22 A 25/2025 – Krajský soud v Brně

22 A 25/2025- 38 - text 8 22 A 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: E. K., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Hugem Körblem, sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2025, č. j. MV-139944-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-11014-12/DP-2025 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byla podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPC“), zamítnuta žádost žalobce ze dne 28. 4. 2025 o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce hodlá zneužít pobyt k jinému účelu, než je studium. II. Podání účastníků 2. Žalobce v žalobě namítá, že správní orgány staví své závěry výhradně na tom, co uvedl při pohovoru; ten je však nezbytné hodnotit komplexně, nelze pouze hledat rozpory ve výpovědi. V napadeném rozhodnutí není řádně vysvětleno, z čeho vyplývá obava žalované, že by na území České republiky neplnil účel pobytu. Žalovaná se nevypořádala s vysvětlením žalobce ohledně časové prodlevy mezi dokončením předchozího studia a jeho současnou snahou pokračovat v dalším studiu. Přestože žalovaná vyslovila, že nemá pochybnosti o žalobcově znalosti anglického jazyka, v rozhodnutí zmiňuje jeho vyjádření, že v X není „specifické program“; tím naznačuje jeho nedostatečnou kompetenci. Žalobce je přesvědčen, že může vznášet námitky proti tomu, jak byl pohovor zachycen v protokolu; jeho podepsání s doložkou absence výhrad je totiž nutné relativizovat. Dle čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, v účinném znění (dále též „Směrnice“) musí k neudělení pobytového oprávnění existovat buď přímo důkazy nebo alespoň závažné a objektivní důvody; žalobce je přesvědčen, že žádné takové důvody žalovaná nezjistila. Poukazuje na konkrétní soudní rozhodnutí vydaná ve věcech neudělení pobytového oprávnění za účelem studia, v nichž před soudem neobstály pochybnosti žalované založené na pohovoru s cizincem. Konečně žalobce zmiňuje také na to, že prvostupňový správní orgán o jeho žádosti nerozhodl v zákonné lhůtě. 3. Žalovaná ve vyjádření uvádí, že žaloba nepřináší žádnou novou argumentaci, která by správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí zpochybňovala. Z pohledu vyloučení rizika zneužití daného pobytového oprávnění je důležitá schopnost žadatele dostatečně vysvětlit svou motivaci ke studiu, volbu školy či konkrétního programu. Žalobce na otázku, proč si ke studiu vybral zrovna Českou republiku (Masarykovu univerzitu) a jaká klíčová slova použil pro vyhledávání, vůbec neodpověděl. Neuvedl ani, z nabídky jakých vysokých škol vybíral, jaké jiné možnosti studia porovnával či která kritéria byla pro jeho volbu stěžejní. Nesrovnalosti v pohovoru s žalobcem představovaly dle žalované dostatečně závažné a objektivní důvody k domněnce, že žalobce nemá v úmyslu studovat a povolení k pobytu ve skutečnosti hodlá zneužít k odlišnému účelu. Odůvodnění zvoleného studia, instituce i země, které žalobce uvedl při výslechu, je totiž neurčité a nevěrohodné. Zamítnutí žádosti žalobce je s ohledem na zjištěné skutečnosti v souladu s čl. 20 odst. 2 písm. f) Směrnice. III. Posouzení věci soudem 4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 5. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 6. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. V projednávané věci je mezi účastníky řízení sporné, zda v průběhu správního řízení vyplynuly na povrch skutečnosti odůvodňující závěr, že by žalobce své povolení k dlouhodobému pobytu vydané za účelem studia zneužil k jinému účelu. 8. Podle § 46 odst. 5 ZPC platí, že „pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území (§ 42d) platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 37, § 55, § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g), h), l) a m), § 56 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání nebo prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území podle § 42d nebo rozhodnutí o zrušení platnosti tohoto povolení ministerstvo posoudí přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.“ 9. Podle § 56 odst. 1 písm. h) ZPC platí, že „dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza.“ 10. Ministerstvo má povinnost dlouhodobé vízum (resp. povolení k dlouhodobému pobytu) nevydat, pokud jsou v průběhu správního řízení zjištěny skutečnosti takového charakteru, že se lze důvodně domnívat, že cizinec ve skutečnosti hodlá své povolení k pobytu zneužít k jinému účelu, než pro který o něho žádá. Takový postup vychází z premisy, že povolení k pobytu na území České republiky nelze vydávat bezúčelně, nýbrž je vždy spjato s konkrétním účelem, pro který je cizinci umožněno, aby zde pobýval. Platná právní úprava ZPC i judikatura správních soudů přitom nutně vyžadují, aby cizinec tvrzený účel pobytu fakticky plnil (vykonával deklarovanou činnost), a to po celou dobu svého pobytu [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011-81, či ze dne 10. 5. 2017, č. j. 7 Azs 86/2017-33]. 11. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. h) ZPC je přitom vnitrostátním odrazem unijního pravidla umožňujícího členským státům neudělit státnímu příslušníkovi třetí země povolení k dlouhodobému pobytu vydané za účelem studia, existují-li důvodné pochybnosti o záměru cizince dodržet deklarovaný účel pobytu. Dle čl. 20 odst. 2 písm. f) Směrnice platí, že „členské státy mohou žádost zamítnout, pokud členský stát má důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.“ 12. S ohledem na unijní rozměr věci je třeba příslušná ustanovení ZPC upravující důvody pro neudělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia vykládat eurokonformně. To především znamená, že k zamítnutí žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia je možné přistoupit pouze v případě, že existuje některý z důvodů předvídaných Směrnicí. 13. Obecně platí, že pokud žadatel prokáže splnění obecných a zvláštních podmínek podle čl. 7 a čl. 11 Směrnice, a správní orgán vůči němu uplatňuje některý z důvodů pro neudělení pobytového oprávnění, pak je na správním orgánu, aby náležitě prokázal naplnění tohoto důvodu. Žadatel nese důkazní břemeno ohledně naplnění obecných a zvláštních podmínek vyžadovaných studijní směrnicí pro udělení pobytového oprávnění; správní orgán nese důkazní břemeno ohledně důvodu pro neudělení pobytového oprávnění. Samotné předložení obligatorních náležitostí k žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia automaticky neznamená, že povolení musí cizinci udělit. Ze Směrnice jasně vyplývá, že správní orgány mohou zkoumat, zda žadatel nemá v úmyslu zneužít povolení, např. k jinému než deklarovanému účelu. Zamítnout žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia ovšem lze tehdy, pokud správní orgány mají k dispozici buď (i) důkazy nebo (ii) závažné a objektivní důvody, které směřují k domněnce, že by státní příslušník třetí země v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí. 14. Odůvodnění Směrnice sice v bodě 14 na jednu stranu hovoří o potřebě zlepšit a zjednodušit podmínky vstupu a pobytu pro ty, kteří by do Evropské unie rádi přišli za účelem s