5 Afs 5/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 7/2023- 34 - text 8 č. j. 31 A 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Akela Transport spol. s. r. o. sídlem Náves 4/24, 664 41 Popůvky zastoupena advokátem JUDr. Ondřejem Bečvářem, sídlem Dřevařská 855/12, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2022, č. j. KUZL 95248/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda je i přes chybějící opatření obecné povahy, jehož existenci zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii předpokládá, možné ověřit stanovené měřidlo (nízkorychlostní váhu), zda je toto ověření platné a zda je na jeho základě možno presumovat správnost měření. Následně se pak zabýval otázkou zproštění odpovědnosti žalobkyně ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 2. Městský úřad v Uherském Brodě („správní orgán“) shledal žalobkyni vinnou spácháním přestupku podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle tohoto ustanovení se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku, pokud jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu. Přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 2. 12. 2020 v 8:33 hod. při kontrolním nízkorychlostním měření na silnici I/50 v katastrálním území Starý Hrozenkov, na 101,45. km při vstupu do ČR, provozovala jízdní soupravu složenou ze silničního vozidla tov. zn. VOLVO, RZ X a přípojného vozidla XA. Souprava při kontrolním vážení překročila přípustnou okamžitou hmotnost silničního vozidla o nejméně 0,99 t, tj. o 5,49 %. Tím jízdní souprava provozovaná žalobcem překročila limitní hodnoty stanovené zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provedeného § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel. Ta stanoví, že největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí u motorových vozidel se dvěma nápravami překročit 18 t. 3. Za tento přestupek správní orgán dne 14. 4. 2021 vydal příkaz k úhradě pokuty, proti kterému se žalobkyně bránila odporem. Dne 21. 6. 2021 pak správní orgán žalobkyni opětovně shledal vinnou spácháním přestupku a uložil jí pokutu ve výši 9 000 Kč a paušální náhradu nákladů ve výši 1 000 Kč. 4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 9. 2021, č. j. KUZL 62270/2021, změnil rozhodnutí správního orgánu v části, která není pro projednávanou věc podstatná, a ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně správní žalobu, které Krajský soud v Brně rozhodnutím ze dne 31. 8. 2022, č. j. 31 A 123/2021-68, vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k novému rozhodnutí. Důvodem byla částečná nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, který se nezabýval žalobkyní tvrzenými liberačními důvody. 5. Žalovaný ve věci vydal dne 18. 11. 2022 nové rozhodnutí, č. j. KUZL 95248/2022, kterým opětovně změnil rozhodnutí správního orgánu v části, která není pro projednávanou věc podstatná, a ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobou doručenou soudu dne 18. 1. 2023 se žalobkyně domáhala zrušení tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 6. V úvodu žalobkyně konstatovala, že rozsudek krajského soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 31 A 123/2021-68, je nepřezkoumatelný, neboť se nedostatečně zabýval argumentací žalobkyně týkající se opatření obecné povahy. Žalobkyni ale bylo rozsudkem v celém rozsahu vyhověno, a proto nemohla namítat nepřezkoumatelnost prostřednictvím kasační stížnosti. 7. Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně nezákonné. Váhy pro nízkorychlostní kontrolní vážení jsou měřidly ve smyslu § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, která jsou vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb. stanovena k povinnému ověřování. Jak vyplývá také z důvodové zprávy k zákonu č. 481/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon o metrologii, Český metrologický institut má pro účely schvalování typu měřidla a jeho ověření vydat opatření obecné povahy, ve kterém budou upraveny požadované metrologické a technické vlastnosti. V rozporu s úmyslem zákonodárce však doposud příslušné opatření obecné povahy upravující metrologické požadavky na ověřování nízkorychlostních vah ve smyslu § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona o metrologii vydáno nebylo. 8. Podle přechodných ustanovení zákona č. 481/2008 Sb. se podle znění účinného do 1. 1. 2009 postupuje pouze u schvalování a ověřování, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti novely. Ověření měřidla ze dne 29. 10. 2020 tak mělo probíhat již podle úpravy účinné po 1. 1. 2009, tedy podle vydaného opatření obecné povahy. Stejného postupu má být využito i při tzv. přezkoušení, jehož postup má být také stanoven opatřením obecné povahy. Pokud není opatření obecné povahy vydáno, je otázkou, jakým způsobem a zda vůbec může být přezkoušení provedeno. Mezinárodní doporučení OIML R 134, kterého se správní orgány dovolávaly, není opatřením obecné povahy, samo o sobě není vůbec právně závazné. Nemůže tak být předmětem soudního přezkumu, čímž dochází ke krácení práv účastníků přestupkových řízení. Podle žalobkyně tak i přes to, že bylo správním orgánem předloženo potvrzení o ověření stanoveného měřidla, nelze presumovat správnost výsledků. Při ověření měřidla totiž nebylo postupováno podle zákona o metrologii, potvrzení o ověření měřidla je proto neplatné, a za takového stavu nemohlo dojít k presumpci správnosti výsledků. 9. Žalobkyně dále namítala, že z její strany byly provedeny veškeré možné proaktivní kroky k tomu, aby nebyl spáchán projednávaný přestupek. Ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. tak vynaložila veškeré možné úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Pravidelně řidiče školí, vykonává pravidelnou kontrolu a vozidlo je osazeno integrovaným kontrolním mechanismem sledujícím zatížení náprav. Žalobkyně se tak zprostila odpovědnosti za tvrzený přestupek. Konečně žalobkyně tvrdila, že vozidlo bylo váženo celkem dvakrát, přičemž při druhém měření nebyly překročeny povolené limity. 10. Žalobkyně tudíž navrhovala, aby soud napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 11. Žalovaný odkázal na minulé rozhodnutí krajského soudu v této věci a také na rozhodnutí téhož soudu ze dne 5. 1. 2023, č. j. 62 A 103/2021-90. Konstatoval, že nemá důvod zpochybňovat schvalovací proces Českého metrologického institutu. Ke schválení měřidla došlo již v roce 1997 a v roce 2005 došlo k provedení kompletní revize za účelem harmonizace s mezinárodním doporučením OIML R 134. Dřívější znění zákona o metrologii, na základě kterého bylo zařízení schvalováno, nevyžadovalo žádné opatření obecné povahy. Ta jsou na všechna stanovená měřidla postupně vydávána, ovšem vycházejí z norem, na základě kterých byla původně měřidla schvalována. U dříve schválených měřidel je v protokolu o technické zkoušce uvedeno, jakým způsobem má být ověření měřidla provedeno. Podstatné jsou tak požadavky, které byly rozhodné při uvedení měřidla do provozu, a to v celém průběhu platnosti certifikátu. Měřidlo tak podle žalovaného disponovalo platným ověřením. Dále žalovaný ozřejmil praxi ohledně vyhlášek a technických norem vydávaných Českým metrologickým institutem i význam mezinárodního doporučení OIML R 134. 12. Žalovaný odkázal také na judikaturu Krajského soudu v Brně i Nejvyššího správního soudu, která se týkala přímo měřidla ve Starém Hrozenkově. Z té vyplývá, že měřidlo má požadované vlastnosti a jeho způsobilost k vážení nebyla nijak zpochybněna. 13. K namítané liberaci žalovaný poukázal na obsáhlou judikaturu, která definuje pojem „vynaložení veškerého úsilí“. Žalovaný se touto otázkou v napadeném rozhodnutí zabýval dostatečně a dospěl k závěru, že žalobkyně liberační důvody nenaplnila. Závěrem se vyjádřil ke tvrzenému opakovanému vážení. Nejednalo se o kontrolní vážení, neboť k tomu na předmětném vážním zařízení nedochází. Ke druhému vážení došlo na žádost řidiče, nikoliv na pokyn příslušníků policie. Řidič odstranil závadu spuštěním zvedací nápravy (což je v rozporu s tvrzením žalobce, že systém zvedání náprav je automatický a nelze do něj zasahovat), čímž se hmotnostní poměry vozidla upravily a následné vážení již bylo v pořádku. To ale nemění nic na tom, že v okamžiku provozu na pozemních komunikacích bylo při kontrolním vážení zjištěno přetížení tažného vozidla. Na základě výše uvedeného prot