3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 6/2021- 67 - text 9 41 Ad 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: P. Ch. bytem X zastoupen JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem se sídlem Bašty 2, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 2. 2021, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 2. 2021, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce dlouhodobě trpí závažnou poruchou osobnosti. V roce 2019 proto požádal o plný invalidní důchod od roku 1989. Žalovaná u něj však shledala invaliditu III. stupně až od září 2010. A výplatu invalidního důchodu mu přiznala jen pět let zpětně od podání žádosti. Žalobce namítá, že mu ho měla přiznat za celou požadovanou dobu. Že se neměla uplatnit pětiletá prekluzivní lhůta pro výplatu invalidního důchodu. A že žalovaná jeho invaliditu měla hodnotit i podle starších právních předpisů, které předcházely nynější úpravě. Krajský soud proto musel posoudit, zda žalobce některou z těchto námitek uplatňuje důvodně. II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci 2. Žalobce v červenci 2019 požádal o plný invalidní důchod. Požadoval jeho přiznání od 4. 1. 1989. Žalovaná o jeho žádosti rozhodla rozhodnutím ze dne 9. 10. 2020 o třech částech – č. I, č. II a č. III – pod č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“). V části č. I žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu od 4. 1. 1989 do 31. 12. 2009. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo ze dne 19. 8. 2020 („první posudek“) totiž žalobcův zdravotní stav nebyl v této době dlouhodobě nepříznivý. Nebyl tedy ani invalidní podle § 39 odst. 1, resp. § 44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákona o důchodovém pojištění“), ve znění do 31. 12. 2009. V části II. žalovaná nejprve přiznala žalobci od 15. 9. 2010 invalidní důchod pro invaliditu III. stupně podle § 38 zákona o důchodovém pojištění. Podle prvního posudku od té doby poklesla pracovní schopnost žalobce o 70 %. V téže části prvostupňového rozhodnutí žalovaná rozhodla, že podle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění náleží žalobci doplatek invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně od 11. 7. 2014 (tj. pět let zpětně od podání žádosti). V části III. žalovaná zúčtovala přiznanou část doplatku důchodu a částku vyplaceného nemocenského. 3. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. Nesouhlasil zejména s určením data vzniku invalidity. Upozorňoval, že pojem invalidity a invalidního důchodu je třeba vykládat podle právní úpravy účinné v období, za které se zdravotní stav posuzuje. Zákon o důchodovém pojištění proto lze na otázky invalidity vztahovat až od 1. 1. 1996. Z prvostupňového rozhodnutí nebylo zřejmé, zda se žalovaná věnovala i právní úpravě před tímto datem, tj. zákonu č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ve všech jeho relevantních zněních. Žalovaná pochybila, pokud celé období, za nějž žalobce žádal invalidní důchod, hodnotila podle zákona o důchodovém pojištění. Žalobce pak rozvedl podobu svého zdravotního stavu. A odkazoval mj. na lékařské zprávy z psychiatrického oddělení brněnské vězeňské nemocnice z let 2013 až 2017, během kterých byl v kratších intervalech ve výkonu trestu odnětí svobody. Tyto zprávy měly shrnovat jeho zdravotní stav po celé období od roku 1989. Požádal o ně u Centrálního archivu Vězeňské služby. 4. Žalobce dále namítal, že podle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění sice náleží doplatek důchodu nejdéle pět let zpětně od podání žádosti. Po celé období, za které žádá o invalidní důchod, však nemohl samostatně jednat. Dané ustanovení přitom počítá s pozastavením běhu lhůty, pokud dotyčná osoba neměla ustanoveného opatrovníka a měla ho mít. Lhůta pro výplatu dávek tedy nemohla uplynout do okamžiku, kdy zanikla (pokud vůbec zanikla) potřeba ustanovení opatrovníka. Žalobce nadto požádal o kontrolu částky zpětné výplaty invalidního důchodu a odstranění tvrdosti zákona v rozsahu časového omezení této zpětné výplaty. 5. Lékař žalované znovu posoudil zdravotní stav žalobce dne 22. 1. 2021 („druhý posudek“). Vyšel z poměrně rozsáhlé zdravotní dokumentace. Podle lékařských zpráv v období od 4. 1. 1989 do 14. 9. 2010 nešlo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. V té době prodělal jen jednu hospitalizaci v léčebně v Kroměříži pro patologické hráčství. Před touto hospitalizací ani po ní nenavštěvoval psychiatrii. Ve dnech od 26. 8. 2010 do 15. 9. 2010 žalobce opět hospitalizovali. Podstoupil psychologické vyšetření, ze kterého vyplynulo, že je emočně nestabilní, hraniční typ, vztahovačný s nižším prahem spuštění agrese, IQ 95, bez psychopatologie, s tendencí k agravaci (zveličování) a manipulaci. Zmiňuje se také žalobcova hypertenze, dlouhodobě vysoká hodnota krevního tlaku) a důsledky operace tříselné kýly. Zjistili, že zneužívá alkohol. Podle druhého posudku o invaliditě jde o funkčně těžkou poruchu. Dopad na pracovní schopnost plyne z propouštěcí zprávy ze dne 15. 9. 2010. Onemocnění mu diagnostikovali k srpnu 2010. Stav žalobce podle druhého posudku nelze další léčbou zásadně ovlivnit. 6. Druhý posudek dodává, že z dodané dokumentace neplyne možnost stanovit vznik invalidity k požadovanému datu 4. 1. 1989 a před 15. 9. 2010. Praktická lékařka žalobce je jeho registrující lékařkou až od září 2018. V její dokumentaci je i dokumentace z věznice Valdice od 11. 11. 2016. Ovšem v kartě praktické lékařky nejsou žádné další podklady o případné psychiatrické péči před 15. 9. 2010. Druhý posudek zmiňuje, že „pokud [žalobce – doplnil krajský soud] byl někde léčen, ví to jen on sám, kde. Posudková služba není detektivní kancelář, aby pátrala po republice, zda [žalobce – doplnil krajský soud] nebyl někde léčen.“ Datum vzniku invalidity tedy první posudek podle druhého posudku stanovil správně. 7. Žalovaná pak z druhého posudku vyšla a rozhodnutím ze dne 22. 2. 2021, č. j. X („rozhodnutí žalované“), prvostupňové rozhodnutí potvrdila a námitky žalobce zamítla. Zrekapitulovala dosavadní průběh řízení včetně obsahu druhého posudku. Konstatovala, že posouzení invalidity žalobce proběhlo v souladu se zákonem o důchodovém pojištění v platném znění, a proto shledala námitky nedůvodné. Výslovně na argumenty žalobce ohledně použití § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a použitelnosti zákona o důchodovém pojištění i na období před jeho účinností neodpověděla. III. Žaloba 8. Žalobu žalobci pomohl vypracovat právní poradce Diecézní charity Brno. Žalobce považuje za nesprávný závěr, že v období od 4. 1. 1989 do 14. 9. 2010 nebyl invalidní, resp. že se nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Žalovaná dovozuje vznik dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu z údajů uvedených ve zprávě o hospitalizaci od 26. 8. 2010 do 15. 9. 2010. Mimo nově diagnostikovaného onemocnění však není zřejmé, proč se až v oné době měl jeho psychický stav zhoršit natolik, že před uvedeným dnem o nepříznivý zdravotní stav nešlo. Žalovaná jako by řekla, že ke dni 15. 9. 2010 mělo dojít ke „skokovému“ zhoršení zdravotního stavu žalobce, resp. poklesu pracovní schopnosti přinejmenším o 36 % (z poklesu maximálně o 34 %, který by neodůvodňoval konstatování invalidity I. stupně, na 70 %, který zakládá invaliditu III. stupně). K druhému posudku žalobce uvádí, že vznikl na základě lékařských zpráv z několika vybraných časových období (roky 2005, 2010-2012 a 2020). S jedinou výjimkou (kterou je zpráva o komplexním psychologickém vyšetření ze dne 31. 8. 2010) jde takřka bez výjimky o propouštěcí zprávy, vážící se ke konkrétní hospitalizaci, ačkoli období, k němuž se váže žádost o invalidní důchod, bylo výrazně delší. 9. Žalobce považuje za nesprávné právní posouzení věci žalovanou, která v rozporu s přechodným ustanovením § 68 zákona o důchodovém pojištění vztahuje právní úpravu účinnou od 1. 1. 1996 i na právní poměry před tímto obdobím Ani tam, kde by šlo hypoteticky spatřovat vědomost žalované o odlišné rozhodné úpravě v různých časových obdobích, nelze seznat ustanovení právních předpisů (vyjma zákona o důchodovém pojištění), která pro posouzení věci použila. Odůvodnění rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, pokud se výraznějším způsobem nevypořádalo s argumenty uvedenými v námitkách, zejména pokud jde o výklad týkající se vztahu mezi nezpůsobilostí žalobce k podání návrhu na zahájení řízení a prekluzí nároku na výplatu dávky. IV. Vyjádření žalované, replika žalobce a další průběh řízení před jednáním ve věci 10. S ohledem na to, že žalobce napadá posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná navrhla jeho přezkoumání posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“). 11. V replice po ustanovení zástupce žalobce nad rámec toho, co již uvedl v žalobě, dodává, že datum ukončení je