7 Aps 1/2010 — Nejvyšší správní soud

55 A 22/2022- 26 - text  4 55 A 22/2022 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., v právní věci žalobce: V. E. zastoupený obecným zmocněncem D. D. proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Břeclav sídlem Za Bankou 3087/3, 690 02 Břeclav o žalobě ze dne 24. 7. 2022 na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v zabavování plné výše žalobcova invalidního důchodu přijímaného ode dne 1. 1. 2022 na účet vedený žalovanou takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Podáním ze dne 24. 7. 2022 označeným jako „Žaloba na nezákonný zásah žalované dle § 82 s. ř. s.“ žalobce brojil proti postupu žalované, která od 1. 1. 2022 změnila na základě nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 39/2021, ze dne 31. 12. 2021, výklad § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a zabírá vězňům 100 % příjmů na exekuce a na náklady výkonu trestu odnětí svobody. Jediným příjmem žalobce je invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 7 781 Kč měsíčně. Žalovaná zabavuje žalobci všechen příjem v rozporu s nálezem Ústavního soudu dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, o nezabavitelném minimu vězně. Následně pak žalovaná vznáší nároky na úhradu léčiv nehrazených ze zdravotního pojištění a vznikají tak nové exekuce. Žalovaná přitom žalobci zabavuje 100 % příjmu na exekuce, jako neuhrazený náklad s dalším možným exekučním zatížením tak eviduje i částku 1 500 Kč měsíčně na náklady výkonu trestu odnětí svobody. Již v prosinci 2021 Vězeňská služba rozeslala do všech věznic leták o změně výkladu § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jímž avizovala, že od 1. 1. 2022 bude vězňům zatíženým exekucemi zabavovat 100 % příjmů. 2. Danou problematikou se již soudy zabývaly. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 4. 2022, č. j. 3 A 17/2022-73, žalobu odmítl s tím, že zásah se žalobce dotýká pouze zprostředkovaně. Tentýž senát usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 A 9/2022-58, žalobu exekuovaného vězně odmítl s tím, že se jedná o civilní spor. Stejně tak učinil Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 6. 2022, č. j. 29 A 12/2022-83. Názor, že jde o civilní spor, je však mylné. O tom svědčí i sdělení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. SPR. ÚS 463/22, které lze interpretovat tak, že jde o zásah rozporný s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1351/16. Postup Vězeňské služby, která ani nevytvořila obecný návrh okresním soudům na pozastavení exekucí, přitom může vést až ke vzpourám. Vězeň není ve vězení na 100 % zajištěn, ani si nemůže nechat posílat na účet vedený věznicí účelově označené platby, které jsou garantovány zákonem. Zatímco Česká správa sociálního zabezpečení ponechává vězňům nezabavitelnou částku, Vězeňská služba zabavuje 100 % důchodu exekuovaného vězně. Exekuovaní vězni dále nedostávají sociální příspěvek 100 Kč měsíčně a hygienický balíček s odůvodněním, že mají příjem, byť tento jim je v plné výši zabaven. Ústavní soud přitom pod sp. zn. I. ÚS 268/22 od ledna 2022 šetří stížnost na shodný zásah Vězeňské služby. Ve věci přitom nedošlo ke změně právních předpisů, nýbrž toliko ke změně jejich výkladu. Žalovaná je povinna aplikovat a střežit dodržování § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, coby úpravy, která nespadá do sféry soukromého práva a která má přednost před obecnějšími předpisy exekučními. Nápravu přitom nesjednala ani soustava státního zastupitelství. 3. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby soud deklaroval, že zásah žalované od 1. 1. 2022 byl nezákonný, a uložil žalované povinnost uhradit žalobci do 30 dnů od rozhodnutí soudu na jeho účet všechny finanční prostředky, které mu od 1. 1. 2022 nezákonně zabavila. Žalobce se též domáhal náhrady nákladů řízení, osvobození od soudních poplatků pro absolutní nemajetnost, jakož i vydání předběžného opatření, kterým by byl zásah žalované pozastaven. II. 4. Soud se zabýval splněním podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že o podané žalobě nemůže z důvodu nedostatku pravomoci soudu ve správním soudnictví věcně jednat, a odmítl ji z následujících důvodů. 5. V daném případě žalobce brojil proti postupu žalované dle § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, tedy při nakládání s peněžními prostředky zaslanými žalobci coby osobě vykonávající trest odnětí svobody do věznice. Z hlediska určení formy soudní ochrany je však takové vymezení případného zásahu do práv odsouzeného příliš obecné. Jinak řečeno, forma soudní ochrany proti postupu žalované dle § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody se může dle povahy věci lišit. V nyní projednávaném případě žalobce spatřoval zásah žalované v tom, že mu z účtu zřízeného a vedeného dle § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody zabavovala na základě exekučních příkazů tam zasílaný invalidní důchod v plné výši. Věcná podstata sporu mezi žalobcem a žalovanou tak spočívá v postupu žalované v rámci exekučního řízení (nutno dodat, že další žalobcem popisované další nepříznivé konotace jsou pak jen pouhými důsledky tohoto primárního sporu). Žalovaná se zde ovšem nachází ve stejné pozici jako jakýkoliv jiný subjekt disponující peněžními prostředky povinného (které nejsou mzdou, respektive jiným příjmem povinného ani pohledávkou z účtu u peněžního ústavu), který je povinen postupovat tak, jak mu to ukládá exekuční příkaz a odpovídající ustanovení příslušných právních předpisů (občanský soudní řád, exekuční řád, daňový řád apod.; viz zejména § 314a občanského soudního řádu). Toliko v rámci těchto právních předpisů upravujících exekuce žalovaná v pozici poddlužníka aplikuje i § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, který pro danou specifickou situaci (pobyt povinného ve věznici) dotváří právní normu regulující exekuci. 6. Touto problematikou se již dříve zabýval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. V usnesení ze dne 12. 2. 2019, č. j. Konf 1/2018-6, č. 3908/2019 Sb. NSS (www.nssoud.cz), uvedl, že „[j]akkoli je žalovaná ozbrojeným bezpečnostním sborem a může vystupovat i v pozici správního úřadu (viz § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky), není pochyb o tom, že při plnění povinností uložených ji (jako dlužníkovi povinného) exekučním příkazem, v žádném z těchto postavení nevystupuje. Zadržování peněžních prostředků z vypláceného starobního důchodu žalobce (respektive jeho nezabavitelné části) a jejich následné poukazování k rukám exekutora není výkonem vrchnostenského oprávnění, ale pouhým plněním zákonné povinnosti, která pro ní vyplývá z exekučního příkazu. Přestože tímto postupem žalované dochází k zásahu do práv žalobce, nemůže jít o zásah do jeho veřejných subjektivních práv (viz § 2 s. ř. s.), nýbrž do práv soukromých, neboť se ze strany žalované nejedená o užití jakéhokoli vrchnostenského oprávnění. Zcela tedy absentují esenciální podmínky pro to, aby ochrana práv žalobce byla poskytována cestou správního soudnictví.“ Z uvedených důvodů zvláštní senát shledal, že o takové žalobě nemá rozhodovat soud ve správním soudnictví. Domáhá-li se žalobce ochrany svých práv vyplývajících z poměrů práva soukromého, jsou k této ochraně nepochybně povolány soudy v občanském soudním řízení, v souladu s § 7 odst. 1 občanského soudního řádu. 7. Tento ve své podstatě procedurální závěr přitom ničeho nemění na případné aplikovatelnosti právních názorů, které k podstatě věci samé vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, potažmo Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích. V této souvislosti nutno dodat, že ze sdělení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. SPR. ÚS 463/22, které žalobce přiložil k podané žalobě, lze dovodit toliko skutečnost, že Ústavní soud nevydává žádná doplňující či vysvětlující stanoviska ke svým dříve vydaným rozhodnutím. Obdobně, odkazoval-li žalobce na řízení vedené pod sp. zn. I. ÚS 268/22, v němž měl Ústavní soud šetřit obdobný zásah žalované, nutno konstatovat, že v dané věci byl podaný návrh odmítnut usnesením soudce zpravodaje ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 268/22 (nalus.usoud.cz). 8. Vzhledem k tomu, že podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. je pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu závazné nejen pro strany kompetenčního sporu a účastníky řízení, v němž tento spor vznikl, ale též pro všechny orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a soudy, byl jím soud v dané věci vázán (jinak řečeno, v nyní projednávané věci nebylo místa pro aplikaci odchylné judikatury). 9. Pravomoc správních soudů je určena též okruhem orgánů (a jejich kompetencí), jejichž konání soudnímu přezkumu podléhá. Ve smyslu § 4 odst.