8 Afs 41/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Af 36/2023- 54 - text  12 30 Af 36/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: CAR Road s.r.o. sídlem Podstránská 686/65, 627 00 Brno zastoupené advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. 21813/23/5100-41453-712140 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 30. 9. 2022, č. j. 4181500/22/3005-80541-712618 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správce daně nevyhověl návrhu žalobce na vyloučení majetku (vozu BMW 218i ACTIVE TOURER, RZ: X – dále jen „vůz“) z daňové exekuce vedené proti obchodní společnosti PROVAPE s.r.o., IČ: 03195791 (dále též „společnost PROVAPE“). I. Obsah žaloby Vlastnické právo žalobce k vozu 2. Žalobce namítá, že mu svědčí k vozu vlastnické právo, tedy právo nepřipouštějící provedení exekuce ve smyslu § 179 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 3. Žalobce tvrdí, že správce daně byl povinen šetřit práva třetích osob, a to rychlostí a účinností, tedy skutečnou a ne jen formální snahou, v exekučním řízení dobýt správcem daně tvrzené, avšak vůči žalobci nikdy neprokázané pohledávky na daňovém dlužníkovi tak, aby se poté nemusel pokoušet vyzývat k přistavení vozidla žalobce, jako nového vlastníka, dobrověrného nabyvatele. 4. Žalobce namítá, že správci daně předložil veřejnou listinu, ze které vyplývá, že vlastnické právo k vozu svědčí žalobci a nikoli společnosti PROVAPE. Listiny vydaná orgánem veřejné moci potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno. žalobce je ve veřejné listině uveden jako vlastník vozu, nikoli jako jeho provozovatel, jak mylně uvádí správce daně a žalovaný. Pokud daňové orgány pojaly do svých rozhodnutí jiná skutková zjištění (že žalobce není vlastníkem vozu), musely by do řízení svou vyhledávací činností opatřit tzv. důkaz opaku (vyvracející to, co bylo potvrzeno ve veřejné listině). K tomu nedošlo, a proto daňové orgány na základě nesprávných skutkových zjištění přijaly věcně nesprávná a nezákonná rozhodnutí. 5. Správce daně z evidence jiného orgánu veřejné moci věděl, že od 7. 1. 2022 je vlastníkem vozu žalobce, přesto tuto skutečnost nezohlednil a vystavil protiprávní výzvu k odevzdání vozu. 6. Podle žalobce se daňové orgány v rozporu se zákonem domáhaly po žalobci dalších listinných důkazů prokazujících jeho vlastnické právo. K prokázání této skutečnosti však nebyl potřeba žádný jiný důkaz než veřejná listina. K tomu žalobce odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, dle které otázku vlastnických práv k vozidlu lze určit rychle a jednoduše, neboť vlastnictví k vozidlu podléhá registraci příslušným orgánem státu a je prokazováno veřejnou listinou (technickým průkazem, osvědčením o registraci). Dále žalobce uvádí, že obdobně bylo prokázáno vlastnické právo a právo převést vůz společností PROVAPE vůči žalobci. Žalobce není povinen prokazovat, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se o vlastnickém právu prodávajícího či o jeho oprávnění s ním disponovat přesvědčil. Tedy žalobce nabyl vlastnické právo k vozu minimálně na základě dobré víry v oprávnění převodce s vozem disponovat. K tomu žalobce odkazuje na § 568 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), právní věty nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 7.2013, sp. zn. I. ÚS 2906/12, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 119/2015. 7. Dále žalobce namítá, že správce daně nebyl v exekučním řízení dostatečně aktivní, čímž mohl České republice způsobit škodu a tuto škodu se nyní snaží sanovat postižením třetích osob, kterých se hypotetický daňový dluh společnosti PROVAPE netýká. Žalobce nesouhlasí s tím, jak daňové orgány nečinnost správce daně obhajují situací související s výskytem SARS-CoV-2. Správce daně podle žalobce bezdůvodně rezignoval na procesní a faktické úkony spojené s vymáháním dluhu od tvrzeného daňového dlužníka a vyčkával, zda dlužník neporuší svou povinnost tím, že převede majetek na třetí osobu (která plnění v dobré víře přijme). Kdyby tento postup byl aprobován, bylo by správci daně umožněno, aby soustavně zneužíval právo k přenosu svých nedobytných pohledávek na třetí, na věci nijak nezúčastněné osoby – jako je tomu v tomto případě. Nahlížení do spisu a zákonnost výzvy k odevzdání vozu 8. Žalobce namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že mu nebylo umožněno nahlížet do spisu. Žalobci v řízení ve věci vyloučení majetku z daňové exekuce svědčila procesní práva srovnatelná s procesními právy daňového subjektu při správě daní. K tomu žalobce odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6.2003, sp. zn. IV. ÚS 164/02 a na právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 10 Afs 160/2018-45. Představa daňových orgánů, že žalobce na základě ničím nepodložené výzvy správce daně mu odevzdá bez dalšího vůz do dispozice, je lichá. Bylo třeba ověřit, zda správce daně k takovému postupu má nějaký podklad, resp. zda pohledávka existuje, či nikoli. Žalobce namítá, že správce daně nevyhověl jeho žádosti o zaslání správního spisu na územní pracoviště blíže právnímu zástupci žalobce a dále že aktivně tají ty části spisu, ze kterých má plynout hypotetická pohledávka. Uvedené skutečnosti vyvolávají v žalobci pochybnosti o tom, že postup správce daně ve formě výzvy k odevzdání vozu byl zákonný. Žalobce namítá, že má právo vidět protokoly o provedených výsleších svědků a další relevantní podklady, což mu daňové orgány odepřely. 9. V replice ze dne 21. 12. 2023 žalobce setrval na svých tvrzeních, že vůči žalovanému nebyl povinen sdělovat a dokládat právní titul, naplnil požadavky v žalovaným citovaném rozsudku Nevyššího správního soudu ze dne 14. 3.2018, č. j. 1 Afs 394/2017-32, když veřejná listina jednoznačně uvádí, že vlastníkem vozu je žalobce. Bylo naopak na žalovaném, aby předložil důkaz opaku. Skutečnosti potvrzené ve veřejné listině mohou být zpochybněny jedině důkazem opaku, nikoli „konkrétními okolnostmi“, přičemž žalobce zdůrazňuje, že v projednávaném případě ani žádné „konkrétní okolnosti“ (natož pak důkaz opaku) neexistují. Dále žalobce namítal, že pokud správce daně odmítal součinnost ve formě zaslání spisu na jiné územní pracoviště k nahlédnutí, měla se jeho žádost žalobce posoudit ve smyslu § 70 odst. 2 daňového řádu alespoň tak, že by byla část spisu žalobci zpřístupněna elektronicky (zasláním kopií dokumentů, které dle svého právního posouzení může správce daně žalobci zpřístupnit). Žalobce trvá na zrušení napadených rozhodnutí také proto, aby mu bylo v dalším řízení před správcem daně umožněno se v zákonném rozsahu seznámit s obsahem spisu, na základě kterého žalovaný a správce daně rozhodovali a činili procesní úkony vůči žalobci II. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Odkazuje na napadené rozhodnutí a argumentuje ke každému žalobnímu bodu. III. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), a sice souhlasu účastníků. Napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vlastnické právo žalobce k vozu 12. Ze správního spisu vyplynuly následující, pro danou věc podstatné skutečnosti. 13. Žalobce se domáhal vyloučení vozu z daňové exekuce prodejem movitých věcí nařízené exekučním příkazem ze dne 14. 10. 2021, č. j. 4193913/21, k vymožení nedoplatků dlužníka – společnosti PROVAPE s tím, že mu svědčí vlastnické právo k vozu, a to na základě technického průkazu, kde je žalobce zapsán od 7. 1. 2022 jako jeho vlastník. 14. Ačkoli správce daně již vydal exekuční příkaz, kterým postihl movité věci dlužníka – společnosti PROVAPE, a na základě kterého byl vůz zahrnut do soupisu věcí ze dne 14. 10. 2021, č. j. 4194673/21, měl žalobce za to, že nabyl vůz od společnosti PROVAPE v dobré víře podle § 1111 o. z., že společnost PROVAPE je vlastníkem vozu a současně je oprávněna s vozem volně disponovat. Svoji dobrou víru žalobce odvozoval i z nečinnosti správce daně, neboť správce daně dne 14. 10. 2021 vystavil exekuční příka