31 A 41/2024 – Krajský soud v Brně

31 A 41/2024- 105 - text  8 31 A 41/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobkyně: V. L. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D. sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Mgr. Š. Š. bytem X II. Město Bučovice sídlem Jiráskova 502, 685 01 Bučovice III. CETIN a. s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 IV. EG.D, a. s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno V. Mgr. A. Š. bytem X VI. Ing. Hana Š. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2024, č. j. JMK 92044/2024, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 24. 6. 2024, č. j. JMK 92044/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Kamila Jelínka, Ph.D. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Městský úřad Bučovice, stavební úřad, vydal dne 21. 2. 2022 rozhodnutí č. j. MUB/OSÚ-45298/2021 bar (dále „první dodatečné stavební povolení“), kterým podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „stavební zákon“), na žádost osoby zúčastněné na řízení I. dodatečně povolil stavbu: „Stavební úpravy a přístavba RD č. p. X, X“. První dodatečné stavební povolení zrušil žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 9. 2022, č. j. JMK 140134/2022 (dále „první rozhodnutí žalovaného“) a vrátil věc stavebnímu úřadu k novému projednání. V návaznosti na nové projednání věci vydal stavební úřad dne 11. 12. 2023 rozhodnutí č. j. MUB/OSÚ-52586/2023 bar, kterým předmětnou stavbu dodatečně povolil (dále „druhé dodatečné stavební povolení“). Proti druhému dodatečnému stavebnímu povolení brojila žalobkyně odvoláním, které žalovaný nyní napadeným rozhodnutím zamítl a druhé dodatečné stavební povolení potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobkyně se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, nerespektuje závazný právní názor uvedený v prvním rozhodnutí žalovaného, a porušuje tak legitimní očekávání žalobkyně, že pokud osoba zúčastněná na řízení I. nesplní povinnosti pro dodatečné povolení stavby dle § 129 odst. 3 stavebního zákona, žádost o dodatečné povolení stavby bude zamítnuta. Přístavba terasy zásadním způsobem narušuje soukromí žalobkyně nad míru přiměřenou poměrům a výrazně zasahuje do její pohody bydlení. Argumentace správních orgánů, že v řadové zástavbě je nutné počítat s narušením soukromí, je absurdní. Nejde o imise obtěžování pohledem v řadové zástavbě, ale o přístavbu terasy. Žalovaný přejal závěry stavebního úřadu, aniž by se zabýval jejich relevantností z hlediska vymykání se stavby terasy místním poměrům. Žalovaný neuvedl, z čeho pramení tvrzená znalost místních poměrů. Správní orgány měly stavbu posuzovat z pohledu stavebního řízení, nikoliv pohledem územního plánování. Skutečnost, že orgán územního plánování stavbu terasy shledal jako přípustnou, neznamená, že stavba může a musí být dodatečně povolena. Takový závěr je nepřezkoumatelný. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkami zásahu do soukromí a do komfortu bydlení žalobkyně (zejména imise pohledem a hlukem). Tento zásah navíc prohlubuje existence nově vybudované zdi v délce 2,065 m, o výšce 2,38 m, a to v bezprostřední blízkosti okna obytné místnosti bytu, jež výraznou měrou narušuje výhledové poměry. Zeď zastiňuje obytnou místnost žalobkyně, čímž bude její užití znehodnoceno. Dojde k nárůstu hluku. Po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby takovéto zatížení snášela. Je potřeba zohlednit výškové umístění terasy. Terasa neodpovídá standardním společenským poměrům a oprávněným zájmům dotčených osob, nestandardní je i vybudování terasy v bezprostřední blízkosti oken žalobkyně. Správní orgány nezohlednily místní poměry. Žalovaný se nevypořádal s námitkou nedodržení požadavků na odstupové vzdálenosti staveb. Neproběhlo řízení o výjimce z odstupových vzdáleností staveb, výjimka tak byla povolena v rozporu s právní úpravou. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné. Existence zděného zábradlí o výšce 1,1 m nezamezí imisím pohledem do okna žalobkyně. Žalovaný si byl vědom existence imisí pohledem, i přesto dodatečné povolení stavby potvrdil. Napadené rozhodnutí nesplňuje podmínku přesvědčivosti. Jedná se o pouhý přehled řízení, který je završen konstatováním, že předešlá řízení jsou věcně správná a zákonná. Žalobkyně tak nebyla seznámena s důvody, proč bylo její odvolání zamítnuto. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a druhé dodatečné stavební povolení a cituje z nich. Uvádí, že všechny vytýkané vady původního řízení stavební úřad v rámci nového projednání věci napravil. Po doplnění projektové dokumentace stavby stavebník prokázal podmínky § 129 odst. 3 stavebního zákona. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 4. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou. Uvádí, že vyjádření žalovaného nedostatečně reaguje na podstatné žalobní body. Žalovaný svou obhajobu konstruuje způsobem, který je v rozporu se skutkovým stavem a reálnou situací v místě stavby. Neprokazuje žádné konkrétní kroky, kterými měl stavební úřad původní vady odstranit. Neprovedl žádnou analýzu přiměřenosti a intenzity zásahu do soukromí žalobkyně. Stavebním otvorem je de facto i veškerý prostor nad zděným zábradlím (výška 1,1 m), neboť umožňuje prakticky stejné, ne-li vyšší možnosti výhledu oproti standardnímu oknu. Zábradlí není dostatečnou ochranou proti imisím pohledem a hlukem. Argumentace žalovaného, že k nahlížení na nemovitost žalobkyně je nutno „vyklonit se přes zábradlí“, nemůže obstát. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek [§ 51 odst. 1 s. ř. s., § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 6. Žalobkyně namítá, že se žalovaný nezabýval její námitkou nedostatečného proslunění její nemovitosti, a zároveň v této části zpochybňuje závěry správních orgánů. V rámci svého odvolání namítala, že dodatečným povolením stavby terasy dojde k narušení její pohody bydlení tím, že její nemovitost nebude dostatečně prosluněna. S uvedenou námitkou se žalovaný dle názoru zdejšího soudu vypořádal dostatečně tím, že odkázal na prvostupňové rozhodnutí, v němž stavební úřad situaci oslunění posuzoval na základě doloženého diagramu zpracovaného dle technické normy ČSN 73 4301, jejíž požadavky na proslunění sousedního okna obytné místnosti v jižní fasádě rodinného domu žalobkyně jsou splněny. Při posuzování této námitky vycházel soud z předpokladu, že normy o obecných technických požadavcích na výstavbu svým obsahem odrážejí požadavky na osvětlení i oslunění, a tudíž i tento dílčí aspekt pohody bydlení. Vyhovuje-li oslunění předmětné obytné místnosti technické normě ČSN 73 4301, nemůže žalobkyně s úspěchem namítat, že posuzovanou přístavbou dojde k narušení její pohody bydlení v podobě osvětlení a oslunění její nemovitosti nad míru přiměřenou poměrům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2007, č. j. 9 As 5/2007-76, dostupný na www.nssoud.cz). Ztotožnil-li se žalovaný zcela s argumentací stavebního úřadu uvedenou v prvostupňovém rozhodnutí, nepochybil, pokud odvolací námitku žalobkyně vypořádal odkazem na odpovídající pasáž prvostupňového rozhodnutí, resp. její citací. Prvostupňové rozhodnutí již obsahovalo reakci na obsahově shodnou námitku, proto nebylo nutné, aby žalovaný pro tytéž úvahy hledal jiná slova. V této otázce tedy soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani nezákonným neshledal. 7. Zdejší soud však přisvědčil žalobkyni v tom, že žalovaný nevypořádal odvolací námitky zásahu do pohody bydlení v důsledku zhoršení výhledových poměrů a nárůstu hluku. Přestože žalobkyně na str. 5 odvolání namítala narušení výhledových poměrů z její nemovitosti v důsledku vybudování zdi vedle okna její obytné místnosti, žalovaný se k této námitce v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nevyjádřil. Stejně je tomu i v případě odvolací námitky týkající se nárůstu hluku, jenž žalobkyně očekává v důsledku zvýšení počtu lid