2 As 66/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 62/2022- 120 - text 10 30 A 62/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: BORS Holding s.r.o., IČO: 63474999 sídlem Bratislavská 2284/26, Břeclav proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČSAD Hodonín a.s., IČO: 60747536 sídlem Brněnská 3883/48, 695 01 Hodonín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2022, č. j. MF-10575/2022/1601-2, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2022, č. j. MF-10575/2022/1601-2, a rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 14. 2. 2022, č. j. JMK 23561/2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se v tomto rozsudku zabývá otázkou, zda v daném případě byl dán důvod pro odmítnutí poskytnutí žalobkyní požadovaných informací § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „informační zákon“). 2. Žádostí ze dne 8. 12. 2021 požádala žalobkyně Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „povinný subjekt“) o poskytnutí informací souvisejících se stanovením maximálních cen za užití příjezdového a odjezdového stání určeného k účelu výstupu (nástupu) osob a vyložení (naložení) zavazadel podle nařízení Jihomoravského kraje č. 7/2021 ze dne 27. 10. 2021, o stanovení maximálních cen za užití příjezdového a odjezdového stání určeného k účelu výstupu (nástupu) osob a vyložení (naložení) zavazadel (dále jen „nařízení JMK“). Konkrétně žádala o sdělení počtu spojů (odjezdy, průjezdy a příjezdy) a výsledku sumy ekonomicky oprávněných nákladů po odečtení ekonomicky oprávněných výnosů za rok 2020 pro 10 autobusových zastávek (nádraží) v Jihomoravském kraji. 3. Povinný subjekt poskytl žalobkyni požadované informace s výjimkou informace o výsledku sumy ekonomicky oprávněných nákladů po odečtení ekonomicky oprávněných výnosů za rok 2020 autobusové zastávky Hodonín, autobusové nádraží (bod 20 žádosti). V této části povinný subjekt rozhodnutím ze dne 22. 12. 2021, č. j. JMK 179967/2021, žádost odmítl z důvodu, že požadovaná informace je obchodním tajemstvím ve smyslu § 9 informačního zákona. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 7. 2. 2022, č. j. MF-3718/2022/1601-2, zrušil rozhodnutí povinného subjektu a věc mu vrátil k novému projednání. Dospěl totiž k závěru, že v daném případě je třeba aplikovat výluku z povinnosti poskytnout informace podle § 11 odst. 3 infomačního zákona, nikoliv výluku podle § 9 informačního zákona. 4. Povinný subjekt následně vázán právním názorem žalovaného rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, č. j. JMK 23561/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žádost znovu částečně odmítl, a to podle § 11 odst. 3 infomačního zákona, neboť požadovanou informaci získal od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ni vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím. 5. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 6. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 3. 6. 2022 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Současně podle § 16 odst. 1 informačního zákona navrhuje, aby soud uložil povinnému subjektu požadovanou informaci poskytnout. Žaloba 7. Žalobkyně namítá, že k uplatnění výjimky z povinnost poskytnout informace podle § 11 odst. 3 informačního zákona musí být kumulativně splněny tři podmínky plynoucí z tohoto ustanovení. Splněna však není již první podmínka, neboť nejde o informaci, kterou povinný subjekt získal při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu. Povinný subjekt vystupoval jako regulátor v oblasti cen, nikoliv jako orgán vykonávající cenovou kontrolu (dozor). Jednal jako cenový orgán podle § 4 odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 238/2020 Sb. a za tímto účelem si vyžádal od regulovaného subjektu podle § 12 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 183/2017 (dále jen „zákon o cenách“) cenové informace týkající se provozování autobusového nádraží. Účelem poskytnutých informací byla regulace cen podle § 3 zákona o cenách, nikoliv cenová kontrola ve smyslu § 14 zákona o cenách. Ustanovení § 11 odst. 3 informačního zákona přitom dopadá pouze na kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti, což cenová regulace není. Tento názor potvrzuje důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl změněn § 11 odst. 3 informačního zákona, právní doktrína, rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 8. 2013, čj. 1 As 73/2013-36, i systematika zákona o cenách. 8. V této souvislosti navíc namítá, že se žalovaný odchyluje od svých dřívějších závěrů, neboť žádost posoudil odlišně od jiných obdobných věcí. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí žalovaného ve věci odmítnutí obdobné žádosti jiného žadatele (BORS BUS s.r.o.) ze dne 17. 8. 2021, z nějž má plynout, že nejde o kontrolní, dozorovou, dohledovou či obdobnou činnost. Odlišným posouzením otázky byly porušeny principy předvídatelnosti rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání. Rozpor s principem ochrany legitimního očekávání spočívá také v tom, že povinný subjekt poskytl žalobkyni totožné informace v případě devíti autobusových zastávek (nádraží) a odmítl informace poskytnout jen v případě autobusového nádraží Hodonín. Přitom není pravdou, že by ostatní provozovatelé zastávek (nádraží) udělili souhlas s poskytnutím informací. Poskytnutí informací není vázáno na souhlas regulovaného subjektu. Povinný subjekt postupoval odlišně ve vztahu k jednotlivým provozovatelům autobusových nádraží, a pokud tvrdí, že by požadované informace mohl provozovatel autobusového nádraží Hodonín poškodit, pak není zřejmé, proč ve vztahu k ostatním provozovatelům informace poskytl i bez jejich souhlasu a provozovatele autobusového nádraží Hodonín tak zvýhodnil. 9. Žalobkyně dále namítá, že požadovanou informaci povinný subjekt sám vytvořil pro účely cenové regulace. Žalobkyni je známo, že povinný subjekt shromažďoval data o činnosti týkající se provozování zastávek (nádraží), která následně ověřoval, analyzoval a upravoval, a teprve na základě vlastní analytické činnosti stanovil výslednou sumu ekonomicky oprávněných nákladů po odečtení ekonomicky oprávněných výnosů. Nejde proto o informaci, kterou získal od třetích osob, ale o informaci, která vznikla až jeho vlastní činností. Požadovaná informace neposkytuje jakýkoliv konkrétní obraz o hospodaření regulovaného subjektu, neboť jednotlivé údaje, které sdělil, nejsou z výsledné sumy seznatelné. 10. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného o tom, že povinný subjekt požadovanou informaci nevytvářel ani nebyl povinen vytvořit, neboť jediným výsledkem jeho činnosti je až nařízení JMK obsahující údaj o maximální možné ceně za užití autobusového nádraží. K řádné kontrole veřejných prostředků vynaložených Jihomoravským krajem při zajišťování dopravní obslužnosti je nezbytné rovněž poskytnutí údajů, na základě nichž dospěl jako cenový regulátor k určení maximální ceny. Povinný subjekt totiž vystupuje nejen jako cenový regulátor, ale zároveň hradí tuto cenu z prostředků Jihomoravského kraje podle smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě. Pouze na základě maximální výše poplatku nemůže veřejnost efektivně zjistit, zda jsou finanční prostředky vynakládány efektivně, a zda poplatky nejsou stanoveny v nepřiměřeně vysoké výši. Odepření poskytnutí informací je v rozporu s veřejným zájmem. 11. Závěrem žalobkyně polemizuje se závěry povinného subjektu v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí o tom, že požadované informace představují obchodní tajemstvím ve smyslu § 9 odst. 1 informačního zákona. Žalobkyně trvá na tom, že informace není obchodním tajemstvím a nepodléhá výluce podle § 9 odst. 1 informačního zákona. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Má za to, že se na informace, které poskytl regulovaný subjekt povinnému, vztahuje povinnost mlčenlivosti podle § 12 odst. 3 zákona o cenách, neboť jde o činnost obdobnou kontrolní činnosti. Povinnost mlčenlivosti je v obecné rovině neprolomitelná. Odlišný výklad by měl nedozírné následky na výkon cenové regulace. Zveřejnění informací získaných od soutěž