6 As 16/2018 — Nejvyšší správní soud

30 A 31/2022- 51 - text 9 30 A 31/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: Bylinné kapky, s.r.o., IČO: 28350090 sídlem č.p. 376, Viničné Šumice zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Procházkou sídlem Lidická 2006/26, Brno proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 44, Praha1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2022, č. j. ČOI 6330/22/O100/Sy/Št, TAKTO: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se v tomto rozsudku zabývá otázkou, zda zveřejnění neúplných, resp. částečně nesprávných údajů o podmínkách uplatnění práv z vadného plnění a o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na internetových stránkách prodávajícího podnikatele naplnilo znaky přestupkové jednání podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 238/2020 Sb. (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). 2. Inspektorát České obchodní inspekce pro Jihomoravský a Zlínský kraj uložil žalobkyni rozhodnutím ze dne 13. 7. 2021, č. j. ČOI 86681/21/3000/R/D (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), úhrnnou pokutu ve výši 2 000 Kč za spáchání dvou přestupků. Prvního přestupku se žalobkyně dopustila tím, že na svých internetových stránkách www.tinktura.eu neinformovala řádně spotřebitele o podmínkách uplatnění práv z vadného plnění, neboť v obchodních podmínkách uvedla, že: „Za okamžik uplatnění reklamace se považuje okamžik, kdy prodávající obdržel od kupujícího reklamované zboží.“ Tím porušila § 13 zákona o ochraně spotřebitele a dopustila se přestupku podle § 24 odst. 7 písm. l) zákona o ochraně spotřebitele. Druhý přestupek žalobkyně spáchala tím, že neinformovala řádně spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, neboť informace o něm neobsahovala jeho internetovou adresu. Tím žalobkyně porušila § 14 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 24 odst. 7 písm. l) zákona o ochraně spotřebitele. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 1. 2022, č. j. ČOI 6330/22/O100/Sy/Št, (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. 4. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 18. 3. 2022 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 5. Žalobkyně nejprve obecně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a že se žalovaný řádně nevypořádal se všemi okolnostmi případu a s námitkami uplatněnými žalobkyní v odvolání. 6. Pokud jde o první přestupek, namítá, že nebyl naplněn znak protiprávnosti přestupkového jednání. Ustanovení obsažené v § 13 zákona o ochraně spotřebitele je natolik obecné, že pod něj lze podřadit porušení velkého množství povinností. Ustanovení obchodních podmínek upravující okamžik uplatnění reklamace je sice nešťastné, ovšem není v rozporu s žádným právním ustanovením. Žádný právní předpis nestanoví okamžik uplatnění reklamace, a tudíž nelze určit běh lhůty pro reklamaci. Pravidlem stanoveným v obchodních podmínkách žalobkyně nesledovala poškození zákazníků, ostatně ihned po ukončení kontroly žalobkyně uvedenou větu upravila. Žalovaný měl zohlednit, že zboží, jehož výrobou se žalobkyně zabývá (bylinné lihové tinktury), má dlouhou trvanlivost a z povahy věci jsou reklamace u tohoto zboží vyloučeny. Žalobkyně vytvářela obchodní podmínky v době, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a jako osnovu použila veřejně dostupné vzorové obchodní podmínky. Neměla záměr poškodit spotřebitele. I kdyby došlo k naplnění znaku protiprávnosti, je zjevné, že nebyl naplněn materiální znak přestupku, a to dostatečná míra intenzity společenské škodlivosti přestupkového jednání. 7. Pokud jde o druhý přestupek, žalobkyně má za to, že skutek byl v prvostupňovém rozhodnutí vymezen odlišně než v předcházejícím správním řízení. Do té doby bylo žalobkyni vytýkáno, že subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů neuvedla vůbec. V této souvislosti žalobkyně zmínila, že za takové závažnější jednání jí byla příkazem uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a následně za zjevně méně závažné porušení zákona byla uložena pokuta ve stejné výši, což samo o sobě představuje pochybení. Povinnost uvádět odkaz na internetové stránky subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů byla do zákona o ochraně spotřebitele začleněna v roce 2016 a žalobkyně ihned po kontrole obchodní podmínky o tento odkaz doplnila. Chybějící odkaz na internetové stránky navíc nepředstavuje natolik zásadní porušení zákona, že by šlo o přestupek. I v tomto případě není naplněna společenská škodlivost v dostatečné intenzitě. Pokud zákazníci zvládnou na internetových stránkách žalobkyně objednat zboží, jistě hravě zvládnou najít internetové stránky subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. 8. Závěrem žalobkyně uvedla, že i přes bagatelní výši uložené pokuty, považuje svoji obranu za důležitou, neboť činnost správních orgánů se jeví jako nepřiměřená až šikanózní. Žalobkyně se navíc obává závažnějších následků, pokud by správní orgány v budoucnu dospěly k závěru o recidivě. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrval na závěrech v něm uvedených. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. 11. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. 12. O věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný vyjádřil souhlas implicitně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Posouzení žaloby 13. Žalobkyně na úvod vlastní žalobní argumentace uvedla obecné tvrzení o zkrácení svých hmotných a procesních práv plynoucích ze zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), zákona o ochraně spotřebitele a ústavních předpisů. Uvedená tvrzení však žalobkyně nikterak nerozvedla a nekonkretizovala, jakým konkrétním způsobem byla její práva porušena. Tyto námitky pro jejich obecnost nelze považovat za řádně uplatněné žalobní body [srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS] a soud se jimi tedy nemohl zabývat samostatně, nýbrž jen v souvislosti s (ostatními) řádně uplatněnými žalobními body. 14. Žalobkyně dále obecně namítla, že se žalovaný náležitě nevypořádal s námitkami uplatněnými v odvolání a se všemi okolnostmi případu. Namítá tedy nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Ani v této souvislosti však žalobkyně nekonkretizovala, v čem konkrétně spatřuje nedostatky odůvodnění. 15. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, v nichž se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, např. tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela reagovat a neučiní tak ani implicitně (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, čj. 2 As 337/2016-64). Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, č. 26/2009 Sb. ÚS, a rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014-43). O nepřezkoumatelnost nejde ani tehdy, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (srov. rozsudek N