30 Af 38/2024 – Krajský soud v Brně

30 Af 38/2024- 68 - text  19 30 Af 38/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: L. S. zastoupené advokátkou JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D. sídlem Drobného 324/72, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2024, č. j. 27023/24/530021442712585 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ve věci jde o to, zda žalobkyně splnila hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) z přijatých plnění. Nakupovala oblečení na tržnicích a následně jej prodávala ve svém obchodě. Finanční úřad pro Liberecký kraj ale rozsah plnění a deklarované dodavatele zpochybnil. 2. Dodatečným platebním výměrem ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4879060/22/300850523711712, doměřil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj žalobkyni DPH za únor 2019 ve výši 130 907 Kč a tomu odpovídající penále ve výši 26 181 Kč. Druhým dodatečným platebním výměrem ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4879451/22/300850523711712, doměřil žalobkyni DPH za březen 2019 ve výši 131 164 Kč a penále ve výši 26 232 Kč. 3. O odvolání žalobkyně proti citovaným platebním výměrům rozhodl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“), kterým snížil DPH doměřenou za březen 2019 na částku 105 174 Kč a penále na 21 035 Kč, ve zbytku žalobkynino odvolání zamítl. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 12. 11. 2024. II. Argumentace žalobkyně 4. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je nezákonné. Do práv žalobkyně zasáhla daňová správa tím, že byly současně zahájeny dvě daňové kontroly na DPH, přičemž zdaňovací období prosinec 2018 a leden 2019 kontroloval Finanční úřad v Břeclavi, zatímco nynější období kontroloval Finanční úřad v Liberci. Tato svévolná změna prvoinstančního správce daně nedává smysl, navíc do místa vzdáleného 350 km od bydliště žalobkyně. Podle žalobkyně nelze libovolně měnit místní příslušnost prvoinstančního správce daně, aniž by pro to byly doložitelné důvody. Tímto postupem dochází k extenzivnímu výkladu § 8 a 10 zákona o finanční správě. Současně tím vzniká nejistota, ke kterému soudu má žalobkyně podávat žalobu. Podstatné též je, že místně příslušný správce daně v Břeclavi nerozporoval žalobkyniny příjmy a výdaje. 5. Žalobkyně v podané žalobě zmiňuje osobní události ve svém životě a popisuje vývoj a průběh svého podnikání. Mimo jiné uvádí, že po celou dobu podnikání nakupovala zboží na tržnicích SAPA v Praze a Olomoucké v Brně. Obchody zde probíhají podobně – po výběru zboží u konkrétního stánkaře se jde platit. Po uhrazení ceny včetně DPH žalobkyně na místě dostává fakturu a přechází k dalším stánkům. Žalobkyně neměla s obchody ani finanční správou problém až na období velkých kontrol v roce 2018/2019 a násl. Kontroly prováděly finanční úřady pravděpodobně z důvodů následně vzniklých problémů u firem na tržnici SAPA. Doměřená daň a penále jsou pro žalobkyni likvidační. 6. Dále je nezákonné seznámení žalovaného se zjištěnými skutečnostmi, ve kterém se žalovaný vůbec nezmínil o tom, že chce jeden platební výměr změnit kvůli uznání plnění od dodavatele East POWER. Žalovaný nevysvětlil, proč se závěry týkající se neprovedeného šetření a výslechu jednatele SAPARIA netýkají obou dodatečných platebních výměrů. Žalovaný jen formálně splnil povinnost uvedenou v § 115 zákona č. 280/2009 Sb. Zaslal sice žalobkyni výzvu, nicméně všechny navržené důkazy odmítl provést a žalobkyni o tom informoval až v napadeném rozhodnutí. Navíc žalovaný v následném vyrozumění odkazoval na rozsudek, který není ve veřejných zdrojích dostupný. Žalobkyně o něj žádala, nicméně žalovaný jej neposkytl. 7. Správce daně neunesl své důkazní břemeno, protože neprokázal dostatečné pochybnosti o tom, co tvrdila a dokládala žalobkyně. Své pochybnosti postavil žalovaný primárně na tom, že jednatelé dodavatelů byli nekontaktní nebo uskutečnění plnění popřeli. Žalovaný opakovaně žalobkyni vyčítá, že si neověřovala své dodavatele, ačkoliv nakupovala na tržnici SAPA, která je známá podvodným jednáním. Žalobkyně však postupovala v dobré víře v poctivost obchodníků, všechny si ověřila v systému ARES a na portále justice.cz. Obchodní partnery žalobkyně prověřoval i její externí účetní pan B., který doklady evidoval. Žalobkyně věřila, že jedná s osobami oprávněnými jednat za deklarované obchodníky, když jí vystavovali faktury s razítkem těchto obchodníků. Je běžné, že za pokladnou nestojí jednatel společnosti a je nepředstavitelné, aby se žalobkyně pokladních ptala, zda jsou skutečně zaměstnanci deklarovaných dodavatelů. Tímto způsobem se neobchoduje, takže požadavek žalovaného je nepřiměřený. 8. To, že žalobkyně nakupovala zboží mimo prodejnu či provozovnu obchodních partnerů, je irelevantní, protože podnikatel nemusí mít provozovnu. Zboží nakupovala žalobkyně na tržnici, takže provozovnu či sídlo neřešila. 9. Ani to, že dodavatelé neměli zaměstnance, nehrálo roli – mohli k plnění využívat cizí pracovní sílu nebo pracovníky mimo pracovní poměr. Stejně tak nebylo důležité, že obchodní partneři nezveřejňovali účetní závěrky, neboť tak činí obrovské množství firem v České republice. 10. Deklarovaní dodavatelé byli prohlášeni za nespolehlivé plátce až po uskutečnění šetřených transakcí a to, že nebyli vůči daňové správě kontaktní, nemůže jít k tíži žalobkyně. V kontrolovaných obdobích naopak všichni dodavatelé vykázali předmětná plnění v daňových přiznáních a kontrolních hlášeních. Ta je nutné porovnat s předloženými účtenkami EET, fakturami a peněžním deníkem a evidencí pro účely DPH. Žalobkyně se domnívá, že o uskutečněných plněních zaznamenala dostatečnou auditní stopu a neví, jak ještě by svůj nárok mohla žalovanému prokázat. 11. Žalovaný neřešil, že vyslechnutí jednatelé dodavatelů byli zřejmě bílými koňmi a byli motivovaní nevypovídat pravdu, aby se nevystavili trestněprávním důsledkům. Například svědkyně K. F. již byla policií v minulosti vyslýchána. Plnění poskytnuté společností OMEGA FRACHT pak žalovaný zpochybnil jen tím, že byl její jednatel nekontaktní. Tím ale žalovaný nezpochybnil daňová tvrzení žalobkyně. 12. I pokud by byly pochybnosti správce daně a žalovaného důvodné, ze spisu jednoznačně plyne, že skuteční dodavatelé vystupovali jako plátci DPH. S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C154/20, Kemwater ProChemie, není nutné prokazovat, kdo konkrétně plnění dodal, jeli zřejmé, že byl plátce DPH. To přitom žalovaný nezpochybňuje (bod 105 napadeného rozhodnutí) a vyplývá to i z kontrolních hlášení a EET evidence. 13. Z napadeného rozhodnutí není jasné, zda je sporné dodání plnění a dodavatelé, nebo jen deklarovaní dodavatelé. Ve výzvě podle § 115 daňového řádu totiž žalovaný zpochybňuje jak deklarované dodavatele, tak rozsah deklarovaného plnění. Když ale žalobkyně navrhla vyslechnout např. paní O., která by mohla nákupy v SAPĚ potvrdit, žalovaný uvedl, že nákup v SAPĚ nezpochybňuje a že předmětem sporu je, zda zboží dodali dodavatelé uvedení na daňových dokladech. Stejným tendenčním způsobem přistoupil žalovaný též ke svědkům S. a B. Napadené rozhodnutí je tak vnitřně rozporné. 14. Dále se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně, např. selektivní přístup při dokazování, prodlení v řízení, faktické jednání deklarovaných dodavatelů, posouzení věrohodnosti výpovědi jednatelů. 15. Za zásadní žalobkyně považuje, že žalovaný neprovedl důkazy, které navrhla tři čtvrtě roku před vydáním napadeného rozhodnutí, takže jí neumožnil unést důkazní břemeno. Žalovaný zdůraznil, že deklarovaní dodavatelé neměli zázemí pro poskytnutí deklarovaného plnění (v SAPĚ neměli hlášenu provozovnu) a podle ČSSZ neměli hlášeny žádné zaměstnance. Žalobkyně k tomu navrhovala velkou řadu důkazů, z nichž ale žalovaný prakticky žádný neprovedl (vyjma čestných prohlášení). Odvolával se přitom na to, že žalobkyně přenáší důkazní břemeno na správce daně a že se blíží prekluze. Je chybou žalovaného, že odvolací řízení trvalo téměř 2 roky, během kterých žalovaný z navržených důkazů provedl jen čestná prohlášení a výslech manžela žalobkyně. Současně žalovaný nereagoval na žádosti žalobkyně, aby se mohla dostavit k žalovanému a předložit mu důkazy. Blíže se žalobkyně vyjadřuje k následujícím důkazům. 16. Žalovaný měl podrobněji zkoumat, jak fungovalo obchodování v SAPĚ. To, že deklarovaní dodavatelé neměli uzavřenu formální nájemní smlouvu s provozovatelem SAPY, společností SAPARIA, a. s., totiž neznamená, že tam nemohli své zboží nabízet v nějaké veřejné části tržnice. Dále měl žalovaný vyslechnout účetní dodavatelů, které měl případně zajistit s pomocí Policie ČR. Stejně tak měl žalovaný zajistit účetnictví a daňová přiznání deklaro