8 Afs 60/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Af 21/2023- 89 - text 8 29 Af 21/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: CZT a.s. sídlem Lísková 1513, 286 01 Čáslav proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 5. 2023, č. j. 28777/23/7100-30116-010212, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad sdělil žalobkyni dodatečnými platebními výměry povinnost hradit penále (podle § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) související s daní z přidané hodnoty ve vztahu ke zdaňovacím obdobím únor až listopad 2006. Žalobkyně proti nim podala odvolání, které bylo zamítnuto, a v návaznosti na to podala i správní žalobu. V mezidobí Odvolací finanční ředitelství žalobkyni plně uspokojilo a zrušilo výše uvedené platební výměry. Následně však bylo žalovaným nařízeno přezkumné řízení podle § 121 an. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a předmětné platební výměry byly potvrzeny. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí o přezkumu správní žalobou a v navazujícím řízení před správními soudy bylo finančním orgánům vytknuto, že zdaňovací období únor 2006 nebylo předmětem nařízeného přezkumného řízení, a tudíž o něm nemohlo být rozhodováno. Odvolací rozhodnutí žalovaného proti rozhodnutí o přezkumu bylo proto Nejvyšším správním soudem zrušeno pouze ve vztahu k tomuto zdaňovacímu období. Žalovaný v návaznosti na tento procesní vývoj vydal v záhlaví uvedené rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“), jehož konečným výsledkem bylo zrušení platebního výměru na penále za zdaňovací období únor 2006 a ve vztahu k němu současně bylo zastaveno řízení. Žalobkyně nyní brojí proti napadenému rozhodnutí a opírá své námitky o nesprávný výpočet penále za všechna zdaňovací období únor až listopad 2006. Správce daně s ohledem na úzce daný rozsah přezkumného řízení naproti tomu dospěl k závěru, že námitky žalobkyně se svým obsahem míjí s předmětem přezkumného řízení, jehož výsledkem bylo vydání napadeného rozhodnutí, a proto tyto námitky označil za neprojednatelné z důvodu aplikace zásady rei iudicatae. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně se napadeným rozhodnutím cítí být zkrácena na svých majetkových právech, neboť platební výměry na penále nezohledňují vratitelný přeplatek, který jí vznikl u jiného správce daně v souvislosti se zrušením platebních výměrů na spotřební daň. 3. Napadeným rozhodnutím bylo změněno původní přezkumné rozhodnutí ze dne 18. 11. 2013, kterým bylo potvrzeno i sdělené penále za zdaňovací období březen až listopad 2006. Sdělené penále za tato zdaňovací období bylo vypočteno od lhůty splatnosti daně do dne úhrady nedoplatku, tj. 20. 1. 2011, 19. 9. 2011 a 25. 4. 2013. Žalobkyně přitom napadá penále vypočtené od data vzniku přeplatku na spotřební dani do data, do kterého je sdělené penále vypočteno finančním úřadem. Je přesvědčena, že ke dni 27. 3. 2007 již přeplatek u jiného správce daně přesahoval nedoplatek na DPH evidovaný Finančním úřadem v Pardubicích (dále „finanční úřad“). Nesprávnost výpočtu žalobkyně vysvětluje tak, že dne 14. 5. 2013 sestavil finanční úřad výkaz nedoplatků na doměřenou DPH. Celní úřad v Pardubicích (dále „celní úřad“) z této sestavy vycházel a převedl dle § 154 daňového řádu finančnímu úřadu částku 6 581 106 Kč z přeplatku vzniklého zaplacením spotřební daně (soudem následně zrušené). Podle vyrozumění o vrácení a převedení přeplatku ze dne 21. 5. 2013 došlo převedením k úhradě dne 14. 5. 2013. 4. V rámci tohoto postupu nicméně celní úřad nesdělil finančnímu úřadu data vzniku a výši přeplatků z titulu zrušené spotřební daně v souvislosti s jednotlivými zdaňovacími obdobími. Přeplatek vznikal postupně od 7. 1. 2006 do 31. 5. 2011 u celního úřadu. K datu 23. 7. 2007 byla připsána na osobní daňový účet žalobkyně vedený u celního úřadu částka (přeplatku na spotřební dani) ve výši 34 760 379,90 Kč, tedy částka přesahující nedoplatek na DPH (7 076 170 Kč). Od tohoto data tedy nedoplatek na DPH neexistoval a nebyl dán zákonný důvod pro výpočet penále. Finanční úřad však akceptoval nesprávné datum vzniku přeplatku od celního úřadu, které je ale v rozporu s § 154 odst. 5 daňového řádu, podle kterého se přeplatky převádí k datu vzniku nedoplatku. 5. Žalobkyně odkázala na podporu svých argumentů na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“), konkrétně na rozsudek ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 Afs 72/2009-75, a na Metodickou informaci Generálního finančního ředitelství č. j. 26041/23/7700-50123-011550. 6. Vzhledem k tomu, že námitka uplatněná žalobkyní poukazuje na nezákonnost sděleného penále i za období březen až listopad 2006, je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně napadá pouze nesprávnost výpočtu penále na DPH za zdaňovací období březen až listopad 2006. Tento okruh žalobních námitek však byl již posouzen v rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2015, které zakládá překážku rei iudicatae pro nyní projednávanou věc. NSS v rozsudku ze dne 3. 3. 2023, č. j. 8 Afs 60/2021-43, totiž zrušil rozhodnutí žalovaného pouze v části výroku II., která se týkala penále na DPH za zdaňovací období únor 2006. Ve zbytku zůstalo rozhodnutí ze dne 9. 12. 2015 nedotčeno. 8. Nejvyšší správní soud přitom zrušil část přezkumného rozhodnutí (výrok II.), protože se v něm Odvolací finanční ředitelství věnovalo otázce, která nebyla vázána na důvody, pro které bylo nařízeno přezkumné řízení žalovaným dne 23. 9. 2014. V přezkumném řízení se tak mělo Odvolací finanční ředitelství správně zabývat pouze nezákonností ve vztahu k penále na DPH za zdaňovací období březen až listopad 2006. Znovu tedy byl nastolen stav, kdy „obživlo“ původní rozhodnutí o uspokojení podle § 124 daňového řádu, kterým byl zrušen platební výměr na penále za zdaňovací období únor 2006. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. IV. Další vyjádření účastníků 10. V replice žalobkyně uvedla, že tvrzení žalovaného, že žalobkyně napadá pouze nesprávnost výpočtu penále na DPH za zdaňovací období březen až listopad 2006, je nesprávné. Žalobkyně napadá podklad pro všechny platební výměry, jimiž bylo předepsáno penále za všechna zdaňovací období, kterým je sdělení celního úřadu. Nezákonnost tohoto sdělení má dopad i do zdaňovacího období únor 2006. Žalobkyně k replice přiložila kasační stížnost proti exekučnímu příkazu, z čehož dovozuje důkaz, že před vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný věděl, že sdělení celního úřadu žalobkyně označila již v té době za nezákonná, avšak se s tím nijak nevypořádal. 11. Žalovaný ve vyjádření k replice zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí byl žalovaný omezen předmětem řízení a byl povinen zabývat se pouze penále na DPH za zdaňovací období únor 2006, neboť pouze v této části bylo zrušeno původní rozhodnutí o odvolání ze dne 9. 12. 2015. Námitku nesprávnosti sdělení celního úřadu přitom v odvolání žalobkyně neuplatnila, a to ani v navazujícím odvolacím řízení po zrušujícím rozsudku NSS. Žalovaný tedy neměl povinnost ji projednat. V napadeném rozhodnutí byl žalovaný vázán právním názorem NSS a v souladu s ním pouze zrušil platební výměr za zdaňovací období únor 2006, neboť se jím neměl v přezkumném řízení vůbec zabývat. Tento platební výměr byl zrušen, a proto ani námitka nesprávnosti sdělení celního úřadu by nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný též odkázal na sdělení Ministerstva financí ze dne 26. 1. 2022, č. j. MF-32686/2021/3902-5, kterým reagovalo na podnět žalobkyně k nařízení přezkoumání rozhodnutí a uvedl, že cit.: „Jak právní úprava, tak i závěry citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu neumožňují, aby správce daně při výpočtu penalizace podle § 63 zákona o správě daní a poplatků jakkoli zohledňoval na kreditní straně osobních daňových účtů jiné částky než ty, které jsou současně vratitelným přeplatkem (aktuálně je upraveno v § 154 odst. 2 daňového řádu). Úhrady spotřební daně se staly vratitelnými přeplatky až v důsledku rozhodnutí Generálního ředitelství cel o zrušení dodatečných platebních výměrů na spotřební daň z tabákových výrobků vydaných dne 10. 5. 2013 a dne 13. 5. 2013. […]“ 12. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného a setrvává na své právní argumentaci, že vznik přeplatku měl vliv na výši penále, o čemž žalovaný věděl už před vydáním napadeného rozhodnutí. Žalobkyně požaduje, aby penále bylo vyčísleno správně s ohledem na přeplatek u celního úřadu v souladu s daňovým řádem. Žalobkyně je přesvědčena, že instituty daňového řádu neslouží pouze k „úpravě“ daňových povinností v neprospěch daňového subjektu, ale především k tomu, aby byla d