4 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

30 Af 24/2022- 62 - text 11 30 Af 24/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: CF FLOP, s. r. o. sídlem Nejedlého 383/11, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2022, čj. 7032/22/520011432712987 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2022, čj. 7032/22/520011432712987, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 418 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V řešené věci se krajský soud zabýval daní z příjmů právnických osob za období 2017 a 2018, kterou správce daně stanovil pomůckami. 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „finanční úřad“) doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob celkem za dvě zdaňovací období. Platebním výměrem ze dne 10. 11. 2020, čj. 4437141/20/300352523806267, finanční úřad doměřil žalobci daň za rok 2017 ve výši 37 620 Kč a odpovídající penále 7 524 Kč. Platebním výměrem ze dne 10. 11. 2020, čj. 4437553/20/300352523806267, pak finanční úřad doměřil daň za rok 2018 ve výši 3 610 Kč a penále 722 Kč. 3. Oba platební výměry napadl žalobce odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 11. 5. 2022. I. Argumentace žalobce 4. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, přičemž primárně mu vadí stanovení daně prostřednictvím pomůcek. Žalovaný vypočítal daň na základě výpisu z bankovního účtu, ačkoliv platby a výdaje na něm evidované patří převážně Ing. L. M., žalobcovu jednateli, a jeho matce. Většina položek, ze kterých finanční úřad vycházel, se vůbec netýká žalobce a jeho podnikání. Žalobce neměl fyzicky k dispozici listinné důkazy ke všem příjmovým položkám týkajícím se Ing. M., proto finančnímu úřadu navrhoval, aby si některé označené listiny vyžádal od příslušných státních orgánů sám. Finanční úřad to ale neudělal, což popřelo žalobcovo legitimní očekávání (zde žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 8 Afs 85/200754). 5. Současně není možné, aby byl základ daně zjištěn kombinací metody dokazování a pomůcek (zde žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2004, čj. 2 Afs 25/200387, ze dne 28. 7. 2009, čj. 8 Afs 15/200796, ze dne 11. 10. 2013, čj. 8 Afs 39/2012126, a ze dne 29. 10. 2015, čj. 5 Afs 34/201529). 6. Dále se žalobci nepozdává, jak se žalovaný vypořádal s položkou vratky soudního poplatku 85 730 Kč (80 %), neboť žalobci neuznal náklad na jeho uhrazení. Podle žalobce je přece jasné, že výnos z vratky soudního poplatku je nutně spojen s jeho úhradou. Žalobce tedy uhradil soudní poplatek ve výši 107 162 Kč, a z toho se mu 85 730 Kč vrátilo. II. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. V průběhu daňového řízení žalobce neposkytoval součinnost. Podle § 98 odst. 3 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, jsou jednou z pomůcek důkazní prostředky, které správce daně nezpochybnil. Jedním z nich je i výpis z účtu používaného žalobcem při jeho ekonomické činnosti. Pohyb na účtu proto finanční úřad využil jako pomůcku pro výpočet základu daně. Finanční úřad umožnil žalobci, aby prokázal, jaké platby nesouvisely s podnikáním a nejsou zdanitelným příjmem. Platby, u kterých to žalobce prokázal, pak finanční úřad do základu daně nepočítal. Tento postup nebyl dokazováním, neboť základ daně už finanční úřad určil pomůckami. Ke směšování dokazování a pomůcek proto nedošlo. Zároveň nemohl žalobce očekávat, že finanční úřad bude za něj dohledávat důkazy. To, že žalobcův účet měl k soukromým účelům využívat jeho jednatel a jednatelova matka, žalobcovo hospodaření jen zatemňuje. 8. Je v pořádku, že aby vznikl příjem v podobě vráceného soudního poplatku, musel též vzniknout náklad v podobě jeho zaplacení. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve dvou platbách v letech 2015 a 2016. Proto jej nelze uznat jako výdaj v roce 2017. Je třeba respektovat věcnou a časovou souvislost v daném zdaňovacím období dle § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Žalovaný by nijak neprotestoval, pokud by se tento výdaj přenesl do roku 2017 ve formě daňové ztráty. Bez dalšího však nelze výdaj zaplacený v letech 2015 a 2016 uplatnit v roce 2017. III. Řízení před krajským soudem 9. Ve věci proběhlo dne 23. 11. 2023 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích. Žalobcův jednatel navrhl provést jako důkaz listiny, jež přinesl na jednání a jež měly dokládat u některých dosud neprokázaných plateb došlých na účet paní M., že jde o platby určené fyzickým osobám, nikoliv žalobci. Vysvětlil, že tyto listiny dohledal až později, neboť se v době doměřovacího řízení stěhoval. Také poukázal na to, že jiný, konkrétně ostravský finanční úřad, mu z týchž plateb, které žalovaný považoval za příjmy žalobce, doměřil daň z příjmů jako fyzické osobě. 10. Soud navržené důkazy neprováděl. Pokud jde o důkazy zpochybňující použitou pomůcku, soud měl za to, že žalobce by své důkazní břemeno musel unést již v daňovém řízení. Co se týká doměření daně žalobcovu jednateli jako fyzické osobě, k tomu došlo podle tvrzení samotného jednatele až po vydání napadeného rozhodnutí a soud by tedy k tomu nemohl při hodnocení postupu žalovaného beztak přihlédnout (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. Žalobce uplatnil při jednání před soudem dva nové žalobní body, které soud vyhodnotil jako opožděné, a proto se jimi nezabýval (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Za prvé šlo o výše zmíněné tvrzení, že po vydání napadeného rozhodnutí byly čátky došlé na účet paní M. zdaněny (také) jako příjem žalobcova jednatele, Ing. M., tedy fyzické osoby odlišné od žalobce. Za druhé šlo o požadavek, aby orgány daňové správy zohlednily při doměření daně v letech 2017 a 2018 v žalobcův prospěch rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji zjištěnými prostřednictvím pomůcky v roce 2016. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Žaloba je důvodná. Skutková zjištění 13. Soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a daňového spisu, a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci. 14. Za zdaňovací období let 2017 a 2018 podal žalobce daňová přiznání a tvrdil daň ve výši 0 Kč. Finanční úřad daň v této výši vyměřil. Následně však finanční úřad na základě anonymního podnětu žalobci dne 9. 10. 2019 sdělil, že u něj plánuje zahájit daňovou kontrolu na daň z příjmů právnických osob za období let 2016, 2017 a 2018. Žalobce se z důvodu lékařského vyšetření omluvil z jednání navrhovaného na den 30. 10. 2019. Proto finanční úřad žalobce vyzval, aby sdělil, v jakém termínu je připraven se dostavit k zahájení daňové kontroly. Tuto výzvu obdržel žalobce dne 12. 11. 2019 a termín si měl zvolit sám v patnáctidenní lhůtě od tohoto dne. Byl přitom poučen, že jednání musí být nejpozději patnáctý den, tedy 27. 11. 2019. Žalobce na to odpověděl dne 25. 11. 2019 a sdělil, že navrhuje termín 30. 6. 2020 (tedy za více než 7 měsíců), což odůvodnil úmrtím své matky a tím, že dosud není skončeno dědické řízení. S ohledem na to, že žalobce svým jednáním znemožnil zahájit a provést daňovou kontrolu, stanovil finanční úřad daň pomůckami. 15. Jako pomůcku pro stanovení daně využil finanční úřad výpis z bankovního účtu č. 225508999/0300, jehož majitelkou byla v rozhodné době paní A. M. – bývalá žalobcova jednatelka a matka současného žalobcova jednatele, Ing. L. M. V řízení je nesporné, že šlo o tzv. postžirový účet, tedy o účet využívaný k soukromým účelům. Výpis z daného účtu je fakticky jediným důkazem, z nějž finanční úřad čerpal informace o žalobcově ekonomické činnosti. Své účetnictví žalobce nedoložil. Finanční úřad tedy daň vypočetl z příjmů a výdajů evidovaných na tomto účtu. Zpočátku považoval všechny příchozí platby za příjmy a všechny odchozí platby za výdaje náležející žalobci (srov. sdělení finančního úřadu ze dne 28. 1. 2020 na č. l. A13 daňového spisu). 16. Na ústním jednání (viz protokol ze dne 18. 2. 2020, čj. 670582/20/300360563711526) ovšem začal žalobcův jednatel jednotlivé platby – zejména na příjmové straně – zpochybňovat. Tvrdil, že všechny přijaté platby náleží fyzickým osobám a s podnikáním žalobce (společnosti CF Flop) nijak nesouvisí. K některým platbám předložil jako důkaz dohody o půjčce (26. 5. 2014, 11. 1. 2016, 1. 9. 2016, 1. 10. 2017), potvrzení ze dne 2. 2. 2020, smlouvu o postoupení pohledávek (10. 1. 2015), výpis z účtu A. M. ze dne 17. 3. 2016, a příkaz k převodu ze dne 22. 1. 2016. U ostatních plateb pouze uvedl, komu a na jaký účel byly určeny, u některých pak ještě další identifikační údaje (např. spisové