7 Afs 120/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 58/2020- 77 - text  7 31 Af 58/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: doc. MUDr. T. K., Ph.D. bytem X právně zastoupen obchodní korporací ORKÁN plus, s.r.o., jednající jednatelem Ing. D. K., Ph.D. sídlem Makovského nám. 3147/2, 616 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2020, č. j. 34340/20/5200-10423-708571, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 22. 9. 2020 a doplněnou dne 20. 10. 2020 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2020, č. j. 34340/20/5200-10423-708571 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 18. 7. 2019, č. j. 3574512/19/3004-52522-712641 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci doměřena daň ve výši 1 559 688 Kč a stanovena povinnost uhradit penále z částky doměřené daně ve výši 311 937 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobce podal žalobu ze tří stěžejních důvodů. Zaprvé správce daně chybně vyhodnotil skutkové okolnosti a souvislosti případu. Zadruhé správce daně pochybil při výkladu „bydliště“, které neinterpretoval ústavně-konformně. Zatřetí se správce daně adekvátně nevypořádal s námitkami uplatněnými žalobcem v jeho odvolání. V důsledku těchto skutečností je podle žalobce rozhodnutí správce daně zatíženo vadou spočívající v jeho nezákonnosti. Žalobní důvody žalobce v žalobě dále rozvedl. 3. Správce daně se podle žalobce dopustil porušení norem ústavního pořádku, konkrétně zásady legitimního očekávání, zásady in dubio pro mitius a zásady zákazu přepjatého formalismu, který nerespektuje ústavně-konformní výklad. Došlo také k porušení norem zákona o daních z příjmů a daňového řádu. Ve světle zásady in dubio pro mitius je nutno chápat také pojem bydliště podle zákona o daních z příjmu jakožto neurčitou právní normu. Zbaví-li se poplatník projevem své autonomní vůle možnosti stálý byt užívat, resp. nemá úmysl a možnost se tam zdržovat, musí tomu správce daně přisoudit relevantní veřejnoprávní důsledky. Správce daně formalistickým lpěním na dovětku textu pokynu GFŘ D-22 dovodil, že jediným možným případem zániku stálého bytu by v dané kauze bylo uzavření nájemní smlouvy bez možnosti obnovení užívání bez dalšího. Způsob hodnocení užitý správcem daně nereflektuje sociální realitu a škálu možností, které mohou nastat. Stejně tak správce daně nesprávně hodnotil také další atributy. Existenci bydliště žalobce na území České republiky nelze odvozovat ani z podržení telefonního čísla u českého operátora a dalších vyjmenovaných skutečností. Ze všech v žalobě uvedených důvodů tak má žalobce za to, že správce daně porušil zákaz svévole při výkonu veřejné moci, což ve výsledku narušilo i ochranu vlastnického práva žalobce. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 4. Dne 20. 1. 2021 bylo krajskému soudu doručeno vyjádření žalovaného k podané žalobě. Předně uvedl, že žalobní námitky jsou v podstatě totožné s odvolacími námitkami. S těmi se žalovaný řádně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkazuje. Při rozhodování vycházel z vnitrostátních předpisů a pokynu Generálního finančního ředitelství D-22, č. j. 5606/15/7100-10110-011620, k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP, který je pro žalovaného závazný. Úmysl žalobce trvale se zdržovat ve svém bytě v Brně byl dovozen zejména na základě rodinných vazeb, podpůrně však byly hodnoceny také další skutečnosti. Aplikovaná ustanovení byla jednoznačná, určitá a srozumitelná, tudíž aplikace zásady in dubio mitius nebyla na místě. 5. Na vyjádření žalovaného žalobce reagoval replikou doručenou krajskému soudu dne 13. 4. 2021, ve které zopakoval své argumenty uvedené v žalobě. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z § 51 odst. 1 s. ř. s. 7. Žalobce v žalobě poukazoval mimo jiné na to, že se žalovaný adekvátně nevypořádal s některými odvolacími námitkami žalobce. Krajský soud se proto v první řadě zabýval možnou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, kterou však v projednávaném případě neshledal. Z napadeného rozhodnutí je patrné, jak a z jakých důvodů žalovaný rozhodl. Odvolacími námitkami žalobce se zabýval na s. 11 až 15 napadeného rozhodnutí, přičemž krajský soud ověřil, že se zabýval všemi odvolacími námitkami. Žalobce v žalobě neuvádí, kterou konkrétní odvolací námitku dle jeho názoru žalovaný adekvátně nevypořádal, a krajský soud se proto k této otázce blíže nevyjadřuje. Dodává však, že pouhá skutečnost, že žalobce nesouhlasí se závěry žalovaného, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 8. Jádrem sporu je v projednávaném případě otázka, zda byl žalobce v roce 2016 daňovým rezidentem. Její zodpovězení závisí na výkladu pojmu bydliště podle § 2 odst. 2 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 2. 11. 2020 (dále jen „ZDP“). 9. Ze spisu vyplynulo, že žalobce získal zaměstnání v nemocnici Hamad Medical Corporation v Kataru, kam se měl v roce 2016 společně s rodinou přestěhovat. Žalobce do Kataru odcestoval na začátku roku 2016, jeho rodinní příslušníci se k němu měli připojit v průběhu roku 2016. K přesunu celé rodiny do Kataru však vlivem zdravotních obtíží dcery žalobce nedošlo. 10. Žalobce podal dne 6. 10. 2017 daňové přiznání za rok 2016, ve kterém deklaroval příjmy ze závislé činnosti ve výši 6 471 607 Kč. Následně dne 30. 10. 2017 podal opravné daňové přiznání za rok 2016, ve kterém deklaroval příjmy ze závislé činnosti ve výši 74 251 Kč. Správní orgán prvního stupně proto provedl daňovou kontrolu, načež vydal prvostupňové rozhodnutí. 11. Na výzvu správního orgánu prvního stupně ze dne 11. 6. 2018, č. j. 3174031/18/3004-60563-704077, žalobce podal vyjádření, ve kterém uvedl, že měl v Kataru zajištěné trvalé bydlení pro sebe i svou rodinu, status rezidenta, účet v bance, automobil, řidičský průkaz a mobilní telefonní číslo. Jeho příjmy plynoucí ze zaměstnání byly v Kataru zdaněny a použity na zajištění bydlení pro něj a jeho rodinu. Ve státě Katar měl také sjednané zdravotní pojištění a podstoupil tam operaci slepého střeva. Byl členem v profesních organizacích, především Gulf Heart Association, a ve Spolku přátel Katarského filharmonického orchestru. Ve volném čase se podílel na výuce mediků Cornell University, odborném vzdělávání lékařů v Heart Hospital a budování Katarského národního programu srdečního selhání. Před přesunem do Kataru žalobce zažádal o zrušení živnostenského oprávnění. V průběhu roku 2016 rodina žalobce za účelem přesunu do Kataru jednala o pronájmu stálého bytu v České republice, o ukončení zaměstnání manželky žalobce a o ukončení školní docházky dětí žalobce. Rodinní příslušníci získali status rezidentů státu Katar, děti složily přijímací zkoušky do školy Doha College a integrovaly se do běžného života v Kataru, manželka žalobce získala zaměstnání v Národním onkologickém centru HMC. Ze všech uvedených skutečností podle žalobce vyplývá jeho úmysl se ve stálém bytě na území České republiky v roce 2016 nezdržovat. 12. Ze zprávy o daňové kontrole, č. j. 3483448/19/3004-60563-704077, vyplývá, že žalobce v České republice vlastnil 4 nemovitosti, včetně bytu na adrese B. 13d, B., a bytu na adrese S. 8, B., se kterými byl spojen hypoteční úvěr. Taktéž měl v České republice účet v bance, automobil, řidičský průkaz, mobilní telefonní číslo, zdravotní pojištění a zaměstnání na Univerzitě Palackého v Olomouci. Byl členem v profesních organizacích – České kardiologické společnosti a České společnosti pro hypertenzi. Manželka žalobce pracovala na lékařské fakultě Masarykovy univerzity, syn žalobce navštěvoval Gymnázium Matyáše Lecha, dcera B. navštěvovala základní školu a následně od září 2016 Gymnázium Matyáše Lecha. Rodinní příslušníci žalobce v roce 2016 bydleli v bytě na adrese B. 13d, B. 13. Podle § 2 odst. 2 ZDP jsou poplatníci daňovými rezidenty České republiky, pokud „mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují“. Daňoví rezidenti České republiky mají „daňovou povinnost, která s