9 As 116/2022 — Nejvyšší správní soud

30 Af 16/2023- 48 - text 9 30 Af 16/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. J. S. zastoupený advokátem JUDr. Janem Juračkou sídlem Tovární 881/7, Znojmo proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2023, č. j. 11062/23/5100-00460-711896 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se v projednávané věci zabývá otázkou, zda jsou níže specifikované pozemky žalobce osvobozeny od daně z nemovitých věcí dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění platném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“). (Ke změnám předmětného ustanovení došlo v souvislosti se změnou terminologie a pojetí zonace národních parků – pozn. soudu.). 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 3. 2023, č. j. 11062/23/5100-00460-711896 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště Znojmo (dále jen „správce daně“) ze dne 17. 8. 2022, č. j. 3741322/22/3020-00460-706439 (dále jen „platební výměr“), kterým byla žalobci vyměřena daň z nemovitých věcí za rok 2022. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 4. Žalobce je spoluvlastníkem pozemku parc. č. XA, o výměře 72 110 m², orná půda, parc. č. XB, o výměre 11 208 m², orná půda, parc. č. XC, o výměře 3 065 m², orná půda, parc. č. XD, o výměře 9 621 m², orná půda, parc. č. XE, o výměře 1 176 m², orná půda, parc. č. XF, o výměře 27 m², ostatní plocha, neplodná půda a XG, o výměře 46 m², ostatní plocha, neplodná půda, vše zapsáno na LV č. X pro k.ú. X (dále jen „pozemky“). 5. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno, ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. SR01/0906689/09 (dále jen „rozhodnutí České inspekce životního prostředí“), ze kterého správce daně při stanovení daně vycházel, bylo žalobci a jeho manželce (spoluvlastnici pozemků) na pozemkové parcele ve zjednodušené evidenci p. č. GP X v k.ú. X, zakázáno provádět likvidaci bylinné a dřevinné vegetace, terénní úpravy, ukládání materiálu, pojíždění těžkou technikou mokřadem a rákosovým porostem, případně stavební činnost, jakož i jakékoliv další činnosti, které by mohly zásadně negativně ovlivnit přirozený vývoj zde se vyskytujících zvláště chráněných živočichů. Vlastníkům je dovolena pouze činnost vedoucí ke zlepšení životního prostředí zvláště chráněných organismů. Na rozhodnutí České inspekce životního prostředí navazuje vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky ze dne 1. 3. 2023, č. j. 00527/JM/23 (dále jen „vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny“), ve kterém se uvádí, že rozhodnutím České inspekce životního prostředí byla na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XH zakázána činnost, která by směřovala k jejich zemědělskému užívání. 6. Pozemky se nacházejí v chráněném území a žalobci bylo uloženo zdržet se jakéhokoliv využívání pozemků z důvodu ochrany přírody a krajiny. Jsou tak splněny podmínky pro jejich osvobození od daně z nemovitých věcí. Správní orgány pochybily při aplikaci a výkladu § 4 odst. 1 písm. j) zákona o dani z nemovitých věcí ve spojení s § 3 odst. 1 písm. h), § 14 odst. 1 a 2, § 49 a 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“). Pojem pozemky území zvláště chráněných je třeba vykládat šířeji, než učinil správce daně a žalovaný. Výklad provedený správními orgány popírá úmysl zákonodárce přihlédnout při výběru daní k situaci, že je vlastník pozemku omezen a vyloučen z jeho užívání. 7. Vzhledem k tomu, že dosavadní právní úprava ochrany přírody a krajiny a zákona o dani z nemovitých věcí vytváří situaci, kdy na jedné straně zakáže vlastníku pozemku tento užívat a jiný správní orgán i přes to požaduje zaplacení daně, navrhuje žalobce podat příslušný podnět k Ústavnímu soudu. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný popsal dosavadní průběh řízení, setrval na stanovisku vyjádřeném v napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. S ohledem na totožnost žalobních námitek a odvolacích důvodů, se kterými se vypořádal v napadeném rozhodnutí, v podrobnostech odkázal na jeho odůvodnění. Splnění procesních podmínek a vymezení soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. 10. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. 11. Soud dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Ústní jednání 12. Při ústním jednání konaném dne 2025 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobce uvedl, že pozemky jsou v režimu zvláště chráněné části přírody podle § 3 odst. 1 písm. h), resp. části páté zákona o ochraně přírody a krajiny. Mělo by se na ně tedy rovněž vztahovat osvobození od daně. K dotazu soudu žalobce doplnil, že daň z nemovitých věcí z předmětných pozemků platil každoročně i za následující zdaňovací období (2023, 2024 a 2025). Stejně tak nadále platí, že je mu vyplácena náhrada za nemožnost využití předmětných pozemků. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Posouzení věci soudem 13. Žalobce podal dne 21. 1. 2022 daňové přiznání k dani z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2022, doplněné dne 24. 1. 2022, ve kterém mimo jiné uplatnil u pozemků nárok na osvobození od daně dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o dani z nemovitých věcí. Správce daně stanovil daň z nemovitých věcí platebním výměrem odchylně od daně uvedené v daňovém přiznání žalobce, protože mimo jiné nebylo uznáno osvobození od daně u předmětných pozemků dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o dani z nemovitých věcí. Osvobození nebylo uznáno vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že pozemky jsou pozemky území zvláště chráněných dle předpisů o ochraně přírody a krajiny. Dle rozhodnutí České inspekce životního prostředí pozemky nejsou zařazeny do zvláště chráněného území. Nelze je sice zemědělsky využívat, význam lokality je však pouze lokální a jeho záměrem je omezit činnost vlastníka tak, aby nedocházelo ke zničení zvláště chráněných živočichů a jejich biotopu na uvedených pozemcích. 14. Mezi účastníky řízení není sporné, že pozemky nejsou vyhlášeny za zvláště chráněná území dle § 14 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, tj. nenacházejí se v národním parku, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervaci, přírodní rezervaci, nejsou národní přírodní památkou ani přírodní památkou. 15. V žalobě, ve shodě s argumentací uplatněnou již před správními orgány, brojí žalobce proti nesprávnému výkladu § 4 odst. 1 písm. j) zákona o dani z nemovitých věcí ve spojení s § 3 odst. 1 písm. h), § 14 odst. 1 a 2, § 49 a 50 ZOPK. Spornou otázkou projednávaného případu je posouzení nároku na osvobození od daně z nemovitých věcí, na kterých je jejich vlastníku omezena veškerá zemědělská činnost z důvodu ochrany zvláště chráněných živočichů, aniž by byly zahrnuty do kategorie území zvláště chráněných dle ZOPK. 16. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) zakotvuje pozitivní závazek státu dbát o ochranu přírodního bohatství: Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Na povinnost státu navazuje povinnost zakotvená v čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Tuto povinnost každého doplňuje povinnost vlastníků podle čl. 11 odst. 3 Listiny vykonávat své vlastnické právo pouze způsobem, který nebude přírodu a životní prostředí poškozovat nad míru stanovenou zákonem. 17. Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku (§ 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů). Z ustanovení § 2 ZOPK, lze vyčíst, že ochrana přírody a krajiny se dělí na ochranu obecnou a zvláštní. Obecná ochrana (odst. 1) je základním prostředkem, k