1 Afs 39/2010 — Nejvyšší správní soud

29 Af 5/2025- 50 - text  12 29 Af 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobce: MK auto trading s.r.o., IČO: 05161789 sídlem Náměstí 13/15, 594 01 Velké Meziříčí zastoupený Mgr. Pavlem Kopou, advokátem sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. 35971/24/5300-21442-712585 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí žalovaného, jimž podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl jeho odvolání proti platebním výměrům Finančního úřadu Kraje Vysočina na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 4. 7. 2023, č. j. 1232492/23/2913-00551-71338, č. j. 1232571/23/2913-00551-711338, č. j. 1232603/23/2913-00551-71138, č. j. 1232608/23/2913-00551-711338, č. j. 1232613/23/2913-00551-711338, č. j. 1232620/23/2913-00551-711338, č. j. 1232620/23/2913-00551-711338 a č. j. 1232628/23/2913-00551-7113238 (dále jen „platební výměry“). 2. Platebními výměry správce daně podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), a podle § 147 a § 139 odst. 1 daňového řádu doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za měsíce květen, červen, červenec, srpen, září, říjen a listopad 2020 v celkové výši 3 246 971 Kč a nařídil mu penále o celkové výši 649 398 Kč. Doměření daně se týkalo zdanitelných plnění spočívajících v dodávkách telefonů od společností Meier Trade s.r.o. a ZaNa MOBIL Plus s.r.o. Správce daně doměřil žalobci daň proto, že zdanitelná plnění byla zasažena daňovým podvodem. Žalobce tak neprokázal splnění podmínek nároku na odpočet dle § 72 a § 73 zákona o DPH. Žalovaný se s těmito závěry správce daně v žalobou napadeném rozhodnutí zcela ztotožnil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce svou žalobní argumentaci vystavěl na polemice s dílčími právními závěry a konkrétními důvody, na základě kterých žalovaný neshledal opodstatněnými odvolací námitky žalobce proti rozhodnutím správce daně. Žalobce je přesvědčen, že závěry správce daně, resp. žalovaného ohledně nesplnění podmínek § 72 a § 73 zákona o DPH jsou nesprávné. 5. Žalobce tvrdí, že daňové orgány nesprávně zanalyzovaly okolnosti obchodování v řetězci, kdy toto chybně vyhodnotily jako podezřelé a taktéž chybně vyhodnotily povahu společností zapojených do řetězce. K neodvedení daně totiž nemusí dojít pouze v důsledku podvodného jednání, ale i kvůli podnikatelskému selhání. Žalobce rekapituloval judikaturu správních soudů a Soudního dvora Evropské unie ohledně daňových podvodů na DPH, včetně nutnosti naplnění všech kroků několikastupňového testu pro případné nepřiznání nároku daňového subjektu na odpočet DPH. Žalobce je přesvědčen, že ani jeden z kroků nebyl v projednávané věci naplněn. Daňové orgány neprokázaly narušení neutrality daně ani ekonomické zvýhodnění některého z článků řetězce. Názory daňových orgánů na aplikaci § 92a a násl. zákona o DPH je v rozporu se stanoviskem Generálního finančního ředitelství č. j. 37111/15/7100-20118-012884. 6. Podle žalobce tu nebyly žádné zvláštní objektivní okolnosti, které by ukazovaly na podvod na DPH. Daňové orgány přičítají žalobci k tíži skutečnosti, o nichž žalobce nemohl mít povědomí, nebo které nastaly až po ukončení obchodní spolupráce s dodavateli. Stejně tak žalobce nenese odpovědnost za to, že jeho dodavatelé neodvedli daň. Žalobce následně reaguje na většinu okolností, jež daňové orgány označily za nestandartní. Byť je žalobce přesvědčen, že k daňovému podvodu nedošlo, uvádí, že o něm nemohl vědět a daňové orgány to ani neprokázaly. Správce daně v daňovém řízení neoprávněně vycházel z informací poskytnutých orgány činnými v trestním řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nadále setrvává na právním názoru vysloveném v napadeném rozhodnutí a nesouhlasí s žalobními námitkami žalobce, které nadto považuje za obsahově totožné s námitkami odvolacími. Proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle cituje, přičemž námitky žalobce shledává nedůvodnými. 8. Žalovaný je toho názoru, že prokázal existenci daňového podvodu u dodavatelů žalobce, jenž spočíval ve vytváření fiktivních plnění za účelem snížení daňové povinnosti za současného obcházení přenesení daňové povinnosti na odběratele dodávek telefonů. Žalovaný identifikoval řadu okolností zavdávajícím k závěru, že k nedovedení daně došlo právě z důvodu podvodného jednání. Jsou jimi obchodování s rizikovou komoditou (mobilními telefony), účelové vyhýbání se režimu přenesené daňové povinnosti, platby v hotovosti, nekontaktnost a virtuální sídla společností zapojených do řetězce, informace zjištěné o společnosti GHAVIN s.r.o., cena obchodovaného zboží, zpětný způsob platby za zboží, způsob předávání plnění a propojenost článků řetězce. Objektivní okolnosti, které musely být žalobci známy v době jeho zapojení do řetězce, podle žalovaného prokazují, že žalobce minimálně vědět mohl a měl, že se účastní transakcí zasažených daňovým podvodem. Jelikož žalobce nepřijal žádná preventivní opatření, zmařil svou šanci vyvinit se z účasti na podvodu. V daňovém řízení je možné vycházet z podkladů původem z trestního řízení. V projednávané věci šlo o oznámení o zahájení trestního stíhání, se kterým se žalobce mohl seznámit a reagovat na něj. IV. Posouzení věci soudem 9. Krajský soud, za splnění podmínek pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 51 s. ř. s.), přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (správce daně), včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 10. Podstatu nyní projednávané věci tvoří nesouhlasná polemika žalobce s oprávněností postupu správce daně a žalovaného, na jehož základě neuznali žalobci odpočet na DPH za uskutečnění zdanitelných plnění v předmětných zdaňovacích obdobích, a to z důvodu nesplnění podmínek § 72 a § 73 zákona o DPH. 11. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o DPH platí, že „[p]látce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku“. Dle ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH platí, že „[p]ro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce (…) povinen při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad“. Skutková zjištění 12. Krajský soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a ze správního spisu, a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci. 13. Správce daně popsal celkem dva řetězce a graficky je znázornil ve zprávě o daňové kontrole. Krajský soud je pro přehlednost přenesl do rozsudku: [OBRÁZEK] 14. V řetězci společností (vyznačený bíle) dodavatelé Meier Trade s.r.o. a ZaNa MOBIL plus s.r.o. pořizovali mobilní telefony a jinou elektroniku z jiného členského státu (Slovenska), přičemž část tohoto zboží byla prostřednictvím společnosti Meier Trade s.r.o. vykazována v souladu s § 92f zákona o DPH v režimu přenesení daňové povinnosti (RPDP) za společnost ZaNa MOBIL Plus s.r.o. Tyto dvě společnosti pak dodávaly zboží žalobci a dalším subjektům v jednotlivých dodávkách do maximální výše 100 000 Kč. Žalobce a další subjekty následně dodávali zboží dále, přičemž největším a leckdy jediným odběratelem byla společnost BEBOTO s.r.o. I v těchto případech nebyl použit režim přenesení daňové povinnosti (s výjimkou zdaňovacího období červenec a listopad 2020). 15. Druhý řetězec (vyznačený šedě) existoval ve zdaňovacích obdobích květen až září 2020. Společnost GHAVIN s.r.o. dodávala plnění pro společnosti BAZAKONA TRADE s.r.o. a CZ & SK VOP s.r.o. Správce daně však z výpisů bankovních účtů společnosti GHAVIN s.r.o. zjistil, že na bankovním účtu nejsou v předmětném období evidovány žádné transakce. Z výslechu jednatele této společnosti správce daně zjistil, že s mobilními telefony a jinou elektronikou společnost GHAVIN s.r.o. nikdy neobchodovala a že daňové doklady obsahují nesprávné kontaktní údaje. V případě společnosti BAZAKONA TRADE s.r.o. měl správce daně pochybnosti o splnění podmínek pro uznání nároku na odpočet DPH za přijetí zdanitelných plnění od spol