2 Afs 86/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 10/2022- 235 - text  12 č. j. 31 Af 10/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., ve věci žalobce: SlovShore, s.r.o., IČ 35953713 sídlem Ventúrská 3, 811 01 Bratislava zastoupený advokátem JUDr. Janem Lukešem, Ph.D. sídlem Hybernská 20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno za účasti: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 2. 2022, č. j. ÚOHS-03822/2022/162, sp. zn. ÚOHS-R0188/2021/VZ, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 2. 2022, č. j. ÚOHS-03822/2022/162, sp. zn. ÚOHS-R0188/2021/VZ, se ruší a věc se vrací předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k dalšímu řízení. II. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Lukeše, Ph.D., advokáta. III. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu shora označeného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „žalovaného“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0084/2021/VZ, č. j. ÚOHS-12653/ 2021/500/AIv, kterým bylo rozhodnuto o návrhu žalobce na přezkoumání úkonů zadavatele podle § 250 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). 2. V posuzované věci brojil žalobce proti úkonům zadavatele – Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (dále též „VZP“ nebo „zadavatel“), v rámci veřejné zakázky s názvem „Smlouva o poskytování Integračních zdrojů v rámci IS VZP ČR“ v otevřeném řízení uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 11. 2000 pod ev. č. Z2020-041457. 3. Žalobce v rámci zadávacího řízení podal námitky proti zadávacím podmínkám, které dle jeho názoru byly v rozporu se ZZVZ. VZP jeho námitky zamítla. Pokud jde o další průběh řízení, tak Úřad nejprve rozhodl tak, že rozhodnutím ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0084/2021/VZ, č. j. ÚOHS-12653/2021/500/AIv, zadávací řízení na veřejnou zakázku zrušil, neboť dospěl k závěru, že zadavatel stanovil zadávací podmínky na veřejnou zakázku v rozporu se ZZVZ. Toto v pořadí první rozhodnutí Úřadu nicméně žalovaný k rozkladu zadavatele zrušil rozhodnutím ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. ÚOHS-R0082/2021/VZ, č. j. ÚOHS-21830/2021/162/BVa, a vrátil Úřadu věc k novému projednání a nařídil předběžné opatření, kterým uložil zadavateli zákaz v zadávacím řízení na veřejnou zakázku uzavřít smlouvu do pravomocného ukončení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0084/2021/VZ. Úřad posléze rozhodl o návrhu žalobce novým rozhodnutím ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. ÚOHS- S0084/2021/VZ, č. j. ÚOHS-38840/2021/500/AIv, kterým byl návrh žalobce zamítnut. Žalovaný následně zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu. II. Podání účastníků 4. V obsáhlé žalobě brojil žalobce proti nesprávnému posouzení souvislosti požadavku na prototyp aplikace s předmětem veřejné zakázky, dále proti závěru žalovaného, že požadavek na prototyp aplikace „Cestovní příkazy“ představuje vzorek plnění, namítal i vágnost vymezení funkcionalit prototypu v hlavním dokumentu zadávací dokumentace, nepřiměřenost požadavku na zpracování prototypu a v uvedených souvislostech porušení zásady zákazu diskriminace, přiměřenosti a transparentnosti ze strany zadavatele. Dále brojil i proti neurčitosti stanovení hodnotícího kritéria A1, které se týkalo hodnocení uvedeného prototypu. V další části žaloby namítal diskriminační nastavení hodnotícího kritéria A2 – Certifikace členů realizačního týmu, a netransparentní přidělení bodů pro jednotlivé certifikáty členů realizačního týmu. V závěrečném žalobní bodu považoval za nesprávné posouzení jeho námitky uvedené ve vztahu k požadavku zadavatele na doložení certifikátů „Elastic“. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky jsou pouhým kopírováním námitek již dříve uplatněných ve správním řízení a že v žalobě absentují způsobilé žalobní námitky dle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba podle něj představuje pouze vyjádření nesouhlasu s napadeným rozhodnutím a vyjádřil se proto jenom k některým tvrzením obsaženým v jednotlivých bodech žaloby. Po stručném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. 6. Žalobce v podané replice připomněl, že žalovaný svým prvním rozhodnutím rozhodoval o rozkladu VZP jako zadavatele, neboť Úřad v prvním rozhodnutí návrhu žalobce vyhověl. První rozhodnutí o rozkladu proto nemohlo reagovat na námitky žalobce a žalovaný na ně měl reagovat v nyní přezkoumávaném rozhodnutí. Ve vztahu k reakci žalovaného na jednotlivé žalobní body setrval na své argumentaci, kterou dále rozvedl. 7. VZP jako osoba zúčastněná na řízení se ve svém vyjádření ztotožnila s rozhodnutím žalovaného, které podle ní obsahuje podrobné, logické a přesvědčivé důvody pro zamítnutí návrhu žalobce na přezkum rozhodnutí VZP o námitkách žalobce. Navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v pozdějším vyjádření soudu sdělila, že došlo ke zrušení předmětné veřejné zakázky. 8. Žalobce v replice k vyjádření VZP setrval na již uplatněných námitkách. III. Posouzení věci 9. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Žaloba je důvodná. a. K povinnosti žalovaného vypořádat se s rozkladovými námitkami a k formulaci žalobních bodů 11. Předem vypořádání jednotlivých žalobních námitek soud musí konstatovat, že řízení před správními soudy sice nepředstavuje plynulé pokračování správního řízení a že je úkolem žalobce reagovat na žalobou napadené rozhodnutí konkrétními žalobními námitkami, nicméně řízení před správními soudy je originárním přezkumem, a tudíž žalobce může uplatňovat jakékoliv námitky, které dle jeho názoru zpochybňují správnost rozhodnutí správních orgánů. Samotná formulace žalobních námitek nicméně předznamenává i to, jakým způsobem se s nimi soud vypořádá. V případě, že žalobce uplatňuje shodnou argumentaci napříč všemi stupni správního řízení a tutéž argumentaci předloží i soudu, může soud v případě, že shledá vypořádání totožných námitek uplatněných před správním orgánem za zákonné a vycházející ze správně zjištěného skutkového stavu, odkázat na napadené rozhodnutí a pouze se stručně vyjádřit k jejich podstatě. Jinak by totiž jen opakoval totéž, co již bylo opakovaně žalobci sděleno. 12. V nyní projednávané věci však nastala specifická situace, kdy Úřad v pořadí prvním rozhodnutím vyhověl návrhu žalobce (jinými slovy zabýval se věcně jeho návrhem a jeho námitkami), zatímco žalovaný ve svém v pořadí prvním rozhodnutí rozhodoval o rozkladu VZP a zabýval se rozkladovými námitkami zadavatele. Následně Úřad rozhodoval v instanční vázanosti právním názorem žalovaného, což znamená, že svoji argumentaci mohl žalobce přednést žalovanému teprve ve svém rozkladu v rámci přezkumu v pořadí druhého rozhodnutí Úřadu. 13. Z toho vyplývá, že nebylo možné odmítnout v rozkladovém řízení námitky žalobce s prostým odkazem na to, že se jedná o pouhý nesouhlas se závěry Úřadu, neboť to by bylo případně možné pouze v situaci, kdy by se žalovaný ve svém prvním rozhodnutí zabýval věcně námitkami žalobce. K tomu ale v souzené věci nedošlo, neboť žalovaný ve svém prvním rozhodnutí rozhodoval o rozkladu osoby zúčastněné na řízení. Navíc žalovaný ve svém rozhodnutí první rozhodnutí Úřadu nepodrobil věcnému přezkumu, jelikož ho zrušil v podstatných otázkách, které následně žalobce namítal v jeho rozkladu, pro nepřezkoumatelnost. 14. Jinými slovy, žalobce sice mohl přednášet v celém správním řízení setrvale shodné argumenty, avšak věcně se jimi před podáním rozkladu, který vedl k vydání nyní napadeného rozhodnutí, zabýval podrobně pouze Úřad. Bylo proto na žalovaném, aby vyhodnotil důvodnost rozkladových námitek, což mu nebránilo v odkazu na rozhodnutí Úřadu. Pokud však sám nepředstavil vlastní názor na uplatněné rozkladové námitky, ale považoval za dostatečné odkázat na prvostupňové rozhodnutí, těžko nyní může vyčítat žalobci, že soudu předloží stejnou argumentaci, kterou předložil v rozkladu a že nepolemizoval s (přímo nevyjádřeným) názorem žalovaného. 15. Podle názoru soudu žaloba obsahuje podstatná tvrzení o tom, že žalovaný chybně uchopil rozkladové námitky žalobce, tudíž ani jejich věcné vypořádání, byť odkazem na rozhod