6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

29 A 8/2025- 85 - text 9 29 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobců: a) ONENESS o.p.s., IČ: 27741354 sídlem Rusava 296, 768 41 Rusava b) SEMANE NORD s.r.o., IČ 25843451 sídlem Rusava 296, 768 41 Rusava oba zastoupeni advokátem JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D. sídlem Kaizlovy sady 434/13, 286 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti osoby zúčastněné na řízení: P. D. zastoupený advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2024, č.j. KUZL 107011/2024, sp. zn. KUSP 41365/2021 ŽPZE, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce b) nabyl na základě kupní smlouvy v roce 2006 komplex rekreačního zařízení na adrese Rusava 296, 768 41 Rusava, nacházející se primárně na pozemku parc. č. st. 608, zastavěná plocha a nádvoří, jakož i na souvisejících pozemcích, a to pozemcích parc. č. 1794, 1766/2, 1766/3, 1785, 1796 a 1797, to vše v k. ú. Rusava (dále též „kulturní centrum“). Samotné kulturní centrum bylo vybudováno v 70. letech minulého století, a to včetně vodních děl – jímacího zářezu s vodovodem a kanalizací se septikem a vsakovacím drenážním systémem. Provozovatelem kulturního centra je od roku 2007 žalobce a). Jelikož uvedený způsob likvidace odpadních vod přestával plnit svoji funkci, plánoval žalobce a) jeho modernizaci prostřednictvím zbudování kořenové čističky odpadních vod na pozemku parc. č. 1788 v katastrálním území Rusava (všechny v rozsudku zmíněné pozemky se nachází v tomto katastrálním území, pozn. krajského soudu). Z důvodu přeřazení tohoto pozemku do plochy krajinné zeleně, provedené novým územním plánem obce Rusava, však byl záměr žalobce zmařen (je třeba podotknout, že nový územní plán obce Rusava byl v této části zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2019, č. j. 67 A 14/2018-176). 2. Žalobce a) byl proto nucen likvidaci odpadních vod vyřešit jiným způsobem. Rozhodl se do septiku umístit biologickou čističku odpadních vod a původní drenážní systém opravit, o čemž později informovoval odbor životního prostředí Městského úřadu Bystřice nad Hostýnem (dále též „specializovaný stavební úřad“). Specializovaný stavební úřad měl však za to, že pro stavbu čističky odpadních vod bylo nutné doložit další podklady. Žalobce dne 18. 1. 2018 podal žádost o dodatečné povolení stavby čističky, specializovaný stavební úřad proto postupoval dle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“) a zahájil řízení o jejím odstranění, které stejný den přerušil. Po provedení kontrolní prohlídky drenážního systému specializovaný stavební úřad zahájil usnesením ze dne 1. 8. 2018, č. j. MUBPH 16620/2018, řízení o odstranění této stavby, a toto řízení spojil s řízením o odstranění stavby čističky odpadních vod. Žalobce a) následně podal žádost o dodatečné povolení stavby vodního díla dle § 15 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, v rozhodném znění (dále jen „vodní zákon“). 3. Specializovaný stavební úřad rozhodnutím ze dne 10. 8. 2020, č. j. MUBPH 16317/2020-58 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítl žádost žalobce a) o povolení nakládání s vodami včetně žádosti o dodatečné stavební povolení ke stavbě vodního díla „Vestavba ČOV do septiku a vsakovací drenážní systém pro rekreační zařízení ONENESS o.p.s., Rusava 296e, 768 41 Rusava“, neboť žalobce a) ve stanovené lhůtě nedoplnil žádost o požadované údaje a podklady. Žalobce a) se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. 4. Žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím změnil výrok prvostupňového rozhodnutí zaprvé tak, že vypustil jako nadbytečnou část věty „…podle ustanovení § 140 správního řádu…“, a zadruhé tak, že doplnil údaje a podklady, které žalobce ve stanovené lhůtě nedoplnil. Mělo jít o závazné stanovisko orgánu územního plánovaní, souhlas vlastníka pozemku, projektovou dokumentaci stavby, stanovisko správce povodí k vodnímu dílu a k vypouštění odpadních vod do vod podzemních a vyjádření osoby s odbornou způsobilostí. Ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Pro úplnost je třeba dodat, že žalovaný takto rozhodoval v pomyslném „II. kole“ poté, co jeho předchozí rozhodnutí ze dne 2. 11. 2022, č. j. KUZL 90501/2022, sp. zn. KUSP 41365/2021 ŽPZE, krajský soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, čj. 29 A 2/2023-171, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud totiž shledal dané rozhodnutí za nezákonné, neboť závěry správních orgánů ohledně aplikace výjimky dle § 15 odst. 2 vodního zákona na záměr opravy drenážního systému neměly oporu ve správními spisu. Ze správního spisu totiž jednoznačně nevyplývalo, že žalobce a) skutečně rozšířil drenážní systém nebo změnil či prodloužil jeho trasu. Nebylo taktéž zřejmé, jakých konkrétních pozemků, doposud drenážním systémem nedotčených, byly záměrem nově dotčeny, pokud vůbec. Krajský soud proto uzavřel, že bez doplnění správního spisu závěr správních orgánů o nezbytnosti stavebního povolení pro provedení opravy drenážního systému nemohl obstát. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 6. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobci navrhli krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. Dále navrhují, aby krajský soud zrušil i rozhodnutí prvostupňové postupem dle § 78 odst. 3 s. ř. s. 7. Žalobci namítají nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného (i specializovaného stavebního úřadu), a to primárně z důvodu nesprávného posouzení právní otázky spočívající v charakteristice předmětné stavby (vodního díla) a její legalizace. Dále pak poukazují na nedostatečně zjištěný skutkový stav, což je vada, kterou žalovanému vytýkal již krajský soud v citovaném zrušujícím rozsudku. 8. Žalobce konkrétně namítá, že žalovaný (i specializovaný stavební úřad) od samého počátku vycházejí z premisy o nelegálnosti vodního díla, a to od samého počátku. To je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, které konkrétně praví, že povolení vodního díla „…nebylo s největší pravděpodobností hraničící s jistotou vydáno, neboť nebylo dohledáno ani prvostupňovým vodoprávním úřadem ani nebylo doloženo ze strany žadatele. Krajský úřad má za prokázané, že předmětná vodní díla je nutno považovat za nepovolené stavby...“. Žalobce naproti tomu od počátku argumentuje a předkládá důkazy svědčící o tom, že předmětné vodní dílo bylo řádně povoleno, společně se střediskem – tehdejším „Rekreačním zařízením“. Žalobce především opakovaně upozorňuje na rozhodnutí o přípustnosti stavby vydané Okresním národním výborem v Kroměříži dne 3. 7. 1968, čj. Výst/2831/68, a to tehdejšího rekreačního zařízení, které je od počátku projednávání věci před správními orgány součástí spisu. Tento dokument hned na str. 1 uvádí, že povolení se kromě stavby rekreačního zařízení vztahuje i na inženýrské sítě, dále v povolení je pak explicitně zmíněn i realizovaný systém nakládání s odpadními vodami. Jinými slovy, dané povolení zahrnuje též povolení biologického septiku a navazující drenážní kanalizace. Rozhodnutí dokonce, rovněž na str. 1, obsahuje konkrétní podmínky pro povolené řešení nakládání s odpadními vodami (zasakováním předčištěných odpadních vod) – například pro případ nadměrného podmáčení terénu či nutnosti vstupu na cizí pozemky při jeho realizaci. Rekreační zařízení následně získalo dne 17. 4. 1973 povolení k uvedení do trvalého provozu, přičemž ze zápisu z „komisionelního řízení“, které bylo podkladem povolení k uvedení do trvalého provozu, je zřejmé, že stavba rekreačního zařízení byla i v tomto řízení posuzována včetně „vody a zdravotní instalace“. V průběhu roku 1974 pak byla řešena okresním hygienikem stížnost, která se týkala právě funkčnosti systému čištění odpadních vod a jejich likvidace. Listinná komunikace z tohoto řízení se dochovala a měla být součástí spisu ve správním řízení vedeném žalovaným. Okresní hygienik nakládání s vodami v rámci zařízení důkladně přezkoumal a uložil opatření ke zlepšení stavu. 9. Jakkoliv je dle žalobce zřejmé, že jsou dané rozhodnutí o přípustnosti stavby a další dokumenty k tomu se vztahující poplatné právnímu a společenskému stavu v době jejich vydání a oproti dnešním povolením i s ohledem na tehdejší poměry ve společnosti stručné, když v systému socialistického vlastnictví nebylo nezbytné při povolování a výstavbě těchto typů objektů řešit mnohé otázky do detailu, jako je to nutné dnes, neexistuje žádný právní či jiný důvod, na jehož základě by měla být legalita vý