9 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

55 A 13/2023- 82 - text  9 55 A 13/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Pospíšila a soudců Zuzany Bystřické a Mariana Kokeše v právní věci žalobce: M. Č. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2023, č. j. JMK 97622/2023, sp. zn. S–JMK 179060/2022/OD/Zo takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 17. 10. 2022, č. j. MV 52922/2022 OD/24 Šá, o zamítnutí námitek žalobce a potvrzení záznamů bodů v jeho evidenční kartě řidiče dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. V prvé řadě namítl, že žalovaný nerespektoval uplatněné odvolací důvody a ignoroval předložené důkazní prostředky. Žalobce k odvolání přiložil rozhodnutí různých správních orgánů v typově shodných věcech. Z nich je zcela zřejmé, že běžnou a ustálenou praxí je i posuzování jednotlivých podkladů – rozhodnutí v blokových řízeních – z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů. Způsobilostí jednotlivých podkladů se správní orgán zabývá na základě odvolání, v němž odvolatel požaduje provedení takového posouzení a na možnou nezpůsobilost podkladů pro rozhodnutí upozorňuje. Dle zásady legitimního očekávání by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Krajských úřadů je coby odvolacích orgánů pouze třináct, proto by při rozhodování shodných věcí měla ustálená či alespoň obdobná praxe měla existovat i mezi nimi. V českém právním řádu neplatí zvykové či precedenční právo, zásada legitimního očekávání je však de facto zavádí. Rozhoduje-li správní orgán určitým způsobem, je v rozporu s rovností účastníků před zákonem, pokud tentýž správní orgán v jiné místní působnosti rozhoduje a postupuje zcela odlišně. 3. Žalobce dále konstatoval, že v odvolání napadal jednotlivé podklady pro jejich nezpůsobilost pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Žalovaný k tomu uvedl, že tyto podklady posuzovat nemůže. Jedinými důkazy jsou podle něj oznámení od věcně příslušných oddělení policie o spáchání přestupku a vydání rozhodnutí v blokovém řízení. Takové oznámení však nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, jehož se týká, aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či zvůle orgánu veřejné moci. Blokové řízení je velmi specifické, toto konstatování však nemůže omluvit nedostatky, které z hlediska zákonných požadavků nese rozhodnutí v něm vydané. V této souvislosti žalobce odkázal jak na rozhodnutí v blokových řízeních, jež dle rozsudku Nejvyššího správního soudu („NSS“) nesplňují dostatečnou individualizaci skutku, tak na rozhodnutí vydané v blokovém řízení, které zákonné požadavky naplnilo. Z toho je patrné, že i v blokovém řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se zákonem tak, aby bylo zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo dojít k jeho spáchání, dle jakého ustanovení zákona byl kvalifikován, a jaká zákonná povinnost byla porušena. Z rozhodnutí by též měly být patrny údaje o osobě přestupce. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a se správností rozhodnutí, je naprosto nesprávný. Za správnost rozhodnutí správního orgánu nemůže odpovídat přestupce. Současně po přestupci není možné vyžadovat takovou znalost práva, aby mohl posoudit správnost rozhodnutí a upozornit na případnou nesprávnost. 4. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí odvolacích policejních orgánů zabývající se náležitostmi a vadami příkazových bloků, jakož i na některé typy nezpůsobilých podkladových rozhodnutí. Nedodržení taxativně stanovených požadavků (např. uvedení formy zavinění v případě fyzické nepodnikající osoby) je porušením zákona. V situaci porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem nepostačuje popis přestupku ve formátu „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ Z vydaného rozhodnutí musí být zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a jako řidič motorového vozidla a ne coby spolujezdec. Co se týče popisu místa a doby spáchání přestupku, mělo by na jeho základě být možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci, neboť v takovém případě by měl být přestupce trestán podle zákona o přestupcích a nikoli podle zákona o silničním provozu. Údaje v rozhodnutí by též měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, aby byly zřejmé okolnosti daného přestupku a aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. 5. Dále žalobce vytkl nedostatky pokutových bloků, které byly v nyní projednávané věci podkladem pro rozhodnutí správních orgánů. 6. Konkrétně u pokutového bloku ze dne 11. 6. 2022 namítl, že v kolonce č. 5 není přesně zjištěna doba spáchání přestupku. Vlivem zápisu není jednoznačné označení měsíce, kdy mělo ke spáchání přestupku dojít. Na základě údajů o místě spáchání přestupku pak nelze toto místo přesně stanovit. Z popisu přestupkového jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata, ani její propojení s právně kvalifikovanou zákonnou povinností. V kolonce č. 6 je uvedena pouze zkratkovitá právní kvalifikace přestupkového jednání. Jednoznačně je specifikován pouze paragraf konkrétní právní normy, ovšem ostatní body již nikoli. To znemožňuje též posouzení oprávněnosti uložené sankce. Údaje v kolonce jsou uvedeny vágně, neodborně a částečně nečitelně. 7. Co se týče pokutového bloku ze dne 16. 3. 2022, není v příslušných kolonkách přesně zjištěna osoba přestupce. Údaje jsou částečně nečitelné, rodné číslo a datum narození je uvedeno nepřesně. Dostačující není ani ověření totožnosti. Není přesně zjištěna a kompletně uvedena doba spáchání přestupku. Jednoznačně stanoveno není ani místo spáchání přestupku. Název obce je neúplný, stejně jako název ulice. Vadný je i popis přestupkového jednání. Právní kvalifikace porušené povinnosti je zapsána zkratkovitě. není zřejmé, o jakou konkrétní právní normu se jedná. Ze zápisu plyne porušení § 18, bod či písmeno však již uvedeno není. Zkratkovitá je též právní kvalifikace přestupkového jednání. Opět je uveden pouze paragraf, nikoli již bližší specifikace normy. To znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce. Údaje jsou zapsány vágně, neodborně a částečně nečitelně. Přezkoumatelným způsobem není uvedena ani forma zavinění. Zcela zřetelná není ani výše uložené sankce, nelze ověřit, zda její číselné vyjádření koresponduje s vyjádřením slovním. Není patrné ani místo, kde bylo rozhodnutí vydáno. Nejasné jsou i údaje o oprávněné osobě, včetně jejího podpisu. Datum vyhotovení rozhodnutí a jeho převzetí účastníkem je nepřezkoumatelné. Podpis účastníka není zřetelný. 8. Pokud jde o pokutový blok ze dne 10. 12. 2019, je jeho kopie prakticky nečitelná. Údaje v něm uvedené tudíž nelze porovnat s údaji na oznámení o uložení blokové pokuty. 9. Předmětné pokutové bloky tedy nebyly pro záznam bodů způsobilé, neboť přestupky v nich nejsou vymezeny jako konkrétní a individualizovaná jednání. Tento nedostatek přitom nelze zhojit ani přípustností strohých a zkratkovitých formulací. Bez důvodných pochybností tak není patrno, komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla v blokovém řízení uložena pokuta. 10. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 9. 2023 žalovaný poukázal na její zjevnou šablonovitost. Ohledně věci samé pak použil shodnou argumentační linii jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 12. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí městského úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 13. Soud považuje za nezbytné, aby v prvé řadě nastínil závěry plynoucí ohledně problematiky bodového hodnocení porušení povinností stanovených zákonem (§ 123a a násl. zákona o silničním provozu) z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz). 14. Podle rozsudku NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, je správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu § 12