1 As 27/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Af 74/2021- 69 - text 8 30 Af 74/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 18. 10. 2021, čj. ÚOHS-34535/2021/164/MDo takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem řízení je pokuta 100 000 Kč, kterou žalovaný uložil žalobci za přestupek podle § 3a odst. 4 zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory (dále jen „zákon o veřejné podpoře“) v rozhodnutí ze dne 1. 7. 2021, čj. ÚOHS-15031/2021/420/VHo. Přestupku se žalobce dopustil tím, že při zaznamenávání údajů o veřejných podporách malého rozsahu poskytnutých 214 příjemcům nedodržel pětidenní lhůtu dle § 3a odst. 4 zákona o veřejné podpoře a pozdě zaregistroval jednotlivé podpory s prodlevou 1 až 22 dnů nad rámec zákonné lhůty. 2. Rozklad žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 13. 12. 2021. II. Shrnutí žaloby 3. Proti výroku o vině žalobce nikterak nebrojí. Navrhuje napadené rozhodnutí zrušit výhradně proto, že nesouhlasí s výší uložené pokuty. V případě, že soud nevyhoví věcným námitkám, požaduje žalobce upuštění od trestu nebo jeho snížení (moderaci). 4. Výrok o uložené pokutě je podle žalobce nepřezkoumatelný a nezákonný, protože ji žalovaný nesprávně vypočítal. Žalovaný sčítá pokuty za jednotlivé dílčí útoky, které však hodnotí tak, jako by se jednalo o samostatné přestupky, a ne jeden přestupek. Jednání žalobce vyhodnotil žalovaný jako pokračující přestupek podle § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „přestupkový zákon“), za který se ukládá společný trest a sankce se nekumulují. Počet dílčích útoků mohl žalovaný zohlednit maximálně při úvahách o závažnosti přestupku. 5. Ani počet dílčích útoků však neodůvodňuje maximální uloženou pokutu. Žalobce v době pandemie Covid-19 (od června 2020) ralizoval program podpory poskytovatelům ubytovacích služeb za účelem ekonomických ztrát vzniklých v důsledku pandemie. Právě podpory z tohoto programu opomněl zpočátku zapsat do systému. Nešlo tedy o cílené jednání s úmyslem porušit nebo obejít zákon, ba dokonce ani o opakované opomenutí v různých případech. Šlo o žalobcovo první a ojedinělé pochybení, které ovlivnilo pozdní zápis ve vícero případech pouze z důvodu realizace konkrétního programu, jehož se zúčastnilo více příjemců. Veškeré podpory nicméně žalobce do systému zadal, a to pouze s mírným zpožděním. Přestupkem nebyla způsobena žádná hmotná škoda a nedošlo ani k překročení limitní částky pro podpory malého rozsahu (de minimis), tedy žalobce neporušil ani právo Evropské unie. Proto je pokuta v maximální možné výši, jež by měla být vyhrazena nejzávažnějším případům, nepřiměřeně přísná. V žalobcově případě by se pokuta naopak měla pohybovat při spodní hranici zákonného rozmezí. 6. Navíc je odůvodnění pokuty nepřezkoumatelné i proto, že žalovaný nezohlednil vliv pandemie Covid-19 a časovou tíseň, ve které se žalobce nacházel. Žalovaný použil jako polehčující okolnost koeficient 0,75, který obecně přiznává v souvislosti s nemocí Covid-19. Není však zřejmé, jak k tomuto koeficientu dospěl a proč jej nezohledňuje různě podle individuálních okolností každého případu. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 9. Žaloba není důvodná. Právní úprava 10. Podle § 8a odst. 2 písm. a) zákona o veřejné podpoře (v pro věc rozhodném znění) právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel nebo poskytovatel podpory malého rozsahu dopustí přestupku tím, že: neuvede název přímo použitelného předpisu Evropské unie v právním úkonu poskytnutí podpory malého rozsahu podle § 3a odst. 4, dále písm. b) nezaznamená do centrálního registru údaje podle § 3a odst. 4. 11. Podle § 3a odst. 4 téhož „poskytovatel podpory malého rozsahu uvede v právním úkonu poskytnutí podpory malého rozsahu název přímo použitelného předpisu Evropské unie, podle kterého byla podpora malého rozsahu poskytnuta; do 5 pracovních dnů ode dne poskytnutí podpory zaznamená poskytovatel podpory malého rozsahu do centrálního registru údaje o poskytnuté podpoře malého rozsahu a o jejím příjemci.“ 12. Podle § 8a odst. 3 písm. a) téhož „se za správní delikt uloží pokuta do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a) nebo b).“ Zákonnost uložené pokuty 13. Jádrem sporu je pouze uložená pokuta, svou odpovědnost za přestupek žalobce nezpochybňuje. 14. Nejprve se soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Její příčinou může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013  25, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016  123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247). Žalobce své námitky stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí formuloval nejprve obecně tak, že výši pokuty stanovil žalovaný nepřezkoumatelně. Soud ve stejně obecném duchu odpovídá, že napadené rozhodnutí shledal plně přezkoumatelným, neboť žalovaný v něm své důvody pro zamítnutí odvolání jasně formuloval a pro žalobce je toto odůvodnění zjevně srozumitelné, neboť s ním v žalobě věcně polemizuje. Prakticky celé napadené rozhodnutí se zabývá uloženou pokutou a její výší. 15. Žalobce spáchal přestupek podle § 8a odst. 2 písm. b) zákona o veřejné podpoře, podle kterého se poskytovatel dopustí přestupku tím, že nezaznamená do centrálního registru údaje podle § 3a odst. 4 téhož zákona, tedy v tomto případě je nezaznamená včas ve stanovené lhůtě. Žalobce tuto povinnost nesplnil u 214 případů. Žalovaný naznal, že jde o pokračování v přestupku podle § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). To je zcela v souladu s tím, jak obdobný přestupek v minulosti (ještě před účinností přestupkového zákona) posoudil Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 17. 7. 2014, čj. 9 Afs 55/2013  43, body 18-23). Ten nejprve konstatoval, že podle trestněprávní úpravy, aplikované v daném případě analogicky, musí pokračování v přestupku splňovat kumulativně tyto podmínky: „Dílčí útoky musí současně a) naplňovat skutkovou podstatu stejného deliktu, b) vykazovat souvislost časovou a v předmětu útoku, c) být spojeny stejným nebo obdobným způsobem provedení a d) být vedeny jednotným záměrem pachatele.“ Poté Nejvyšší správní soud vyhodnotil všechny čtyři podmínky jako splněné. Ke čtvrté, nejspornější z nich, uvedl: „Posuzování jednotného záměru u jiných správních deliktů spáchaných právnickou osobou je specifické, neboť je u nich dána objektivní odpovědnost. U právnických osob je vyloučeno posuzování míry zavinění (tzn. zda se jedná o úmysl přímý či nepřímý, nebo o nedbalost vědomou či nevědomou) a jejich odpovědnost je založena zásadně bez ohledu na zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 Afs 74/2007 – 140). V rámci zhodnocení jednotného záměru v posuzovaném případě u žalobce jako správního orgánu tedy postačí, že ačkoliv si byl vědom své zákonné povinnosti (čemuž svědčí i to, že předmětné údaje do centrálního registru zaznamenal, třebaže pozdě), nezaznamenal údaje o poskytnutých podporách de minimis v zákonné lhůtě. Stěžovatel v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by jeho vědomost o zákonné povinnosti vylučovaly. Netvrdil ani existenci liberačních důvodů v podobě excesivního jednání svých pracovníků, za které by mu nebylo možno přičítat odpovědnost.“ 16. Je tedy zřejmé, že podle výkladu Ne