2 Afs 81/2015 — Nejvyšší správní soud

30 Af 11/2022- 31 - text 6 30 Af 11/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: SODAT, s.r.o., IČO: 49455516 sídlem Smetanova 284/13, Brno zastoupen daňovým poradcem RNDr. Ljubomírem Skácelem sídlem Šeránkova 28, Brno proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem nám Svobody 4, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2021, č. j. 4646924/21/3001-51523-712359, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalovaný vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 5. 8. 2021, č. j. 363550/21/3001-51523-712359 (dále jen „platební výměr“) pokutu ve výši 76 808 Kč za opožděné podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019, neboť lhůta pro jeho podání uplynula dne 1. 4. 2020 a daňové přiznání podala žalobkyně až dne 18. 11. 2020. 2. Žalobkyně podala dne 9. 8. 2021 žádost o prominutí stanovené pokuty podle § 259aa zákona č. 280/2009, daňový řád, ve znění zákona č. 527/2020 Sb. (dále jen „daňový řád“). 3. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žádost o prominutí pokuty zamítl. 4. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 14. 2. 2022 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 5. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného o tom, že důvodem nepodání daňového přiznání je selhání lidského faktoru, což nepředstavuje ospravedlnitelný důvod prodlení ve smyslu § 259aa odst. 2 daňového řádu. Tento názor je v rozporu s pokynem Generálního finančního ředitelství č. GFŘ-D-47 k promíjení příslušenství daně ze dne 8. 3. 2021, č. j.: 5921/21/7700-10123-050167 (dále jen „pokyn GFŘ“). Pochybení žalobkyně je s ohledem na předchozí plnění jejích daňových povinností zcela výjimečné, omluvitelné a formalistické. Nebylo důsledkem liknavosti, nezodpovědnosti nebo úmyslného jednání. Příčinou byla skutečnost, že v covidové době měla žalobkyně jinak nastavená pravidla pro podání daňového přiznání. Její zaměstnankyně – zřejmě v domnění, že daňové přiznání podal jako v předchozím období daňový poradce – opomněla daňové přiznání podat. Ne každé selhání lidského faktoru představuje ospravedlnitelný důvod, žalovaný však nevzal v úvahu okolnosti, které opomenutí předcházely, ani jeho důsledky pro správu daní. Pochybení žalobkyně nemělo prakticky žádný vliv na dosažení cíle správy daní a daň byla uhrazena v zákonem stanoveném termínu. Vyměřená pokuta je tak v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a závažnosti následků. Žalobkyně má za to, že její případ odpovídá příkladu uvedenému v čl. IV. 5. pokynu GFŘ. Nelze přisvědčit názoru, že jde o případ pouze teoretický a při posuzování žádosti nezávazný. Je přitom irelevantní, že žalobkyně podala daňové přiznání až na základě výzvy žalovaného, neboť reagovala bezodkladně po doručení výzvy. Navíc pokud by žalovaný postupoval dle zásady vstřícnosti a komunikoval včas se žalobkyní, nebylo by výzvy třeba. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně nikterak blíže důvody opomenutí nekonkretizovala a tvrzené skutečnosti neprokázala. Ospravedlnitelné důvody pro prominutí pokuty jsou konkretizovány v čl. IV. 3. pokynu GFŘ. Výčet uvedený v tomto ustanovení není uzavřený a zahrnuje důvody mimořádné, z lidského hlediska omluvitelné a z materiálního hlediska spíše formalistické. Žalobkyní tvrzené selhání lidského faktoru je jedním z nejběžnějších důvodů, který je sice lidsky omluvitelný, ale nezahrnuje prvek mimořádnosti. Mimořádnost nespočívá ve výjimečném nesplnění povinnosti, ale v mimořádných okolnostech, které činí nesplnění povinnosti omluvitelným. Okolnosti tvrzené žalobkyní nejsou nijak mimořádné. V této souvislosti uvedl žalovaný, že rozhodnutím ministryně financí byla daňovým subjektům přiznána mimořádná úleva spočívající v tom, že jim v případě podání daňového přiznání za zdaňovací období roku 2019 do 18. 8. 2020 byly prominuty související sankce. Z vyjádření žalobkyně plyne, že tohoto dobrodiní využila, aby nemusela udělit plnou moc daňovému poradci ke zpracování daňového přiznání jako v předchozích letech. Pokud této možnosti využila, nejde o ospravedlnitelný důvod. Důvodem nesplnění povinnosti bylo běžné selhání lidského faktoru. Tvrdí-li žalobkyně, že měl žalovaný přihlédnout též k závažnosti následků porušení povinnosti, žalovaný je toho názoru, že tento aspekt není legislativně ukotven. Ustanovení § 248 odst. 1 daňového řádu se vztahuje výlučně k pořádkové pokutě a pokutě za nesplnění nepeněžní povinnosti. Navíc upravuje kritéria pro stanovení výše pokut, nikoliv pro jejich promíjení. Za rozhodné nepovažuje žalovaný ani uhrazení daně. Povinností daňového subjektu není jen daň uhradit, ale i tvrdit, což zajišťuje splnění cíle správy daní. Jde o dvě různé povinnosti, přičemž splnění jedné z nich nemůže ospravedlnit nesplnění druhé povinnosti. Nadto daňový řád neumožňuje k takové okolnosti přihlédnout. Možnost přihlédnout k zaplacení daně, jako k „polehčující okolnosti“ neukládá žalovanému ani žalobkyní uvedený příklad dle čl. VI. 5 pokynu GFŘ. Jde o příklad, jehož účelem je pouze demonstrovat způsob kombinace různých faktorů. Procesní podmínky a postup soudu 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 8. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 9. O věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil. Žalobkyně se k výzvě soudu ohledně takového postupu nevyjádřila, a soud má tudíž za to, že i ona s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Posouzení žaloby 10. Podle § 250 odst. 1 písm. a) daňového řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2020) daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně. 11. Podle § 259aa odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt oprávněn požádat správce daně o prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně, pokud bylo podáno daňové tvrzení, v důsledku jehož včasného nepodání tato pokuta vznikla, nebo pokud se toto podání stalo bezpředmětným. 12. Podle § 259aa odst. 2 daňového řádu správce daně může zcela, nebo zčásti prominout pokutu za opožděné tvrzení daně, pokud k prodlení s podáním daňového tvrzení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu. 13. Podle § 259c odst. 1 daňového řádu při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně správce daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. 14. Žalovaný při promíjení příslušenství daně postupoval podle pokynu GFŘ, přičemž se jedná o zcela legitimní postup, který zajišťuje ustálenou rozhodovací správní praxi v zájmu odstraňování nedůvodných rozdílů a zachování zásady legitimního očekávání žadatelů o prominutí daně ve skutkově shodných nebo podobných případech. Pokyn GFŘ jako interní instrukce nemá sílu zákonného ani podzákonného předpisu, to však neznamená, že lze správci daně vytýkat, že při rozhodovací činnosti dle tohoto Pokynu postupoval, pokud tento postup nebyl v rozporu se zákonem. Pokyny řady D jsou totiž obecně pro správní orgány závazné (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 7. 2015, č. j. 2 Afs 81/2015-32). 15. Postup při posouzení žádosti o prominutí pokuty dle § 250 daňového řádu se skládá z několika na sebe navzájem navazujících kroků. Správce daně v prvé řadě zkoumá, zda lze vůbec pokutu prominout, resp. zda není naplněna vylučující podmínka dle § 259c odst. 2 daňového řádu. K takovému závěru však žalovaný v projednávané věci nedospěl. Následně se zkoumá, zda existuje s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnitelný důvod prodlení (§ 259aa odst. 2 daňového řádu). Neexistence ospravedlnitelného důvodu zakládá překážku prominutí pokuty. V posledním kroku se stanoví míra (výše) prominutí pokuty. 16. Klíčová žalobní námitka se týká druhé otázky, neboť podle žalobkyně je v jejím případě dán ospravedlnitelný důvod prodlení. V žádosti o prominutí pokuty k tomu žalobkyně uvedla, že zástupce za ni pr