2 Azs 29/2019 — Nejvyšší správní soud

34 Az 7/2024- 123 - text 13 34 Az 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: B. J. st. příslušnost I. r. t. č. p. X zast. advokátkou JUDr. Markétou Němcovou sídlem Riegrova 1378/1, 612 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. OAM-261/ZA-ZA11-K10-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2024, č. j. OAM-261/ZA-ZA11-K10-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 684 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Markéty Němcové. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2024, č. j. OAM-261/ZA-ZA11-K10-2023 („napadené rozhodnutí“) rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že žalobci nelze udělit azyl pro existenci důvodů podle § 15 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), a že žalobci nelze udělit doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a napadl jej žalobou v celém rozsahu. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobce byl na území ČR opakovaně pravomocně odsouzen. Trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 3 T 4/2017, byl žalobce odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 24 měsíců. Dále byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 7 T 187/2016, pro účastenství ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku ve vztahu ke zločinu krácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným naposled uvedeným trestním příkazem Okresního soudu Brno – venkov; za to mu byl vyměřen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 48 měsíců. Dne 28. 3. 2019 rozhodl Městský soud V Brně usnesením č. j. 7 T 187/2016-632, o přeměně trestu a k jeho výkonu ve věznici s ostrahou v trvání 30 měsíců. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 7 To 173/2019. 3. Žalobce byl dále trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 6 T 53/2018, odsouzen pro přečin zanedbábí povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Městský soud v Brně následně dne 6. 3. 2019 vydal rozsudek sp. zn. 89 T 100/2018, kterým byl žalobce odsouzen pro přečin křivého obvinění dle § 345 odst. 2, 3 písm. c) trestního zákoníku pro účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž od uložení souhrnného trestu soud upustil ve vztahu k rozsudku ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 7 T 187/2016. Následně byl žalobce za výše popsané sbíhající přečiny a přečiny podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku (zvlášť závažný zločin zkrácení daně, zločin účasti na organizované zločinecké skupině) opětovně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 39 T 3/2019, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9,5 let, zákazu činnosti na 10 let podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku a pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. K odvolání proti tomu rozsudku Vrchní soud v Olomouci zmírnil souhrnný trest odnětí svobody na 7 let. 4. Dne 13. 3. 2023 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou prostřednictvím své právní zástupkyně doplnil podáním ze dne 22. 2. 2023. Zde mj. uvedl, že byl dne 15. 2. 2023 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody (po vykonání jedné poloviny uloženého trestu). Ve výkonu trestu přehodnotil své chování a může se od něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Na území ČR pobývá od roku 2001, má zde rodinu (dceru) a zázemí, ČR vnímá jako svůj domov. Následně uvedl důvody, pro které se obává pronásledování v Irácké republice (je křesťanského vyznání, na těle má tetování s křesťanskou symbolikou, obává se osoby jménem H.R., který je na útěku a žije v Iráku, a vůči němuž napomohl rozkrýt trestnou činnost). To zopakoval a rozvedl v rámci pohovoru, který s ním byl veden dne 20. 3. 2023. 5. V napadeném rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce je na místě aplikovat tzv. vylučovací klauzuli dle § 15 odst. 3 písm. d) zákona o azylu, neboť žalobce jako pravomocně odsouzený za zvlášť závažný zločin představuje nebezpečí pro společnost. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2020, č. j. 5 Azs 189/2015-127, a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 6. 7. 2023, C-402/22, se žalovaný zabýval tím, zda byl žalobce odsouzen za „zvlášť závažný trestný čin“, který s ohledem na své specifické rysy nejvíce narušuje právní řád společnosti. Pro uplatnění vylučující klauzule považoval žalovaný za rozhodné především opakované, soustavné a dlouhodobé aktivity žalobce v rámci organizovaného zločinu na území České republiky, které spadají do sféry závažné hospodářské kriminality. Žalobce svojí páchanou trestnou činností naplnil znaky skutkových podstat zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Žalovaný se zabýval povahou zločinu, uloženým trestem, hodnotil míru společenské škodlivosti trestního jednání žalobce, rozsah trestné činnosti, způsobenou škodou a otázku zapojení žalobce do organizované trestné činnosti. Zohlednil též polehčující a přitěžující okolnosti trestního jednání žalobce, jakož i jeho trestní minulost. 6. Žalovaný zároveň dospěl k závěru, že žalobce představuje nebezpečí pro společnost, což odůvodnil jednak již provedeným hodnocením závažnosti uvedeného zločinu, a jednak opakovaností kriminální činnosti žalobce, jakož i její povahou. Zejména křivé obvinění veřejného činitele s sebou nese dle žalovaného vysokou míru společenské škodlivosti. Aktuálnost, reálnost a vysokou závažnost nebezpečí, které žalobce představuje pro společnost, umocňuje dle žalovaného dlouhodobá recidiva žalobce (od roku 2013), v minulosti uložené výchovné tresty se u něj minuly účinkem a nevedly k nápravě. Ze strany žalobce trvá ohrožení základních zájmů společnosti, práv a svobod druhých a jeho jednání představuje nebezpečí pro společnost z prospektivního hlediska. Podmíněné propuštění žalobce z výkonu trestu neshledal žalovaný s ohledem na dlouhodobost a recidivu závažné trestné činnosti z hlediska aplikace vylučující klauzule relevantním, k čemuž poukázal mj. na délku zkušební doby podmíněného propuštění (do 15. 6. 2027). Uvedené důvody dle napadeného rozhodnutí opodstatňují rovněž aplikaci vylučující klauzule dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, tj. pro účely udělení doplňkové ochrany. III. Žaloba 7. Podle žalobce žalovaný při aplikaci vylučujících klauzulí dle § 15 a § 15a zákona o azylu nezohlednil všechny relevantní okolnosti. Má za to, že v jeho případě není splněna podmínka, že by byl nebezpečný pro společnost. Žalovaný se nedostatečně zabýval „aktuálností“ a „dostatečnou závažností“ nebezpečí žalobce pro společnost. Zdůraznil, že byl dne 15. 2. 2023 podmínečně propuštěn na svobodu s ohledem na vzorné chování, polepšil se a v budoucnu bude vést řádný život; to žalovaný dostatečně nezohlednil. Měl se zabývat tím, jak se žalobce doposud osvědčil a jaké má jeho současné jednání vliv na (ne)bezpečí pro společnost. Od podání žádosti o mezinárodní ochranu se žalovaný o chování žalobce nezajímal, nezohlednil, jak se žalobce opětovně začlenil do společnosti (neuskutečnil s ním např. další pohovor). 8. Žalobce nyní vede velmi klidný a spořádaný život, je výdělečně činný, v České republice má rodinné zázemí, celkově svůj život přehodnotil a páchání další trestné činnosti vylučuje. Výkon trestu odnětí svobody naplnil svůj účel a žalobce chce být příkladem pro ostatní. Žalobce plně naplňuje preventivní funkci uloženého trestu. Žalovaný nezohlednil chování žalobce v rámci soudního řízení (k trestné činnosti se doznal již v přípravném řízení, v jeho případě byl využit institut prohlášení viny, trest mu byl mimořádně snížen, v rámci trestné činnosti vykonával „pomocné funkce“, nebyl „mozkem“ operace; jakkoli nebyl spolupracujícím obviněným, byl přínosem pro objasnění trestní věci), ani v rámci jeho pobytu ve vězení (vykazoval mimořádnou osobní nápravu, choval se řádně, slušně, neměl prohřešky vůči dozorcům či spoluvězňům, podílel se na dobrovolných aktiv