10 Afs 289/2021 — Nejvyšší správní soud

55 Af 14/2022- 137 - text pokračování 17 55 Af 14/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Jana Jiráska a Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Solární, a. s., IČO 28294289 sídlem Příkop 843/4, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Ing. Tomášem Horkým sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2022, č. j. 21426/22/5200-11433-710862 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda právní předchůdkyně žalobkyně [společnost SUN PORT, s. r. o., se sídlem Mlýnská 326/13, 602 00 Brno, IČO 28326598], zneužila právo uplatněním smluvní pokuty jako výdaje dle § 24 odst. 2 písm. zi) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů [„ZDP“]. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 6. 2022, č. j. 21426/22/5200-11433-710862, zamítl odvolání právní předchůdkyně žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (správce daně) ze dne 4. 6. 2021, č. j. 2978525/21/3002-50522-712974. Tímto rozhodnutím správce daně částečně vyhověl odvolání právní předchůdkyně žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 27. 1. 2021, č. j. 315138/21/3002-50522-712974, a snížil doměřenou daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 z částky 1 539 000 Kč na 1 520 000 Kč a stanovené penále z částky 307 800 Kč na 304 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom v daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2014 přiznala daň pouze ve výši 24 510 Kč. Doměřený rozdíl je způsoben výlučně tím, že správce daně neuznal jako daňově účinný výdaj smluvní pokutu ve výši 8 000 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně zaplatila kyperské společnosti KAVENGA HOLDINGS LTD („Kavenga“). Podle mínění správce daně i žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně uplatněním tohoto výdaje zneužila právo. 3. V průběhu řízení před soudem právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní. Pro zjednodušení soud procesní označení „žalobkyně“ používá dále v textu též pro právní předchůdkyni žalobkyně. 4. Skutkový základ případu spočívá v tom, že žalobkyně založila v letech 2009 a 2010 pět dceřiných společností – Sun Ship 01, s. r.o. („SS01“), Sun Ship 02, s. r. o. („SS02“), Sun Ship 03, s. r. o. („SS03“), Sun Ship 04, s. r. o. („SS04“) a Sun Ship 05, s. r. o. („SS05“), s tím, že každá z těchto společností postaví a bude provozovat jednu fotovoltaickou elektrárnu („FVE“). Žalobkyně pak dceřiným společnostem zajišťovala financování této činnosti, a za tím účelem s nimi uzavřela „smlouvy o úvěrových linkách“. Finanční prostředky žalobkyně získala nejprve prostřednictvím půjček (původně podnikového spoření) od společníků žalobkyně s pevným úrokem 9 % p. a. Následně uzavřela dne 8. 3. 2010 s kyperskou společností DEWPLAN ENGINEERING LIMITED („Dewplan“) rámcovou smlouvu o úvěru a ve dnech 14. – 16. 6. 2010 jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytla Dewplan žalobkyni částku ve výši celkem 136 000 000 Kč, která byla splatná do 30. 6. 2025 a byla úročena pevnou úrokovou sazbou 7,15 % p. a., přičemž úroky byly splatné na roční bázi. Po načerpání úvěrů byla pohledávka společnosti Dewplan postoupena na společnost Kavenga. Část těchto finančních prostředků ve výši 74 900 000 Kč žalobkyně použila v letech 2010 a 2011 na úhradu půjček od společníků; část ve výši 61 000 000 Kč pak na financování výstavby FVE u dceřiných společností SS03, SS04 a SS05. 5. Žalobkyně svému věřiteli, společnosti Kavenga, neuhradila úroky z úvěrů za roky 2010 a 2011. Dle tvrzení žalobkyně bylo důvodem zavedení „solární daně“, kvůli níž neměla dostatek finančních prostředků od svých dceřiných společností, a hradila pak přednostně pohledávky svých společníků, které byly úročeny vyšší úrokovou sazbou. Dne 12. 1. 2012 uzavřela žalobkyně se společností Kavenga smlouvu o novaci, v níž uznala své závazky ve výši 136 000 000 Kč společně s dosud vzniklým úrokem ve výši 9 530 068 Kč, s tím, že tyto pohledávky budou splatné do 30. 6. 2025 a úročené úrokovou sazbou 7,15 % p. a. Tyto úroky měly být hrazeny na roční bázi do 15 dnů po skončení kalendářního roku počínaje rokem 2012. Pro případ, že by žalobkyně neuhradila řádně a včas sjednaný úrok, strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 8 000 000 Kč. Dne 16. 1. 2012 pak žalobkyně uzavřela s jednotlivými dceřinými společnostmi dodatky ke smlouvám o úvěrových linkách, v nichž se tyto společnosti zavázaly uhradit žalobkyni k 31. 12. 2012, 31. 12. 2013 a 13. 12. 2014 splátky úvěru v dohodnuté výši tak, aby souhrn splátek pokryl celou částku ročního úroku, jejž musela odvést žalobkyně společnosti Kavenga. Pro případ, že by se dceřiné společnosti dostaly do prodlení se splátkou úvěru, sjednala s nimi žalobkyně povinnost uhradit jí smluvní pokutu, jejichž úhrn by pokryl smluvní pokutu nárokovanou společností Kavenga. 6. Žalobkyně nezaplatila společnosti Kavenga úrok za rok 2012 ve výši 9 724 000 Kč splatný ke dni 15. 1. 2013. Dne 4. 7. 2013 byly vyhotoveny dva notářské zápisy, ve kterých žalobkyně svolila k přímé vykonatelnosti a zavázala se zaplatit společnosti Kavenga jistinu úvěrů do 30. 6. 2025, dlužný úrok za rok 2012 nejpozději do 31. 12. 2013, a dále hradit smluvní úrok za uplynulý rok k poslednímu dni příslušného roku. Žalobkyně dlužný úrok za rok 2012 ve lhůtě splatnosti nezaplatila; volné prostředky použila na úhradu svých závazků vůči společníkům. Dne 2. 1. 2014 vyzvala společnost Kavenga prostřednictvím advokáta JUDr. Milana Vašíčka žalobkyni k úhradě smluvní pokuty. Žalobkyně následně uplatnila nárok na smluvní pokuty vůči svým dceřiným společnostem, které je uhradily. Žalobkyně pak v průběhu roku 2014 uhradila společnosti Kavenga smluvní pokutu ve výši 8 000 000 Kč. Smluvní pokuty přijaté od dceřiných společností v částce 8 000 000 Kč zahrnula do výnosů a smluvní pokutu zaplacenou společnosti Kavenga ve výši 8 000 000 Kč do nákladů. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 7. Žalobkyně namítla, že správce daně i žalovaný postupovali při zjišťování skutkového stavu tendenčně – selektivně, a to výlučně v neprospěch žalobkyně, nutili ji nést negativní důkazní břemeno, překrucovali a dezinterpretovali její tvrzení a předložené důkazy. Správce daně též šikanózně nutil žalobkyni prokazovat skutečnosti, o nichž však již věděl z vlastní vyhledávací činnosti. Z rozsáhlé daňové kontroly přitom zbyla pouze jedna oblast, v níž správce daně hodlal stůj co stůj dosáhnout doměření daně, aby náklady vynaložené na daňovou kontrolu nepřišly vniveč. S ohledem na rozsah podnikatelského záměru (investice cca 500 000 000 Kč v časovém období cca 10 let) považuje žalobkyně za absurdní, že by její veškeré jednání mělo od počátku směřovat k tomu, aby získala daňovou výhodu v rozsahu 1 500 000 Kč. 8. Domněnka finančních orgánů o propojenosti žalobkyně, Dewplan a Kavenga je nesprávná už s ohledem na výše uvedený rozsah a dlouhodobost podnikatelského záměru a z ničeho nevyplývá. Z odpovědi kyperského správce daně na mezinárodní dožádání nelze tuto propojenost dovodit. Tento závěr nevyplývá ani ze smluvní dokumentace – údaj o čísle bankovního účtu ve smlouvě o úvěru je nadbytečný, pokud je dlužníkovi „jiným způsobem známo“, jak má svůj závazek splácet. Tvrzení o absenci úředně ověřeného podpisu na oznámení o postoupení pohledávek a na plné moci udělené JUDr. Vašíčkovi považuje žalobkyně za úsměvné, neboť postačuje-li soudům předložení kopie těchto dokumentů, musí postačovat i žalobkyni. Podezřelé není ani to, že bankovní účty společnosti Dewplan byly vedeny v Kč – pokud věřitel ví, že bude půjčovat peněžní prostředky českému subjektu, pak je s ohledem na riziko kurzových ztrát ekonomicky racionální založení účtu v měně, v níž se bude půjčka poskytovat. Okamžik vzniku společností Dewplan a Kavenga nemohl být žalobkyni znám stejně jako skutečnost, že Kavenga ve stálých aktivech evidovala pouze pohledávku za žalobkyní. Ostatně je běžnou praxí, že pro konkrétní projekt je založená nová SPV společnost pouze za tímto účelem. Žalobkyně též neměla žádný vliv na to, komu Dewplan pohledávku postoupí. Žalobkyně nerozumí tomu, jak může osoba advokáta JUDr. Vašíčka, který zastupoval společnost Kavenga, propojovat společnost Kavenga s žalobkyní. Jednatelé žalobkyně v minulosti poznali JUDr. Vašíčka v souvislosti s nákupem tzv. ready made společností, nicméně tuto službu advokáta využívá celá škála klientů. Jde nadto o skutečnost, kterou uvádí žalovaný až v napadeném rozhodnutí, neboť ve zprávě o daňové kontrole obsažena nebyla. Žalobkyni nebyla známa ani skutečnost, že finanční prostředky poskytnuté úvěrem pocházejí od společnosti PRIVEE PROPERTY S. A. („Privee“). Společnost P