4 Ads 12/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 39/2023- 119 - text  7 30 A 39/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: J. P. zastoupený advokátkou Mgr. Lenkou Bobaj Žváčkovou sídlem Heršpická 800/6, Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2023, č. j. 2022/118985-233/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V projednávané věci je předmětem sporu otázka, zda žalobce splnil podmínky pro jeho zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny podle § 20 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 292/2022 Sb. (dále jen „zákon č. 359/1999 Sb.“). 2. Žalobce podal žádost o zařazení do evidence dne 29. 9. 2021. Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) ji však zamítl rozhodnutím ze dne 24. 5. 2022, čj. JMK 76666/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce proto podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 4. Žalobce namítá, že v průběhu správního řízení nedošlo k odbornému psychologickému vyšetření žalobce podle § 27 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) zákon č. 359/1999 Sb. Žalovaný se opřel o závěry vyslovené pouze posudkovým lékařem, nikoliv však psychologem. Žadatel pečuje o dvě nezletilé děti, o které se jejich matka, žalobcova sestra není schopna postarat. V řízení o svěření nezl. neteře do žalobcovy péče byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a z oboru neklinická psychologie, v němž dospěli znalci k závěru, že žalobce je schopen zajistit základní instrumentální prvky péče o dítě. Výchovná způsobilost žalobce je snížena poruchou intelektu (lehká mentální retardace), avšak znalci shledali jeho výchovnou způsobilost dostatečnou k vytvoření stabilního a přiměřeně strukturovaného výchovného prostředí. Podle znalců došlo u neteře za dobu, kdy o ní žalobce pečoval, ke značnému zlepšení jejího psychosociálního i emočního vývoje a ke zmírnění psychické deprivace z primární rodiny. Žalobce je tedy schopen zastat péči o druhou osobu (dítě). Podle žalobce k němu přistupovaly úřady od počátku s despektem kvůli lehké mentální retardaci. Proto došlo k zamítnutí žádosti, aniž by bylo provedeno psychologické vyšetření, čímž byl žalobce diskriminovaný pro jeho zdravotní stav. Pro zjevný rozpor mezi závěry posudkového lékaře a znaleckého posudku nemůže závěry posudkového lékaře obstát jako správné a přesvědčivé. Pozitivně přitom hodnotil žalobce i psycholog krajského úřadu. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že důvodem zamítnutí žádosti byl nejen žalobcův zdravotní stav, který byl posouzen lékařem v řízení před krajským úřadem, ale i okolnosti týkající se jeho registrovaného partnera. Pokud jde o svěření sestřiných dětí do žalobcovy péče, konstatoval, že je třeba rozlišovat státem zprostředkované svěření do péče pěstouna od tzv. příbuzenské pěstounské péče, která nepřináší zdaleka tolik úskalí. K psychologickému vyšetření žadatele nemusí dojít, pokud ve smyslu § 22 odst. 6 zákona č. 359/1999 Sb., byla zjištěna rizika, která vylučují zařazení do evidence. To je i případ žalobce. Pokud byly žalobci svěřeny do péče dvě děti jeho sestry, má žalovaný za to, že jeho výchovná kapacita tím byla naplněna, přičemž navíc je i tato péče podporovaná dohledem pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí a prací doprovodné organizace. Podmínky řízení a rozsah soudního přezkumu 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. 7. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem výslovně souhlasili oba účastníci řízení. Posouzení věci 9. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. krajský úřad vede pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče evidenci dětí uvedených v § 19a odst. 1 (dále jen „evidence dětí“) a evidenci žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny (dále jen „evidence žadatelů“). 11. Podle § 22 odst. 6 zákona č. 359/1999 Sb. krajský úřad rozhoduje o zařazení žadatele do evidence žadatelů neprodleně po odborném posouzení žadatele podle § 27. Pokud krajský úřad v průběhu řízení zjistí závažné důvody, pro které nelze žadatele zařadit do evidence žadatelů, může rozhodnout o zamítnutí žádosti i před provedením odborného posouzení žadatele v rozsahu stanoveném v § 27. 12. Podle § 27 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. odborné posouzení pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče zahrnuje a) posouzení dítěte a žadatele podle odstavce 2, […] e) zjištění bezúhonnosti žadatele, jeho manžela, druha, dítěte a jiné osoby tvořící s žadatelem společnou domácnost; za bezúhonného se pro tyto účely nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který směřoval proti životu, zdraví, svobodě, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo pro jiný trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte, […]. 13. Podle § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. se pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče u žadatelů posuzuje charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, jenž zahrnuje posouzení, zda zdravotní stav žadatele z hlediska duševního, tělesného a smyslového nebrání dlouhodobé péči o dítě, předpoklad vychovávat dítě, motivace, která vedla k žádosti o osvojení dítěte nebo k jeho svěření do pěstounské péče, stabilita manželského vztahu a prostředí v rodině, sociální prostředí, zvláště bydlení a domácnost, etnické, náboženské a kulturní prostředí žadatele, popřípadě další skutečnosti rozhodné pro osvojení dítěte nebo jeho svěření do pěstounské péče. Posouzení krajský úřad provede do 30 dnů ode dne zjištění všech potřebných skutečností. 14. Podle § 27 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb. odborné posuzování provádí krajský úřad, jde-li o děti nebo žadatele, které zařazuje do evidence dětí nebo žadatelů krajský úřad, a to před zařazením do takové evidence, nebo kteří jsou v evidenci dětí nebo v evidenci žadatelů vedené krajským úřadem. 15. Podstatou sporu je naplnění předpokladů stanovených pro zařazení žalobce do evidence osob vhodných žadatelů ve smyslu § 27 odst. 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. Žalobce přitom činí sporným pouze závěry, jež správní orgány dovodily z jeho psychologického a zdravotního posouzení. 16. Soud zdůrazňuje, že primárním kritériem při posuzování vhodnosti zařazení do evidence žadatelů je nejlepší zájem dítěte. Ten spočívá ve vytvoření stabilního náhradního rodinného prostředí poskytujícího kvalitní péči nejen po stránce psychické a emoční, ale také po stránce sociálního, fyzického a materiálního zajištění dítěte. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2019, č.j. 9 Ads 84/2019-51: „[r]ozhodování o náhradní rodinné péči, jejíž jednou z forem je osvojení dítěte, které bylo zbaveno svého původního rodinného prostředí, musí být v souladu s čl. 20 Úmluvy o právech dítěte ovládáno jako předním hlediskem nejlepším zájmem dítěte. Na rozdíl od dítěte není postavení osoby, která projeví zájem o zprostředkování adopce a zápis v evidenci žadatelů vhodných k adopci, chráněno žádným ústavně zaručeným právem, a to ani právem na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva“), či právem na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 odst. 1 Listiny, které lze navíc podle čl. 41 odst. 1 Listiny aplikovat pouze v mezích zákonů, které toto právo provádějí. Tato práva chrání existující rodinné vztahy, nikoliv toliko „přání“ založit rodinu (viz v napadeném rozhodnutí citované rozsudky Evropského soudu pro lidská práva nebo také Bobek, Michal. Čl. 3, in Wagnerová, E. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer 2012, str. 99). S ohledem na to není třeba pr