6 Azs 253/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 48/2023- 48 - text 10 30 A 48/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: J. A., st. příslušnost Ghanská republika zastoupené advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2023, čj. MV547984/SO2023 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2023, čj. MV547984/SO2023, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jako náhradu nákladů řízení částku 9 800 Kč, k rukám jejího zástupce JUDr. Huga Körbla, advokáta, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně je státní příslušnicí Ghanské republiky a požádala o vydání dlouhodobého víza za účelem studia na území České republiky. Byla přijata ke studiu bakalářského oboru Economics and Management na Mendelově Univerzitě v Brně (období 1. 2. 2023  31. 1. 2026). Ministerstvo vnitra žalobkyni přípisem ze dne 26. 1. 2023, čj. OAM141947/DV2022, informovalo, že jí dlouhodobé vízum neuděluje. 2. Žalobkyně požádala o nové posouzení důvodů neudělení víza, načež žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) její žádosti nevyhověla. Potvrdila, že je tu přinejmenším jeden z dvou důvodů pro neudělení dlouhodobého víza uvedených ministerstvem – žalobkyně nemá dostatek finančních prostředků. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 19. 5. 2023. II. Argumentace žalobkyně 3. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. První jeho vadou je vnitřní rozpornost a tedy nepřezkoumatelnost. Žalovaná totiž na jedné straně souhlasí s posouzením ministerstva, na straně druhé podřadila případ pod jiné ustanovení zákona. Už v žádosti o nové posouzení žádosti žalobkyně namítala, že prvostupňový orgán podřadil dva důvody pro neudělení víza pod jedno ustanovení. Žalovaná to ignorovala. 4. Dále žalovaná věc nesprávně právně posoudila. V prosinci 2022 žalobkyně dokládala své příjmy, které zcela odpovídaly tehdejší zákonné úpravě. Situace žalobkyně nebyla jednoduchá, protože kurz ghanského cedi se v prosinci měnil a výkyvy byly značné – například 1,698 nebo naopak 2,52. Pro výpočet navíc žalovaná nepoužívala kurz vyhlášený Českou národní bankou, ačkoliv na něj sama odkazovala, ale kurz dle webových stránek www.kurzy.cz. Navíc žalovaná vyhodnotila podmínku dostatečnosti finančních prostředků podle úpravy účinné od ledna 2023, ačkoliv žalobkyně své příjmy dokládala v prosinci 2022. A není ani jasné, proč žalovaná použila zvolený den přepočtu. Nový výpis z bankovního účtu z roku 2023 přitom žalovaná nevzala v potaz. III. Argumentace žalované 5. Žalovaná navrhuje podanou žalobu odmítnout, neboť proti napadenému rozhodnutí není žaloba přípustná. I věcné námitky žalobkyně jsou však nedůvodné a shodují se s námitkami vypořádanými v napadeném rozhodnutí. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 7. Žaloba je důvodná. Žaloba je (navzdory zákonu) přípustná 8. Nejprve se soud musel zabývat tím, zda je vůbec žaloba přípustná. Žalovaná totiž navrhla, aby soud žalobu odmítl jako nepřípustnou. 9. Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o žádosti žalobkyně o nové posouzení důvodů, proč neobdržela dlouhodobé vízum. Ačkoliv to napadené rozhodnutí přímo neříká, o rozhodnutí nepochybně jde (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/201339). Na takové rozhodnutí však dopadá výluka ze soudního přezkumu podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, podle nějž jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Této výluky se nyní žalovaná dovolává. 10. Předně je nutno vysvětlit judikatorní vývoj, který tuto kauzu provází. Dříve skutečně platilo, že rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza (a jeho nové posouzení) bylo ze soudního přezkumu vyloučeno a žalobní návrhy soudy odmítaly. Tento postup byl v pořádku i podle Ústavního soudu (nález ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11; usnesení ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. II. ÚS 582/2018). V souladu s tím se tvořila odpovídající soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, čj. 9 As 95/200845, č. 1955/2009 Sb. NSS; ze dne 21. 11. 2013, čj. 7 As 80/201334). 11. S tímto přístupem otřásl rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 12. 2017, Soufiane El Hassani proti Minister Spraw Zagranicznych, C403/16. Soudní dvůr tam upozornil na evropský rozměr rozhodování o vízech. Podle čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina EU“) má každý, jehož práva a svobody zaručené unijním právem byly porušeny, právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Soudní dvůr se v citované věci zabýval nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Vízový kodex dopadá na krátkodobá víza pro návštěvy schengenského prostoru na dobu 90 dní nebo kratší a v čl. 32 odst. 3 stanoví, že v případě negativního vyřízení žádosti o vízum má žadatel právo na odvolání. A ve spojení s čl. 47 Listiny EU to pro žadatele znamená, že má právo na soudní přezkum. Tento názor se pak odrazil v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 18. 9. 2019, čj. 10 Azs 112/201850). 12. Ačkoliv byl výše uvedený závěr vysloven na půdorysu krátkodobého víza upraveného vízovým kodexem, rozšířila se jeho aplikace i na některá dlouhodobá víza. Poprvé to Nejvyšší správní soud řekl v rozsudku ze dne 4. 1. 2018, čj. 6 Azs 253/201649, č. 3718/2018 Sb. NSS. Argumentace Nejvyššího správního soudu spočívala na tom, že na dlouhodobá víza za účelem studia a podnikání dopadá směrnice 2004/114/ES, která rovněž garantuje možnost obrany cizince proti negativnímu rozhodnutí (čl. 18 odst. 4). Při respektování stejné argumentace, jako v případě Soufiane El Hassani proti Minister Spraw Zagranicznych, tedy má cizinec možnost podat žalobu k soudu. A to ve spojení s čl. 47 Listiny EU. 13. Jen pro pořádek soud dodává, že v případě dlouhodobých víz je nutno rozlišovat důvody, proč se o ně žádá. Neplatí, že každá taková věc podléhá soudnímu přezkumu. V případě studia je situace jasná, neboť to už rozsoudil Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku čj. 6 Azs 253/201649. V případě víz za účelem vedení rodinného života nadále trvá výluka ze soudního přezkumu (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2023, čj. 40 A 6/202314). 14. Pro tuto věc však není podstatné se tím více zabývat, protože účelem pobytu žalobkyně je studium a přípustnost své žaloby opírá právě o rozsudek čj. 6 Azs 253/201649. Krajský soud zároveň musí dodat, že nejde o jediné rozhodnutí „svého druhu“. Tuto argumentační linii drží Nejvyšší správní soud i v nedávných rozsudcích ze dne 17. 5. 2023, čj. 2 Azs 286/202240; ze dne 30. 6. 2023, čj. 4 Azs 224/202237; a ze dne 12. 10. 2023, čj. 10 Azs 200/202350. Krajský soud souhlasí se žalovanou v tom, že se tím Nejvyšší správní soud odklání od své původní judikatury o nepřípustnosti řešených typů žalob. V té souvislosti žalovaná namítá, že věc neřešil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Odpověď na tuto otázku poskytuje bod 14 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, čj. 5 Azs 283/201828: „Právní názor na tuto otázku se vyvinul v důsledku výkladu stěžejních ustanovení vízového kodexu v judikatuře Soudního dvora. Vzhledem k tomu, že tento právní názor má původ v rozhodnutí soudu, jehož interpretační vodítka jsou pro NSS závazná, nebylo zapotřebí předkládat tuto věc k posouzení rozšířenému senátu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 11. 1. 2006, čj. 2 Afs 66/200453, č. 1833/2009 Sb. NSS).“ 15. Proto je jasné, že je podaná žaloba přípustná a soud se jí musí věcně zabývat. Na žalobkyni dopadá Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/801 ze dne 11. 5. 2016 (nahradila původní směrnici 2004/114/ES), která upravuje vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia apod. V článku 34 odst. 5 pak tato směrnice cizinci garantuje právo se bránit proti zamítnutí své žádosti a spolu s čl. 47 Listiny EU má právo na soudní přezkum. K podrobnější argumentaci odkazuje soud na výše citovanou judikaturu, zejména na rozsudek čj. 6 Azs 253/201649. Rozhodnutí netrpí vnitřním rozporem 16. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, protože žalovaná dochází ke dvěma protichůdným závěrům – mění právní kvalifikaci prvostupňového orgánu, a zároveň se s jeho posouzením ztotožňuje. Vysvětlení je však