31 A 22/2021 – Krajský soud v Brně

31 A 22/2021- 276 - text  11 31 A 22/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: C-energy s.r.o., IČO 251 06 481 sídlem Průmyslová 748, 391 02 Planá nad Lužnicí zastoupený Mgr. Radovanem Kubáčem advokátem v advokátní kanceláři Nedelka Kubáč advokáti s.r.o. sídlem Olivova 2096/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí rady žalovaného ze dne 28. 12. 2020, č. j. 04274-79/2020-ERU, takto: I. Rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 12. 2020, č. j. 0427479/2020-ERU, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 570 Kč, a to k rukám advokáta Mgr. Radovana Kubáče, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 3. 3. 2021 domáhá zrušení rozhodnutí rady žalovaného ze dne 28. 12. 2020, č. j. 04274-79/2020-ERU (dále jen „napadené rozhodnutí“), jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2020, č. j. 04274-64/2020-ERU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím rada žalovaného výrokem I. zamítla rozklad žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí, jehož výrokem I. byl žalobce uznán vinným ze spáchání dvou přestupků podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), tím, že v rozporu s § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách při kalkulaci výsledné ceny tepelné energie v cenové lokalitě "Tábor" požadoval a) po svých tehdejších odběratelích výslednou cenu tepelné energie za rok 2015, při jejíž kalkulaci neodděloval náklady na tepelnou energii od společných ekonomicky oprávněných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla věrohodným a kontrolovatelným způsobem ve smyslu bodu (2.8.1) Přílohy č. 1 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013 ze dne 1. 11. 2013, k cenám tepelné energie (dále jen „cenové rozhodnutí č. 2/2013“), b) po svých tehdejších odběratelích výslednou cenu tepelné energie za rok 2016, při jejíž kalkulaci neodděloval náklady na tepelnou energii od společných ekonomicky oprávněných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla věrohodným a kontrolovatelným způsobem ve smyslu bodu (2.8.1) Přílohy č. 1 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013 ze dne 1. 11. 2013, k cenám tepelné energie, ve znění cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2015 ze dne 6. 11. 2015, kterým se mění cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013 ze dne 1. 11. 2013, k cenám tepelné energie (dále jen „cenové rozhodnutí č. 4/2015“). 2. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 500 000 Kč a výrokem III. uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši paušální částky 1 000 Kč. Výrokem IV. až XLVII. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody tam uvedených subjektů, tak, že se nároky nepřiznávají a poškození se odkazují na soud. II. Obsah podání účastníků 3. V podané žalobě namítl žalobce, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav ohledně metody, kterou žalobce použil pro dělení nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla, a skutkový závěr žalovaného vykazuje zjevný vnitřní rozpor. Dále zpochybnil právní závěry o nutnosti disponovat písemně zpracovanou a kodifikovanou metodou rozdělování nákladů na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, namítl, že k uplatnění rozdělovacích poměrů v předběžné a výsledné kalkulaci tepelné energie došlo v důsledku snížení koeficientů vypočítaných na základě technologické metody a není pravdou, že v průběhu řízení opakovaně měnil vysvětlení způsobu dělení nákladů na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Žalovaný také nesprávně právně posoudil stanovení ekonomicky oprávněných nákladů v ceně tepelné energie a nesprávně posoudil metodu používanou žalobcem, která je jak věrohodná, tak kontrolovatelná. 4. Žalobce namítal také neprokázání spáchání konkrétního přestupku a faktický přenos důkazního břemene ohledně zákonnosti postupu při kalkulaci cen tepelné energie a souladu s cenovými předpisy na žalobce. Dále se podle něj žalovaný nevypořádal se závěry vyplývajícími ze znaleckého posudku a z rozkladových námitek a s námitkou použití pozdější právní úpravy výhodnější pro žalobce. Namítl i nedostatečné vypořádání se s návrhem na nařízení ústního jednání. 5. Žalobce nesouhlasil ani s výší uložené pokuty. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě plně odkázal na napadené rozhodnutí. Dělení nákladů dle žalobce by znamenalo, že po výraznou část provozního času zařízení náklady na kombinovanou výrobu vstupují pouze do cen tepelné energie, a nikoliv do cen vyráběné elektrické energie. Znalecký posudek Ing. Vlacha nelze považovat za důkaz relevantní ve vztahu k tomu, jak účastník řízení postupoval v letech 2015 a 2016 při dělení společných nákladů a nelze uvažovat o aplikaci čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. 7. Na vyjádření žalovaného žalobce reagoval podrobnou replikou, ve které setrval na svých námitkách, které v podrobnostech rozvedl. Dále žalobce předložil krajskému soudu k důkazu výpočty dělících koeficientů v roce 2015 a 2016 na základě technologické metody. 8. Jednotlivá podání účastníků soud podrobně rekapituloval v rozsudku v této věci ze dne 28. 6. 2023, na který lze proto odkázat. III. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Zánik odpovědnosti za přestupek 10. Soud v nyní projednávané věci rozhoduje podruhé poté, co jeho rozsudek ze dne 28. 6. 2023, č. j. 31 A 22/2021-201, byl zrušen ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2024, č. j. 4 As 286/2023-36, z důvodu chybného posouzení zániku odpovědnosti za přestupek vztahující se k období roku 2015. 11. Dříve, než soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), se musel zabývat tím, zda v projednávané věci nedošlo k zániku odpovědnosti za správní delikt (nyní přestupek) žalobce. V této otázce soud v podrobnostech odkazuje na předcházející rozhodnutí v této věci ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2024, č. j. 4 As 286/2023-36, a pro stručnost pouze konstatuje, že k zániku odpovědnosti za přestupek žalobce nedošlo ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí ani ve vztahu k roku 2016 ani k roku 2015. Soud v této souvislosti nicméně upozorňuje na to, že Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku jednoznačně vymezil jako den spáchání přestupku 13. 1. 2016, tj. od tohoto data je nadále nutné odvíjet běh lhůty pro zánik odpovědnosti. K dopadům rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 287/2024 ze dne 3. 4. 2025 12. Pokud jde o samotné námitky, které směřují k věcnému posouzení věci, tak před tím, než se zdejší soud začal opětovně věcně zabývat předloženou žalobou, bylo zahájeno u Nejvyššího správní soudu řízení ve věci sp. zn. 1 As 287/2024 o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 10. 2024, č. j. 29 A 19/2023-17, kterým zdejší soud rozhodl ve skutkově a právně obdobné věci téhož žalobce. V citované věci zdejší soud rozhodoval o zákonnosti rozhodnutí, kterým žalovaný uznal žalobce vinným ze spáchání tří přestupků podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, tím, že v rozporu s § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách při kalkulaci výsledné ceny tepelné energie v cenové lokalitě "Tábor" požadoval po svých odběratelích výsledné ceny tepelné energie za rok 2017 a 2018, při jejichž kalkulaci neodděloval náklady na tepelnou energii od společných ekonomicky oprávněných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla ve smyslu bodu (2.8.1) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2015, kterým se mění cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013, k cenám tepelné energie, a dále požadoval po svých odběratelích výslednou cenu tepelné energie za rok 2019, při jejíž kalkulaci neodděloval náklady na tepelnou energii od společných ekonomicky oprávněných nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla věrohodným a kontrolovatelným způsobem ve smyslu bodu (2.8.1) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 5/2018, kterým se mění cenové rozhodnutí č. 2/2013, k cenám tepelné energie, ve znění cenového rozhodnutí č. 4/2015. Při posouzení věc