22 A 6/2025 – Krajský soud v Brně

22 A 6/2025- 37 - text 10 22 A 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobyně: C. A.-A., nar. X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2025, č. j. MV-20040-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojí žalobkyně proti shora označenému rozhodnutí žalované, kterým bylo změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 27. 12. 2024, č. j. OAM-43066-12/DP-2024, tak, že žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia se zamítá a povolení k dlouhodobému pobytu se podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb. nevydává, neboť byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že účastnice řízení povolení k dlouhodobému pobytu hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Správní orgán prvního stupně žádost žalobkyně původně zamítl podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., neboť se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. II. Vyjádření účastníků 2. V podané žalobě brojila žalobkyně proti pochybnostem žalované, zda bude plnit účel pobytu, tedy studium. Odkázala na požadavky na vedení a hodnocení pohovoru se žadatelem, povinnost odstranit případné nedostatky podání, případně poskytnout lhůtu na jejich odstranění. Z napadeného rozhodnutí není jasné, proč by žalobkyně neměla plnit účel pobytu – studium v rámci magisterského studia na Fakultě mezinárodního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně, v magisterském studijním programu International Territorial Studies. 3. Žalobkyně má za to, že dostatečně vysvětlila svou motivaci, zvolený studijní program podle ní navazuje na ukončený bakalářský studijní program. Žalobkyně je svobodná a nemá děti a nic tedy nebrání tomu, aby mohla své přání studovat v České republice realizovat. Stejně tak má za to, že vysvětlila časový rozdíl mezi dokončením předchozího studia a nynějším zájmem o další studium. V žalobě odkázala i na přípravu pro získání možnosti studovat v zahraničí a získaní pobytového oprávnění. Poznámka žalované o existenci kvót pro žádosti o vydání zaměstnanecké karty na zastupitelském úřadu České republiky v Akkře je pouze spekulativní a není ničím podložená či opodstatněná ve vztahu k žalobkyni. Dále odkázala na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, v účinném znění (dále jen „směrnice EU“), s tím, že žalovaná nemá důkazy či závažné a objektivní důvody pro odepření pobytového oprávnění nemá a ani je neuvedla. 4. Následně uvedla, že ke své žádosti doložila veškeré požadované dokumenty, absolvovala všechny nutné úkony, aby získala pobytové oprávnění, a absolvovala přijímací řízení, což svědčí o tom, že její žádost je vážná a opravdová. 5. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně uvádí v zásadě shodné námitky, které uvedla v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a kterými se již jednou zabývala. Odkázala proto v podrobnostech na obsah napadeného rozhodnutí a na kompletní správní spis, zejména pak na protokol o výslechu žalobkyně provedeného dne 7. 11. 2024 na Velvyslanectví České republiky v Akkře. Podle názoru žalované žaloba nepřináší žádnou (novou) relevantní argumentaci, která by správnost a zákonnost žalovaného rozhodnutí zpochybňovala. Skutkový stav a průběh správního řízení od podání žádosti do vydání pravomocného rozhodnutí je dostatečně popsán v žalovaném rozhodnutí. V závěru vyjádření souhrnně uvedla, že dospěla k přesvědčení, že deklarovaný studijní záměr, resp. samotné podání žádosti za uvedeným účelem, představuje pro žalobkyni formální záminku pro získání dlouhodobého pobytového oprávnění na území, a to především s ohledem na skutečnost, že dostatečně neobjasnila motivaci ke studiu, volbu zmíněného studijního programu či samotné vzdělávací instituce na území. Neznalost některých aspektů účelu pobytu (resp. daného studia) zakládá oprávněné pochybnosti, resp. důvodnou domněnku, že reálný účel pobytu je jiný než ten, který žalobkyně uvedla v žádosti III. Posouzení věci 6. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, dále též „ZPC“). O žalobě krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky (§ 51 s. ř. s.). 7. Žaloba není důvodná. 8. Podle § 46 odst. 5 zákona o pobytu cizinců platí, že pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území (§ 42d) platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 37, § 55, § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g), h), l) a m), § 56 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání nebo prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území podle § 42d nebo rozhodnutí o zrušení platnosti tohoto povolení ministerstvo posoudí přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. 9. Správní orgány rozhodovaly ve věci podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ustanovení § 56 zákona o pobytu cizinců upravuje podmínky pro neudělení dlouhodobého víza. Na nyní projednávanou věc lze proto vztáhnout závěry soudů, které byly vysloveny ve věcech udělování dlouhodobých víz za účelem studia. 10. K rozhodovacímu procesu ve věcech udělení víza se vyjádřil předně Ústavní soud, podle kterého je procesu vlastní jistá míra abstrakce a obecnosti, neboť mnohdy je třeba vycházet z určitých předpokladů, a nikoli objektivně zjistitelných skutečností. Požadavek na obstarání vyčerpávajících, přesných a podrobných podkladů by totiž ve svém důsledku vedl k popření smyslu rozhodování o udělení víza. Zamýšlené jednání cizinců nelze dopředu naprosto jednoznačně identifikovat a kvalifikovat. I dostatečně podložené obavy či nejasnosti mohou být důvodem způsobilým k neudělení víza, resp. k zamítnutí žádosti o nové posouzení (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 1149/13 [dostupné na nalus.usoud.cz]). 11. Mezi stranami není sporné, že žalobkyně doložila ke své žádosti všechny požadované dokumenty. Doložení dokumentů dle § 31 zákona o pobytu cizinců je však jednou, nikoliv jedinou, obligatorní podmínkou pro udělení pobytového oprávnění. Je předpokladem k tomu, že se ministerstvo bude vůbec moci žádostí zabývat. Z této skutečnosti tak nelze dovozovat závěr, že žádost žalobkyně je „vážná a opravdová“. O tom nesvědčí nutně ani absolvování přijímacího řízení. Naopak pro učinění závěru o vůli plnit účel pobytu slouží zejména provedení pohovoru ve smyslu § 57 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, který má přispět správnímu orgánu k bližšímu porozumění (a zároveň ověření) záměru a motivace žadatele ke studiu. Stejně tak čas, peníze a energie, které žalobkyně investovala do získání potřebných dokladů, nemohou samy o sobě prokázat její motivaci ke studiu; mohou být totiž také pouhým projevem snahy získat pobytové oprávnění. 12. Právě posouzení závěrů pohovoru provedeného se žalobkyní je stěžejní pro rozhodnutí ve věci. Zatímco žalobkyně je přesvědčena, že pohovorem byl prokázán její skutečný a vážný zájem o studium na Mendelově univerzitě v Brně, žalovaná vyhodnotila odpovědi žalobkyně jako nepřesvědčivé ve vztahu k deklarovanému účelu pobytu. 13. Pro posouzení žádosti žalobkyně je podstatná souvislost s právem Evropské unie, a to se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, v účinném znění. V souladu s čl. 20 odst. 1 směrnice 2016/801 členský stát žádost zamítne, pokud cizinec nesplní obecné podmínky stanovené v článku 7, příslušné zvláštní podmínky stanovené v článku 11, nebo předloží doklady, které byly získány podvodně nebo byly padělány či pozměněny. V čl. 20 odst. 2 pak směrnice 2016/801 upravuje několik fakultativních důvodů zamítnutí žádosti. Jedním z nich je podle písm. f) situace, kdy má členský stát „důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí“. 14. Z textu směrnice 2016/801 je jasně patrné, že důkazní břemeno ohledně