10 Afs 289/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Af 16/2022- 79 - text 15 30 Af 16/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., ve věci žalobce: Medin, a. s. sídlem Vlachovická 619, Nové Město na Moravě zastoupeného advokátem Mgr. Radkem Buršíkem sídlem Hvězdova 1734/2c, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2022, čj. 1517/22/5200-11431-702498 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2022, čj. 1517/22/5200-11431-702498 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jako náhradu nákladů řízení částku 13 200 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Radka Buršíka, advokáta, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále též „finanční úřad“) u žalobce zahájil dne 5. 11. 2018 daňovou kontrolu na daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2016. Dne 7. 2. 2019 pak finanční úřad rozšířil zahájenou daňovou kontrolu i na rok 2017. Přitom se zaměřil na dividendy, které žalobce vyplácel své mateřské společnosti TREDAK, s. r. o. a nedanil je – podle žalobce byly osvobozeny od daně dle § 19 odst. 1 písm. ze), odst. 6 a 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Finanční úřad následně třemi platebními výměry stanovil žalobci k přímé úhradě daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby za roky 2015 (1 058 930 Kč), 2016 (1 063 766 Kč) a 2017 (1 063 766 Kč). 2. K odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) změnil výši daně v platebních výměrech shodně na 1 058 824 Kč za každý rok. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 21. 3. 2022. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je nepřezkoumatelné. Žalovaný totiž míchá dohromady dva protichůdné závěry. Aplikace zneužití práva je podmíněna splněním formálních podmínek pro daňovou výhodu. Žalovaný současně tvrdí, že mateřská společnost žalobce nebyla skutečným vlastníkem. Proto nebyly splněny formální podmínky (dle daňových orgánů) a logicky tak nelze aplikovat institut zneužití práva. Žalobce nevěděl, proti čemu se má bránit. Zda má prokazovat skutečné vlastnictví mateřskou společností nebo otázku zneužití práva. 4. Žalovaný též neidentifikoval daňovou výhodu. Na jedné straně měl mít daňovou výhodu Tredak (žalobcův akcionář), neboť obdržel podíl na zisku osvobozený od daně z příjmu. Na straně druhé však měly daňovou výhodu požívat fyzické osoby, které jsou akcionáři společností Dracolosus a Holdcare a současně členy žalobcových orgánů. Podíl na zisku vyplacený žalobcem však není nijak svázán s platbami konkrétním akcionářům zmíněných společností. Platby společností Dracolosus a Holdcare svým akcionářům (kteří měli požívat ony daňové výhody) byly z titulu zápůjčky, kterou tyto společnosti svým akcionářům splácely. Tento peněžní tok je ze své podstaty daňově neutrální a nejde o výplatu podílu na zisku. 5. Dále žalovaný nevyslechl svědky Ing. H., Ing. V. a Ing. T., kteří mohli objasnit možnosti akvizice a pohnutky zúčastněných osob. Přitom se žalobce o aplikaci institutu zneužití práva dovídá až ve výzvě ze dne 19. 11. 2021. Žalobce se po třech letech daňového řízení ocitl ve zcela nové situaci, kdy musel prokazovat svou vlastnickou strukturu. Nemůže obstát argument, že navržení svědci nebyli relevantní. Žalovaný totiž vychází z premisy, že struktura žalobce byla umělým a účelovým výtvorem. Svědci to mohli vysvětlit. 6. V řízení se též řešila otázka vztahu mezi společnostmi Holdcare a Dracolosus, k čemuž žalobce navrhl výslech dřívějšího jednatele společnosti Tredak pana M. Žalobce chtěl prokázat, že společnosti Holdcare a Dracolosus měly vůči svým akcionářům nemalé závazky z titulu zápůjčky, které splácely. Žalovaný však peněžní částky mezi jmenovanými společnostmi a jejich akcionáři automaticky považoval za podíl na zisku, aniž by si uvědomil, že peněžní tok mezi obchodní společností a jejími společníky může mít různý charakter – například za vykonanou práci pro společnost, nájem, splátka zápůjčky apod. Žalovaný k tomu svědky nevyslechl, sám dokazování neprováděl a listinné důkazy hodnotil jako nedostatečné. To vše v řízení, kde je to správce daně, kdo má prokázat zneužití práva. 7. Daňové orgány ani neprokázaly objektivní a subjektivní stránku zneužití práva. Podíl na zisku vždy podléhá zdanění. Je irelevantní, kolik právnických osob stojí mezi společníkem, který má právo na vyplacení podílu, a prvotní společností. Této daňové povinnosti se fyzická osoba nemůže vyhnout. Způsob podnikatelského rozhodování byl v této věci zcela obvyklý a vyplýval (především) ze zájmů financující banky a tehdejších držitelů akcií, což žalobce prokázal a chtěl ještě více doložit výpověďmi svědků. Žalovaný se měl podrobně zabývat okolnostmi vzniku současné vlastnické struktury. Zjistil by, že fyzické osoby nemohly být akcionáři – tento požadavek vznesl žalobcův tehdejší management a bankovní ústav. V praxi by bylo nepředstavitelné, že by pět akcionářů - fyzických osob - odkoupilo akcie napřímo od původních 160 prodávajících akcionářů. Je rozumné a bezpečné řešení, že do předluženého žalobce vstoupil strategický investor ve formě právnické osoby. Judikatura pak v souvislosti se zneužitím práva pracuje s tím, že jeho aplikace je na místě tam, kde není možné zdůvodnit učiněné kroky a dispozice jinak než snahou o vylákání neoprávněné daňové výhody. Žalobce je vysvětlil. Společnosti typu SPV nejsou nijak výjimečné a jde o běžný jev. Navíc tento model nevzešel od fyzických osob, které mají dle žalovaného nyní požívat nějaké výhody. 8. Podle žalobce navíc chybí-li srážková daň v peněžní operaci mezi společnostmi Holdcare a Dracolosus a jejími akcionáři, nemůže žalovaný tuto srážkovou daň požadovat po žalobci. Této transakce se žalobce nijak neúčastnil a plátcem srážkové daně měly být výše jmenované společnosti. V rámci institutu zneužití práva nemůže docházet k přesouvání daňové odpovědnosti a daňové orgány nemohou libovolně vybírat článek, který srážkovou daní zatíží. 9. Úpravu skutečného vlastníka žalobce nijak nerozporuje. Skutečný vlastník má právo svobodně určit, jak budou finanční prostředky využity. Rozhodně to však neznamená, že tyto prostředky nemůže nikam poslat. Takový požadavek je zjevně nesmyslný a je nutno vždy zkoumat, zda byly dispozice s finančními prostředky svobodné či nikoliv. Například, zda existuje nějaká smluvní povinnost prostředky dále někomu zasílat. U podílu na zisku je nutné zkoumat, zda je příjemce podílu fakticky akcionářem nebo společníkem, a zda s přijatými prostředky nakládá tak, jak by s nimi nakládal vlastník. Podíl na zisku není zdanitelným příjmem ani daňově uznatelným nákladem. Účelová daňová manipulace tak nepřichází do úvahy. Smyslem tuzemské právní úpravy je osvobodit od daně výplatu podílu na zisku mezi spojenými právnickými osobami, aby srážkové dani podléhaly pouze výplaty podílů na zisku fyzickým osobám. Žalovaný posuzoval ekonomickou situaci společnosti Tredak a jak tato společnost naložila s přijatými dividendami, aniž by k tomu byl v zákoně jakýkoliv podklad. 10. V replice pak žalobce doplnil, že pro zneužití práva chyběly objektivní a subjektivní podmínky. Co se objektivních kritérií týče, žalobce zrekapituloval, že vlastnická struktura nebyla nijak neobvyklá či účelová. Právnické osoby zcela běžně nabývají podíly v jiných právnických osobách za prostředky, které mají od svých společníků. Následně je musí splácet a tyto prostředky pak nepodléhají dani. Vytvořená vlastnická struktura navíc akcionářům společností Holdcare a Dracolosus žádné osvobození při výplatě dividendy nepřinesla – výplata dividend je vždy zatížena srážkovou daní. K subjektivnímu kritériu žalobce především zdůraznil, že žalovaný nezkoumal okolnosti vytvoření vlastnické struktury a používal jen obecná tvrzení o umělé konstrukci. Žalovaný toliko opakuje tvrzení, že pokud by se fyzické osoby staly akcionáři žalobce napřímo, podléhala by výplata podílu na zisku srážkové dani. Ignoroval obchodní realitu celého případu. 11. Žalovaný také nesprávně hodnotil prokazování peněžního toku mezi žalobcem, jeho akcionářem a dalšími subjekty. Žalobce navrhl provést jako důkaz výslech pana M. (t. č. jednatel Tredak), a účetními dokumenty z obchodního rejstříku společností Holdcare a Dracolosus. Ačkoliv posledně zmiňované dva subjekty nevyvíjely ekonomickou činnost, měly finanční prostředky na nákup akcií od svých společníků. III. Argumentace žalovaného 12. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K jednotlivým žalobním bodům pak uvádí následující. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, žalovaný po