9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

22 A 18/2023- 24 - text pokračování 9 22 A 18/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobců: 1) H. S. 2) nezl. M. S. st. příslušnost: S. a. r. t. č. pobytem: X proti žalované: Policie ČR Krajské ředitelství policie kraje Vysočina se sídlem Wolkerova 4448/37, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 8. 6. 2023, č. j. KRPJ-71119-14/ČJ-2023-160022-DUB, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2023, č. j. KRPJ-71119-14/ČJ-2023-160022-DUB, se ruší. II. Žalobcům se nepřiznává náhrada nákladu řízení. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zajistila žalobce 1) podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 a odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání do státu vázaného přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, a to nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“). Dobu zajištění stanovila na 40 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 7. 6. 2023. II. Rozhodnutí o zajištění žalobců a související skutkové okolnosti 2. Policejní hlídka zadržela oba žalobce dne 7. 6. 2023 ve večerních hodinách při kontrole vozidla na dálnici D1. Ani jeden z nich u sebe neměl doklad totožnosti nebo oprávnění k pobytu. Později policie zjistila, že žalobci požádali o mezinárodní ochranu v Bulharsku. 3. Žalobce 1) při podání vysvětlení vypověděl, že oba žalobci pocházejí ze Syrské arabské republiky. Společně se žalobcem 2), jeho bratrem, opustili svoji zemi. Bratra mu do péče svěřili rodiče, aby se o něj staral. V Istanbulu dostal kontakt na člověka, který mu za 3000 amerických dolarů zprostředkuje cestu do Německa, kde si chtěl společně s bratrem založit nový život. Bratři společně cestovali přes Turecko, Bulharsko, Srbsko, Maďarsko a Slovensko. V Bulharsku je zastavila cizinecká policie a odvezla do uprchlického tábora. Brali jim otisky, vyfotografovali je a dali jim průkaz pro vstup do tábora. O azyl ale nežádali a pokračovali v cestě. V ČR je zastavila policie. Na území ČR nemá žádného příbuzného ani jiné závazky či vazby. Případné vyhoštění nebude nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života a neexistuje důvod, který by mu bránil ve vycestování z ČR, ale do Sýrie se vrátit nechce. Zuří tam válka, což byl také důvod k útěku. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaná zajistila žalobce 1) podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 a odst. 4 zákona o pobytu cizinců za účelem jeho předání do Bulharska podle nařízení Dublin III. Shledala u žalobce nebezpečí útěku, protože již dříve nerespektoval daná pravidla, neboť se pohyboval po území EU bez pobytového oprávnění a bez dokladu, z Bulharska vycestoval před rozhodnutím o jeho žádosti o azyl a z jeho vyjádření je zřejmé, že v ČR zůstat nehodlá. 5. Žalovaná naznala, že využít zvláštní opatření za účelem vycestování nelze, protože žalobce 1) neoprávněné vstoupil a pobýval na území ČR, nemá zde adresu místa pobytu a ani dostatečné množství finančních prostředků, na základě kterých by bylo možno uvažovat o aplikaci § 123b zákona o pobytu cizinců. Důvodem neuložení zvláštních opatření za účelem vycestování bylo také nebezpečí nerespektování právních předpisů ČR a zmaření správního rozhodnutí. 6. Žalovaná také zkoumala, zda zajištění nepřiměřeně nezasáhne do soukromého a rodinného života žalobce 1). Konstatovala, že tomu tak nebude, neboť přicestoval s bratrem a bratrancem, ostatní rodinní příslušníci zůstali na území Syrské arabské republiky a bude umístěn společně s bratrem. 7. K případným systémovým nedostatkům azylového systému dodala, že si jich není vědoma a ani jí není znám žádný rozsudek SDEU, ESLP či jiného soudu, ze kterého by to bylo jednoznačně patrné. Stejně tak si není vědoma, že by ústřední orgán státní správy nebo některý z výkonných orgánů EU vydal rozhodnutí, které by jednoznačně deklarovalo, že Bulharsko nedodržuje standardy ochrany základních lidských práv. Ani žalobce žádné takové skutečnosti neuvedl. Jeho předání je proto uskutečnitelné. Dobu zajištění žalovaná stanovila na 40 dnů, kterou považovala za souladnou s nařízením Dublin III a zákonem o pobytu cizinců. III. Žaloba 8. Žalobci jsou bratři ve věku 23 a 15 let. Společně podanou žalobou se domáhají zrušení napadeného rozhodnutí a ukončení zajištění bez zbytečného odkladu. V žalobě namítají, že žalovaná je povinna vážit možnost aplikace mírnějších opatření předtím, než přistoupí k zajištění cizince. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, kdy měl žalobce podle žalované požádat o mezinárodní ochranu, a tvrzení o žádosti není ani ničím podložené. 9. Žalovaná je taktéž povinna do rozhodnutí o zajištění explicitně zahrnout úvahu ohledně absence systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. K zajištění je pak možno přistoupit jen tehdy, pokud donucovací opatření nebudou dostatečně účinná. Přijímání veškerých opatření při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí je podmíněno aplikací principu proporcionality a subsidiarity jednotlivých zásahů. Žalovaná měla místo zajištění žalobce použít některé z tzv. zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Místo toho však pouze paušálně rozhodla s odůvodněním, že se žalobce na území České republiky nacházel nelegálně, což není dostatečné. 10. Žalobce poukazuje na mimořádnost institutu zajištění a na pouhý hrubý odhad doby jeho zajištění, při kterém žalovaná nezohlednila lhůty, kterými je vázána. Ty by měly být, a to zvláště u nezletilých, dostatečně zváženy, což se však nestalo. Není jasné, co žalovanou vedlo k závěru, že právě ve lhůtě 40 dnů bude možné realizovat předání žalobce. 11. Z napadeného rozhodnutí vůbec není patrné, zda žalovaná zohlednila konkrétní situaci žalobce, a proto je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. IV. Vyjádření žalované k žalobě 12. Žalovaná ve svém vyjádření nesouhlasila s žalobcem v tom, že by nebylo podložené, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu v jiné zemi, ani s tím, že by napadené rozhodnutí neobsahovalo úvahu o azylovém systému v Bulharsku a posouzení uložení zvláštního opatření. Dále konstatovala, že stanovená doba zajištění je zákonná a řádně odůvodněná. Navíc je zřejmé, že naopak není dostatečná a bude prodloužena. Délka je však zákonná i s ohledem na přítomnost nezletilé osoby. Závěrem žalovaný shrnuje, že zajištění žalobce proběhlo v souladu se zákonem, na základě dostatečně srozumitelného, předvídatelného a dostupného práva. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Nejdříve se krajský soud zabýval otázkou aktivní procesní legitimace žalobce 2), neboť není adresátem napadeného rozhodnutí. Právo podat proti rozhodnutí žalobu má ten, kdo tvrdí, že se napadené rozhodnutí negativně projevilo v jeho právní sféře (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“). Judikatura správních soudů a Ústavního soudu obecně vychází z toho, že rozhodnutím o zajištění dospělého příbuzného (zákonného zástupce) dochází i k zásahu do právní sféry nezletilého cizince, je-li spolu s ním ubytován v zařízení pro zajištění cizinců. Nezletilí cizinci fakticky sdílí stejný režim jako jejich zákonní zástupci, čímž jsou sami zbaveni osobní svobody (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3289/14, bod 41 a násl., nebo např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2023, č. j. 2 Azs 275/2022-34, ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 316/201860, či ze dne 17. 5. 2022, č. j. 7 Azs 324/2021-55). Žalobce 2) je tedy aktivně legitimován k podání žaloby. Důvodností žaloby se krajský soud zabýval níže. 14. Žalobu tedy podaly oprávněné osoby (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Je přípustná. O žalobě krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez nařízení ústního jednání. Účastníci řízení nařízení jednání nepožadovali a soud jeho nařízení neshledal jako nezbytné. Postupoval ostatně podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Toto ustanovení umožňuje zrušit rozhodnutí bez jednání. 15. Žaloba je důvodná. 16. Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování; policie na dobu nezbytně nut