— Nejvyšší správní soud

31 A 58/2023- 83 - text  6 31 A 58/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: R. V. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Janem Vylegalou, Ph.D. sídlem 1. máje 869/27, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 za účasti: Rybářský spolek Napajedla - Spytihněv sídlem Spytihněv 419, 7763 64 Spytihněv zastoupena advokátem JUDr. Stanislavem Knotkem sídlem Kvítková 1569/56, 760 01 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2023, č. j. MZE-33650/2023-16232, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze 23. 5. 2023, č. j. MZE-33650/2023-16232, a rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 22. 2. 2023, č. j. KUZL 18201/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jana Vylegaly, Ph.D. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud se v této věci zabýval tím, zda správní orgány správně posoudily podání žalobce, tj. jestli rozhodovaly o správném předmětu řízení. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2023, č. j. MZE-33650/2023-16232 („napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje („krajský úřad“) ze dne 22. 2. 2023, č. j. KUZL 18201/2023 („rozhodnutí krajského úřadu“). 3. Krajský úřad rozhodoval o podání žalobce a dalších osob nazvaném jako podnět ke zrušení rybářského revíru, deklarování neexistence rybářského revíru Morava 11 A („rybářský revír“) štěrkopískoviště U jezu v k. ú. Spytihněv o ploše 20 ha a Bezedné v k. ú. Spytihněv o ploše 12 ha, voda mimopstruhová a dále návrh na odnětí výkonu rybářského práva Rybářskému spolku Napajedla – Spytihněv („rybářský spolek“) v této části rybářského revíru. Krajský úřad toto podání posoudil jako žádost o změnu rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru spočívající ve vyjmutí vodních ploch U jezu a Bezedné z předmětného rybářského revíru, tedy žádost o změnu rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 30. 8. 1994, č. j. 2370/1/94-310 („rozhodnutí ministerstva 1994“). Tuto žádost pak správní orgány zamítly s tím, že rozhodnutím ministerstva 1994 byl rybářský revír řádně vyhlášen a zároveň řádně svěřen k výkonu rybářského práva rybářskému spolku. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí ve svém důsledku nepřezkoumatelné. Krajský úřad totiž rozhodoval o jiném předmětu, než o který žalobce v návrhu žádal. Žalobce podal odůvodněný návrh na deklaraci, že rybářský revír neexistuje a nikdy platně nevznikl. Žalobce nikdy nepodal podnět na vyjmutí části vodních ploch z rybářského revíru. Pro posouzení takové žádosti je pak nerozhodné, jestli podnět podal jen některý z vlastníků pozemků v rybářském revíru. Zjistí-li totiž správní orgán, že rybářský revír nebyl vyhlášen v souladu se zákonem, musí konat z úřední povinnosti. 5. Žalovaný dále vydává za správní rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru listinu, která rozhodnutím o vyhlášení rybářského revíru vůbec není. Aby se totiž jednalo o rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, musí listina obsahovat esenciální náležitosti takového rozhodnutí. Rozhodnutí ministerstva 1994 ale obsahuje výrok a odůvodnění pouze ve vztahu k přenechání výkonu rybářského práva, nikoliv ve vztahu k vyhlášení rybářského revíru. Poučení a podpis oprávněné úřední osoby pak absentuje zcela. Rozhodnutí ministerstva 1994 proto ve vztahu k vytvoření rybářského revíru za rozhodnutí vůbec nelze považovat, jedná se v tomto směru o nicotný paakt. Jde o rozhodnutí o přenechání výkonu rybářského práva, které nelze s rozhodnutím o vytvoření rybářského revíru zaměňovat. Presumpce správnosti se proto uplatní pouze na rozhodnutí o přenechání výkonu rybářského práva, kterým rozhodnutí ministerstva 1994 fakticky je. Žádné rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru neexistuje, doloženo nebylo ani v předcházejícím správním řízení. Rybářský revír tak vůbec nebyl platně a v souladu se zákonem vyhlášen. K rybářskému revíru, který neexistuje, pak nelze ani přenechat výkon rybářského práva. 6. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani holý odkaz na § 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. Pouze odkaz na zákonné ustanovení bez dalšího, tedy bez konkrétního vykonatelného výroku a odůvodnění, nelze interpretovat tak, že byl rozhodnutím ministerstva 1994 vyhlášen rybářský revír. O tom, že rozhodnutí ministerstva 1994 je pouhým přenecháním výkonu rybářského práva, svědčí i původní rozhodnutí ministerstva ze dne 28. 1. 1993, č. j. 201/97/93-310. Obě mají totiž totožný obsah, pouze jiného adresáta. Je tak zcela zjevné, že účelem bylo pouze změnit uživatele rybářského práva. Postrádalo by logiku již jednou vyhlášený revír zrušit a hned jej opět vyhlašovat, jak se snažil nastínit žalovaný. Rybářský revír se navíc nevyhlašuje vůči konkrétnímu uživateli. 7. Žalovaný namísto přesvědčivého a přezkoumatelného vypořádání námitek absenci náležitostí odůvodnil tím, že jde o obsahovou úspornost či bagatelní nedostatky. Údajně se jednalo o tehdejší praxi a stejným způsobem bylo vyhlášeno až 1 500 rybářských revírů. Nelze však konvalidovat nezákonnost tím, že se jednalo o běžnou praxi. Existenci rybářského revíru nelze vyvozovat ani z holého popisu rybářského revíru na zadní straně rozhodnutí mimo jeho vlastní text. Jedná se pouze o místní určení, které slouží rybářskému spolku jako informace, kde může rybářské právo vykonávat. Tak ostatně plyne i přímo z rozhodnutí ministerstva 1994, v němž je uvedeno, že popis rybářského revíru je uveden na zadní straně rozhodnutí. 8. Kromě toho podle zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), pokračuje dosavadní uživatel rybářského revíru ve své činnosti podle ustanovení tohoto zákona. Tento zákon pak povoluje výkon rybářského práva na dobu 10 let, jejímž uplynutím právo zanikne. Smysl a účel přechodné úpravy je nutno vykládat tak, že byl uživateli od účinnosti zákona č. 99/2004 Sb., tj. od 1. 1. 2004, povolen výkon rybářského práva na 10 let a uplynutím této doby právo automaticky zanikne. Přechodné ustanovení neomezuje platnost rozhodnutí; omezuje však jeho časovou účinnost. I kdyby rybářský revír platně vznikl v roce 1994, výkon rybářského práva již musel zaniknout ze zákona. 9. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 10. Žádost žalobce byla podle obsahu posouzena jako žádost o změnu rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, což krajský úřad uvedl již v oznámení o zahájení nového projednání. Předmětná žádost se váže jen k části rybářského revíru, nelze ovšem vyslovit neexistenci rybářského revíru jen na některých vodách. Zrušit lze pouze celý rybářský revír, a takovou žádost musejí podat všichni vlastníci či spoluvlastníci. Argumentace žalobce je pak poněkud nekonzistentní, pokud nejdříve namítal, že rybářský revír vůbec neexistuje, a následně naopak tvrdil, že přenechání výkonu rybářského práva je platným rozhodnutím, a zpochybňoval trvání výkonu rybářského práva rybářským spolkem. 11. Vytváření rybářských revírů bylo zcela legitimním nástrojem ministerstva. Rozhodnutím ministerstva 1994 byl rybářský revír vytvořen, a zároveň přenechán k užívání rybářskému spolku. V dokumentu je uveden slovní popis rybářského revíru, údaje o výměře i o tom, zda se jedná o revír pstruhový nebo mimopstruhový, což jsou náležitosti podle § 7 zákona č. 102/1963 Sb., na který rozhodnutí odkazuje. Ostatně o právní a faktické uskutečnitelnosti rozhodnutí ministerstva 1994 svědčí i fakt, že po dobu téměř 30 let neměl o stanovení rybářského revíru nikdo pochybnosti. 12. Rozhodnutí ministerstva 1994 není správním rozhodnutím ve smyslu správního řádu (ve znění v době vydání rozhodnutí). Potvrzuje to sám žalobce, když analyzuje, zda má dokument náležitosti správního rozhodnutí. Je třeba upozornit, že rozhodnutí označuje individuální správní akt, tedy jakékoliv rozhodnutí o právech a povinnostech osob. Zákon č. 102/10963 Sb. ale ani v § 7 ani v § 8 vůbec nehovoří o správním rozhodnutí, o jeho vydání ve správním řízení, ani o správním řízení jako takovém, zákon vůbec neodkazuje na správní řád. Ministerstvo přenechávalo právo rybolovu bezplatně organizačním složkám rybářského svazu, šlo o proces sui generis, ne o standardní správní řízení. Zákon ani nevyžadoval výsledek „vytváření revíru“ někomu sdělit. Rozhodnutí ministerstva 1994 je tedy spíše než správním rozhodnutím podle § 47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), osvědčením nebo jiným opatřením ve smyslu § 3 odst