osobních údajů, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány a za jakým účelem. Žalobce připomněl, že této povinnosti žalovaný nemusí dostát v případech specifikovaných v § 28 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů, kterých se však žalovaný v napadeném rozhodnutí nedomáhá. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 14. 2. 2022. Předně zrekapituloval postup vyřizování žádosti žalobce. K meritu věci rozporoval závěr žalobce, že je osobou, která „správcem osobních údajů zpracovávaných soustavou státních zastupitelství zejména v systému centrální evidence stíhaných osob,“ neboť každé státní zastupitelství je samostatnou organizační jednotkou státu, vykonávající v oblasti zpracování a ochrany osobních údajů své vlastní úkoly. Žalovaný (Nejvyšší státní zastupitelství) tak není správcem osobních údajů zpracovávaných (celou) soustavou státního zastupitelství; žádný právní předpis mu takové postavení nesvěřuje. Jelikož se jedná o informace o osobních údajích spadajících do oblasti trestního řízení, resp. do oblasti prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, neuplatní se úprava v nařízení o GDPR, nýbrž hlava třetí zákona o zpracování osobních údajů (implementující směrnici 2016/680). Účel zpracování osobních údajů v Centrální evidenci stíhaných osob je určen v § 12i odst. 3 zákona o státním zastupitelství, nikoliv žalovaným. Na tento systém se vztahuje hlava třetí zákona o zpracování osobních údajů. Nahrávají se do něj údaje z informačního systému státního zastupitelství „ISYZ“, do něhož vkládají informace jednotlivá státní zastupitelství. Žalovaný je spravujícím orgánem ve smyslu § 24 odst. 3 zákona o zpracování osobních údajů, ale nikoliv v plném rozsahu, což je dáno specifickým právním zakotvením této evidence v § 12i zákona o státním zastupitelství. Spravujícími orgány osobních údajů jsou konkrétní státní zastupitelství, které osobní údaje subjektů údajů do této evidence založily cestou automatického sehrání dat z „ISYZ“. Právě ony mohou jako jediné rozhodovat o uplatnění práva subjektu údajů na přístup k osobním údajům. Žalovaný naproti tomu zajišťuje provoz této evidence organizačně a technicky. Vyjma svých vlastních údajů poskytnutých do této evidence nemá informace k posouzení podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů u osobních údajů původem od jiných státních zastupitelství. Žalovaný nemůže ani nahrazovat rozhodování jiného státního zastupitelství, neboť by tím mohl být ovlivňován výkon působnosti daného státního zastupitelství. Svůj postup proto shledal za správný, byť žádost u jednoho subjektu (žalovaného) je pro žalobce komfortnější. 7. Vedle toho žalovaný poukázal na tu skutečnost, že Centrální evidence stíhaných osob byla vedena již před nabytím účinnosti zákona o zpracování osobních údajů, nicméně stávající právní úprava v § 12i odst. 3 až 5 zákona o státním zastupitelství byla provedena zákonem č. 111/2019 Sb., který byl doprovodným zákonem k zákonu o zpracování osobních údajů. Zákonodárce vztah mezi hlavou III zákona o zpracování osobních údajů a § 12i zákona o státním zastupitelství upravil vztahem speciality zákona o státním zastupitelství. 8. Pokud žalobce odkazuje na jeho vyrozumění ze dne 8. 9. 2020, žádost žalobce měla v té věci jiný rozsah a Centrální evidence stíhaných osob se netýkala. 9. K samotné žádosti žalovaný poukázal na to, že si žalobce neujasnil, co vlastně požaduje a jakých právních institutů má ke svým záměrům využít. Žalobce směřoval svou žádost (a žalobní petit) též ke zpracování osobních údajů Policií České republiky, nicméně v Centrální evidenci stíhaných osob jsou vedeny údaje státního zastupitelství, nikoliv policejního orgánu. O osobních údajích vedených Policií České republiky však nemůže rozhodovat. Podstatou žádosti žalobce je snaha domoci se informací o prováděných úkonech trestního řízení v rámci trestního řízení národního nebo v rámci mezinárodní justiční spolupráce, popř. dosáhnout takové negativní informace, což však nelze považovat za osobní údaj. Uplatňováním institutu práva na přístup k osobním údajům podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů nelze obcházet nebo nahrazovat institut nahlížení do spisu podle § 65 trestního řádu. V této části žádosti se tak nejedná o uplatnění práva na přístup k osobním údajům. Nadto žalovaný poukázal na skutečnost, že v rozsahu žalobního petitu pod bodem III se úkony trestního řízení v Centrální evidenci stíhaných osob ani neevidují. 10. Závěrem uzavřel, že neposuzoval naplnění či nenaplnění důvodů neposkytnutí informace podle § 28 odst. 2 a 3 zákona o zpracování osobních údajů, jelikož na základě výše uvedených skutečností nerozhodoval podle § 28 zákona o zpracování osobních údajů, resp. ani nezjišťoval, zda osoba žalobce je či není v Centrální evidenci stíhaných osob vedena. IV. Replika žalobce 11. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 7. 3. 2022. Žalovaný toliko opakuje svou předchozí argumentaci. Důvodem, proč je žalovaný správcem osobních údajů, je skutečnost, že žalovaný je ex lege správcem Centrální evidence stíhaných