22 Ad 1/2025 – Krajský soud v Brně

22 Ad 1/2025- 46 - text 7 22 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: M. Č., nar. X bytem X zastoupen JUDr. Františkem Horákem, advokátem sídlem nám. T. G. Masaryka 24, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Ministerstvo obrany České republiky sídlem Molákova 579/11, 186 00 Praha 8 - Karlín o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 077209/SD-25/OPM, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva obrany České republiky ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 077209/SD-25/OPM, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 404 Kč k rukám JUDr. Františka Horáka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 077209/SD-18/12, kterým byla zamítnuta jeho žádost ze dne 3. 11. 2022 o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě – M. Č., nar. X, dle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. II. Podání účastníků 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu s tím, že nejprve zrekapituloval průběh řízení před správními orgány, vč. rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2024, kterým bylo zrušeno předcházející rozhodnutí žalovaného. S ohledem na závěry zdejšího soudu namítl, že závěry žalovaného v nyní napadeném rozhodnutí jsou opět nesprávné. Žalovaný pomíjí, že pečoval o dceru v období puberty a sám z důvodu péče nemohl přijmout kariérně vyšší pracovní pozice podmíněné stěhováním. Zopakoval, že o svou dceru pečoval od března 1991, kdy jeho manželka onemocněla závažným onemocněním, kterému podlehla v říjnu 1992, do její zletilosti, a tedy pečoval o dceru v největším rozsahu. Nesouhlasil ani s hodnocením vlivu péče o dceru na nominální hodnotu výdělků. Irelevantní podle žalobce je fakt, že nečerpal mateřskou ani další mateřskou dovolenou. Závěrem uvedl, že nadále má za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil § 34a a § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., a dále, že žalovaný v řízení neprokázal, že žalobce nebyl z důvodu péče o dceru omezen na kariérním růstu. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že na výši starobního důchodu žalobce neměla péče o jeho dceru vliv, nečerpal mateřskou ani další mateřskou dovolenou ani v souvislosti s péčí nepracoval na kratší služební úvazek, naopak kariéru přerušila manželka žalobce. K tomu odkázal na zjištěné příjmy žalobce a na význam výchovného při stanovování důchodu. 4. Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které setrval na svých námitkách. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Soud o žalobě rozhodl bez jednání za podmínek § 76 s. ř. s. 6. Žaloba je důvodná. 7. V nyní posuzované věci rozhoduje soud již po druhé. V prvním rozhodnutí ze dne 30. 4. 2024 shrnul soud skutkový stav a uvedl, že z obsahu správního spisu vyplývá, že dcera žalobce, M. Č., se narodila dne X. Manželka žalobce a matka M. Č. zemřela dne X. Žalovaný nečinil spornou skutečnost, že k diagnóze karcinomu u matky M. Č. došlo v březnu 1991 a operaci v létě 1991. Nečinil sporným ani to, že od diagnostikování onemocnění matky tehdy nezl. M. o dceru pečoval převážně žalobce a ode dne 29. 10. 1992 již výlučně. Žalovaný nesporoval ani to, že žalobce pečoval o dceru M. až do ukončení jejího studia v roce 2004. Naopak žalobce nesporoval to, že do věku tří let pečovala o dceru M. převážně její matka. 8. Jinými slovy z uvedených časových údajů vyplývá, že matka pečovala o dceru převážně během prvních tří let jejího věku (do března 1981), následně po dobu deseti let pečoval o dceru žalobce s manželkou společně a následně od března 1991 do října 1992 pravděpodobně s ohledem na povahu onemocnění p. H. Č. převážně a od října 1992 výlučně pečoval o dceru žalobce, a to nejméně do její zletilosti v roce 1996. 9. Paní H. Č. tak o dceru pečovala ve větším rozsahu po dobu tří let, rovnoměrně oba rodiče o dceru pečovali po dobu deseti let a po dobu pěti let pečoval o dceru ve větším rozsahu žalobce. 10. Při hodnocení předcházejícího rozhodnutí žalovaného dospěl soud k závěru, že je nesprávné zdůraznění role manželky žalobce a nedostatečně odůvodněný je závěr žalovaného, že péče o dceru neměla vliv na výši důchodu žalobce. Spornou zůstávala otázka, zda péče o dceru M. měla vliv na výši důchodu žalobce, případně, zda vůbec lze na tuto otázku odpovědět, resp. zda péče o dceru od třinácti let věku má být zohledňována v rámci nároku na výchovné. Řešení této otázky se v minulém rozhodnutí žalovaný vyhnul, přestože právě tam směřovaly námitky žalobce, a přestože právě péči o dceru od roku 1991 považoval žalobce za důvod pro přiznání výchovného. Soud proto zavázal žalovaného k opětovnému vypořádání námitek žalobce a uložil mu, aby v dalším řízení přezkoumatelně vysvětlil závěr o tom, jaký vliv měla péče o dceru M. na důchod žalobce (a proč podle něj neměla vliv na kariérní postup a výši důchodu žalobce; samotné konstatování, že žalobci strmě rostl plat nepovažuje soud za dostatečné, neboť podstatné je, zda v době, kdy se staral o dceru sám, mu péče o ní fakticky bránila ve výkonu služby – např. pro nemoc dcery apod.), případně aby vysvětlil, proč nemá být péče o dceru starší 13 let důvodem pro přiznání výchovného. 11. Podle čl. II zákona č. 323/2021 Sb. platí: 1. Starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, se zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsouli splněny podmínky stanovené v bodech 3 až 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu. 3. Podmínky výchovy dítěte se pro účely zvýšení podle bodu 1 posuzují u všech pojištěnců podle právních předpisů účinných ke dni, od něhož byl starobní důchod přiznán, pokud se dále nestanoví jinak; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení podle bodu 1 současně započítat více osobám. Vychovávaloli totéž dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu; to platí i v případě, že u téhož dítěte byla jeho výchova zohledněna při stanovení důchodového věku ženy. 12. Podle čl. II bodu 4 zákona č. 323/2021 Sb. věty první platí, že pokud byl důchodový věk stanoven se zohledněním vychovaných dětí, zvýší se starobní důchod o tzv. výchovné bez žádosti; za vychované dítě se pro účely přiznání výchovného považuje dítě, k jehož výchově bylo přihlédnuto při stanovení důchodového věku. Podle čl. II bodu 5 zákona č. 323/2021 Sb. pak platí, že pokud se nepostupuje podle bodu 4 (přiznání výchovného bez žádosti), zvýší se starobní důchod o výchovné na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopisu. V případě starobních důchodů přiznaných před 1. 1. 2023 lze žádost podat nejpozději do 31. 12. 2024 13. Žalobci byl starobní důchod přiznán v období do 31. 12. 2022. 14. Naplnění podmínky výchovy dítěte se proto posuzovalo podle podmínek obsažených v § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve spojení s § 4 odst. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., která provádí zákon o důchodovém pojištění (prováděcí vyhláška). Ženy naplnily podmínku výchovy dítěte pro nárok na starobní důchod, jestliže osobně pečovaly nebo pečovaly o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, pak splnila podmínku výchovy dítěte, jestliže osobně pečovala nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat (§ 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění). Podle § 4 odst. 2 prováděcí vyhlášky se pak podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod považovala za splněnou, pečovala-li žena o nezletilé dítě (a) od jeho narození do jeho úmrtí, pokud dítě zemřelo po dosažení šesti měsíců věku, nebo (b) alespoň poslední tři roky před dosažením věku potřebného podle zákona pro vznik nároku na starobní důchod. 15. Pro přiznání výchovného je tedy třeba naplnit několik podmínek: - A1) osobní péče o dítě ve věku do dosažení jeho zletilosti alespoň po dobu deseti roků, nebo - A2) v případě ujmutí se výchovy dítěte až po dosažení osmého roku jeho věku osobní péče o dítě alespoň po dobu pěti roků při kontinuální péči až do dosažení jeho zletilosti, nebo - A3) v případě úmrtí dítěte staršího šesti měsíců osobní péče od jeho narození do jeho úmrtí; nebo - A4) osobní péče o nezletilé dítě alespoň poslední tři roky před dosažením věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod, a - B) osobní péče v největším rozsahu, pokud dítě (od narození po dosažení zletilosti) vychovávalo více osob. 16. Ž