5 Afs 45/2011 — Nejvyšší správní soud

29 Af 7/2025- 40 - text  7 29 Af 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: PM Capital Managment s.r.o. IČO: 29181381 sídlem Syrovice 143, 664 67 Syrovice zastoupený advokátem JUDr. Karlem Střelcem, Ph.D. sídlem Kašíkova 336/5, 682 01 Vyškov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 12. 12. 2024, č. j. 37795/24/5200-11431-706481, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12. 12. 2024, č. j. 37795/24/5200-11431-706481, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 29 015 Kč, a to k rukám žalobcova advokáta JUDr. Karla Střelce, Ph.D., do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“), platební výměr ze dne 13. 2. 2024, č. j. 471575/24/3005-52522-711346, kterým byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“) stanovena k přímé úhradě daň z příjmů právnických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně ve výši 1 010 000 Kč (dále jen „platební výměr“). 2. Správce daně z úřední evidence zjistil, že společnost Doltex Group Ltd, reg. č. 1591225, se sídlem Wickharns Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy (dále jen „Doltex Group“) postoupila žalobci pohledávku o celkové výši 104 510 000 Kč na základě Dohody o úhradě úplaty za postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021. Za postoupení pohledávky se žalobce zavázal uhradit 101 000 000 Kč, a stal se tak věřitelem společnosti HAUBUILDING s.r.o., IČO 28274792, se sídlem Smetanova 284/13, 602 00 Brno (nyní náš building s.r.o.). Správce daně měl za to, že příjem společnosti Doltex Group ve výši 101 000 000 Kč je příjmem dle § 22 odst. 1 písm. g) bod 11 ZDP, z něhož byl žalobce povinen provést srážku daně dle § 38e odst. 2 písm. b) ZDP ve výši 1 %, což však neučinil. Správce daně proto postupoval dle § 38e odst. 9 ZDP a předepsal mu částku zajištění daně k přímému zaplacení. 3. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí zcela ztotožnil se závěrem správce daně. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného, jakož i platební výměr správce daně zrušil. 5. Žalobce nesporuje zjištěný skutkový stav. Tvrdí však, že daňové orgány dospěly k nesprávné právní kvalifikaci. Žalobce zastává názor, že úhrada za postoupení pohledávky (101 000 000 Kč) není příjmem ve smyslu § 22 odst. 1 písm. g) bod 11 ZDP. Žalobce je přesvědčen, že daňové orgány směšují příjem z úhrady pohledávky nabyté postoupením a příjem plynoucí z postoupení pohledávky, se kterým pracuje např. § 24 odst. 2 písm. s) ZDP. Žalobce se dovolává systematického a logického vykladu práva, nesouhlasí s výkladem důvodové zprávy k zákonu č. 438/2003 Sb., jímž argumentuje žalovaný. Žalobce je přesvědčen, že v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod daňové orgány nedůvodně rozšiřují taxativní výčet příjmů vymezených v § 22 ZDP. V případě, že existují více možných výkladů právní normy, je třeba volit ten, který co nejméně zasahuje do základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí, přičemž ve vyjádření v argumentaci směřující vůči námitkám žalobce vychází primárně z argumentace předestřené v žalobou napadeném rozhodnutí a žalobní námitky považuje za nedůvodné. 7. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že společnost Doltex Group a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena na žalobce pohledávka za dlužníkem HAUBUILDING s.r.o. Současně žalobce a Doltex Group uzavřeli Dohodu o úhradě úplaty za postoupení pohledávek, kterou se žalobce zavázal za postoupení pohledávky uhradit společnosti Doltex Group částku ve výši 101 000 000 Kč. Žalobci tak vznikl dluh z pohledávky nabyté postoupením, kdy tato pohledávka představuje zdanitelný výnos pro daňového nerezidenta a jedná se tak o zdroj příjmů z území České republiky, který zde podléhá zdanění. Dle žalovaného se jedná o příjem z úhrady pohledávek nabytých postoupením dle § 22 odst. 1 písm. g) bod 11 ZDP. Žalobci vznikla při úhradě této pohledávky povinnost zajištění daně dle § 38e odst. 2 ZDP, kterou však nesplnil. Žalovaný pro doplnění uvádí, že pokud by společnost Doltex Group podala do stanovené lhůty daňové přiznání, byla by tato platba zajištění daně započtena na celkovou daňovou povinnost Doltex Group a byla by použita pro vyměření daně samotné. IV. Posouzení věci soudem 8. Krajský soud, za splnění podmínek dle § 51 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správce daně, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). 9. Mezi účastníky řízení je nesporné, že společnost Doltex Group je daňovým nerezidentem registrovaným ve státě, se kterým nemá Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Je taktéž nesporné, že společnost HAUBUILDING s.r.o. uznala dluh vůči společnosti Doltex Group o celkové výši 221 000 000 Kč. Konečně je nesporné, že žalobce a společnost Doltex Group spolu uzavřeli dohodu o postoupení pohledávky od dlužníka HAUBUILDING s.r.o. ve výši 104 510 000 Kč, za což se žalobce zavázal uhradit 101 000 000 Kč. Pro kontext věci krajský soud taktéž uvádí, že v rozhodném období byla jednatelkou žalobce i společnosti HAUBUILDING s.r.o. stejná osoba. 10. Daňoví nerezidenti mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky (§ 17 odst. 4 věta druhá ZDP). Příjmy, které se pro účely daně z příjmů považují ze zdrojů na území České republiky, vymezuje § 22 ZDP. Protože je ze strany České republiky leckdy obtížné vymoci splnění daňové povinnosti od nerezidentního poplatníka daně, přenáší ZDP splnění této povinnosti v některých případech na daňového rezidenta (plátce daně), který zdanitelný příjem poplatníkovi vyplácí. Je-li tedy daňovým nerezidentům vyplácen příjem ze zdrojů na území ČR, z něhož není daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, vzniká plátci daně povinnost zajištění daně podle § 38e ZDP. V projednávané věci se daňové orány domnívaly, že plátcem daně je žalobce, neboť příjem, který hradil společnosti Doltex Group, kvalifikovaly jako příjem ze zdroje na území České republiky. 11. Ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bod 11 ZDP řadí mezi příjmy z úhrad daňových rezidentů a jejich provozoven příjmy z úhrad pohledávky nabyté postoupením. 12. Ustanovení § 38e odst. 1 písm. b) ZDP stanovuje plátcům daně povinnost zajistit daň z příjmů z úhrad pohledávky nabyté postoupením ve výši 1 %. 13. Mezi účastníky řízení je naopak sporný výklad § 22 odst. 1 písm. g) bod 11 ZDP. Žalobce tvrdí, že tato norma dopadá pouze na příjem daňového nerezidenta plynoucího z úhrady pohledávky (uhrazení dlužné částky) od daňového rezidenta, kterou daňový nerezident dříve nabyl postoupením od jiného věřitele. Žalovaný i správce daně naopak zastávají názor, že tato norma dopadá i na příjmy daňového nerezidenta za postoupení pohledávky, pokud je pohledávka postoupena na daňového rezidenta. Příjmem podléhajícím zajištění daně je tak i úhrada za „prodej“ pohledávky daňovému rezidentovi. 14. Krajský soud s názorem daňových orgánů nesouhlasí, neboť nepřípustně rozšiřuje taxativní výčet příjmů daňových nerezidentů podléhající dani dle § 22 ZDP. 15. Dle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod lze daně a poplatky ukládat jen a základě zákona. „Pokud zákonodárce v zákoně nestanoví výslovně, co dani podléhá, resp. co je od daně osvobozeno, nebo např. které výdaje jsou daňově uznatelné a které nikoli, nelze určité plnění zdanit nebo naopak od daně osvobodit nebo výdaj pro účely stanovení základu daně uznat či vyloučit pomocí jiných nástrojů, a to zde konkrétně prostřednictvím mocí výkonnou stanovených účetních postupů (např. použití výsledkové nebo rozvahové metody účtování), které by bylo lze kdykoli měnit. Samotná skutečnost, že v důsledku účetních postupů se určitý „příjem“ zaúčtuje, tedy vejde do hospodářského výsledku, neznamená, že se jedná vždy také o příjem podléhající zdanění. Pro to, aby příjem (výnos) podléhal zdanění, musí existovat legitimní zákonný rámec.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 5 Afs 45/2011-94, rozhodnutí správních soudů jsou dostu