9 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

31 A 61/2024- 62 - text  4 31 A 61/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobce: R. O. bytem X zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem sídlem Kolín, Legerova 148 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 21 o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 16.9.2024, č.j. KUZL-80443/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.9.2024, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 10.7.2024, č.j. MMZL 145663/2024, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti provedeným záznamům v bodovém hodnocení řidiče podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce tvrdí, že žalovaný „zcela ignoroval“ předložené důkazy a návrhy. Ze žalobcem předložených rozhodnutí jiných správních orgánů podle něj vyplývá, že bylo povinností žalovaného zkoumat způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam bodů. V souladu se zásadou legitimního očekávání bylo povinností žalovaného postupovat a rozhodovat shodně s jinými správními orgány. Tím, že žalovaný ignoroval rozhodovací praxi ve shodných věcech, zasáhl svým postupem do právní jistoty žalobce a porušil zásadu rovnosti účastníků před zákonem. Žalobce dále shrnuje, kdy zejména není podklad způsobilý k záznamu bodů, a konkrétně zpochybňuje způsobilost pokutových bloků z 18.2.2024, 6.10.2023, 17.10.2021 a 28.8.2022. První z bloků neobsahuje jednoznačnou identifikaci místa spáchání přestupku, neboť čp. 996 se na uvedené ulici nenachází, a není zde dostatečně uvedena právní kvalifikace. Druhý a čtvrtý blok podle žalobce neobsahují téměř žádný ze zaznamenaných údajů dostatečně a čitelně. V případě třetího bloku žalobce zpochybňuje uvedení právní kvalifikace. Podle jeho názoru tak nelze údaje na rozhodnutích porovnat s údaji na oznámení o uložení blokové pokuty. Navrhuje proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že všechny bloky byly způsobilými podklady pro záznam bodů. Každé řízení je individuální a je nutno vycházet z konkrétních podkladů. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 5. Předně je nutno poznamenat, že v žalobcově všeobecném pojednání o tom, kdy není pokutový (příkazový) blok způsobilým podkladem pro záznam bodů pro nedostatek náležitostí, zdejší soud nespatřuje žádný žalobní bod, z něhož by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce nyní napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. 6. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 18.2.2024 žalobce namítá, že z něj není zjevné místo, kde došlo ke spáchání přestupku, neboť čp. 996 se na uvedené ulici nenachází. Z pokutového bloku však plyne, že místem spáchání přestupku byla ul. Zlínská u čp. 99 Otrokovice směr tř. Osvobození. Soud sice musí dát zapravdu žalobci v tom, že „čp. 99Otrokovice“ vypadá spíše jako „čp. 996trokovice“, taková formulace však nedává smysl a je tedy zjevné, že se jedná o čp. 99 Otrokovice. 7. Podle žalobce zde také není dostatečně popsána právní kvalifikace. V bloku je však jednoznačně uvedeno, že žalobce porušil „paragraf 4c + paragraf 70/2a zákona č. 361/2000 Sb.“, neboť „nezastavil na červený signál stůj na světelné křižovatce“. Tím spáchal přestupek „podle § 125c/1 f 5) zákona č. 361/2000 Sb.“ Z uvedeného je i přes použité zkratky jednoznačně patrné, že žalobce porušil § 4 písm. c) a § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., neboť nezastavil vozidlo na červený signál stůj na světelné křižovatce, a tím spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb. Popis skutku i jeho právní kvalifikace je tak dostatečná a jednoznačná. 8. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 17.10.2022 (pozn. soudu: žalobce v žalobě nesprávně uvádí rok 2021, nicméně 17.10.2021 žalobci žádný pokutový blok vystaven nebyl) zpochybňuje žalobce uvedení právní kvalifikace ve zkratce. Podle jeho názoru tak nelze údaje na rozhodnutích porovnat s údaji na oznámení o uložení blokové pokuty. V pokutovém bloku ale není uvedeno, že žalobci byla uložena pokuta za přestupek podle „§ 125c 2 f 4“, jak namítá žalobce v žalobě, nýbrž za přestupek podle „§ 125c 1 f 4“ zákona č. 361/2000 Sb. Tato zkratka pak zcela nepochybně znamená, že žalobce svým jednáním spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 10 km.h-1 a více. Byť jsou některé údaje v bloku psány zkratkovitě, je z nich zcela zřejmé, o jaká ustanovení, jakého zákona se jedná. I tento pokutový blok je tak dostatečným podkladem pro záznam bodů a nelze se žalobcem souhlasit, že by nekorespondoval s údaji v rozhodnutí. 9. Pokud jde o pokutové bloky ze dne 28.8.2022 a ze dne 6.10.2023, tak žalobce zpochybňuje určitost, dostatečnost či čitelnost takřka všech zaznamenaných údajů. Činí tak ale typizovanou, neindividualizovanou argumentací, která nemůže založit odůvodněnou pochybnost o věrohodnosti údajů zaznamenaných v oznámení o uložení pokuty. Oba pokutové bloky přitom obsahují čitelné a zcela jednoznačné údaje o pachateli přestupku, popisu skutku (včetně místa i doby spáchání), právní kvalifikaci, formě zavinění, uložené pokutě i správním orgánu, který je vydal. Soud pro účely vypořádání této žalobní námitky nepovažuje za potřebné doslovně citovat všechny údaje uvedené v pokutových blocích, jestliže univerzální text prezentovaný žalobcem jako žalobní námitky na žádné konkrétní údaje uvedené v pokutovém bloku ve skutečnosti nemíří. Podrobnost odůvodnění rozsudku zde byla předznamenána kvalitou žalobní argumentace. Pokud jde o odkaz na § 18 zákona o silničním provozu, tak v obou blocích je uvedeno, že byl porušen odst. 4 tohoto ustanovení. Žádné další členění přitom citované ustanovení nemá a nemá tedy žádná písmena nebo body, které měly být v bloku uvedeny. I tento blok je tedy vyplněn zcela dostatečně. 10. S ohledem na výše provedené hodnocení má soud za to, že žalovaný nemohl postupovat v rozporu se žalobcem zmiňovanou správní praxí. Ta spočívá v tom, že mají-li pokutové bloky podstatné nedostatky, nepovažují je správní orgány za způsobilý podklad pro záznamu bodů. Na nic jiného, co by mělo být onou správní praxí, žalobce nepoukazuje. Pokutové bloky v nyní projednávané věci však takovými nedostatky netrpěly, proto žalovaný nepostupoval v rozporu s uvedenou správní praxí. A vzhledem k tomu, že právní názor zastávaný správní praxí je ve skutečnosti právním názorem konstantně zastávaným také správními soudy, nebylo potřeba provádět dokazování žalobcem předloženými správními rozhodnutími k prokázání skutečnosti, že správní praxe tento právní názor dodržuje. 11. Ze stejného důvodu nelze přisvědčit ani námitce, že žalovaný ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalovaný správně vyhodnotil žalobcem citovaná rozhodnutí správních orgánů jako irelevantní, neboť pokutové bloky z 18.2.2024, 6.10.2023, 17.10.2021 a 28.8.2022 neobsahovaly nedostatky zmiňované v těchto rozhodnutích. K tomuto závěru přitom dospěl na základě řádného posouzení obsahu daných pokutových bloků. Žalovaný se odvolacími důvody zabýval a skutečnost, že jim nepřisvědčil, neznamená, že by je „nerespektoval“. IV. Závěr a náklady řízení 12. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační