1 As 361/2016 — Nejvyšší správní soud

31 A 68/2025- 55 - text  7 31 A 68/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobce: P. B. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti: EG.D, s. r. o. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2025, č. j. KUJI 61296/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je spoluvlastníkem id. ½ pozemku parc. č. X v k. ú. X, na němž se nachází rodinný dům a oplocení. Druhá id. ½ pozemku je ve vlastnictví manželky žalobce. 2. Městský úřad Velké Meziříčí rozhodnutím ze dne 21. 11. 2024, č. j. VÝST/37531/2024-hav/9818/2024, výrokem I. rozhodl o omezení vlastnického práva žalobce a jeho manželky k předmětnému pozemku v rozsahu 0,63 m2 zřízením věcného břemene spočívajícího ve zřízení a provozování zemního kabelu NN ve prospěch vyvlastnitele EG.D., a. s., výrokem II. určil vyvlastniteli lhůtu k zahájení účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci rozhodnutí a výrokem III. stanovil náhradu za omezení vlastnického práva ve výši 120 Kč. Řízení bylo vedeno podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2025, č. j. KUJI 61296/2025, zamítl odvolání žalobce a jeho manželky proti výrokům I., II. a III. rozhodnutí městského úřadu a toto rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou. Namítl, že jeho námitky nebyly řádně prozkoumány a zohledněny. Správní orgány neprovedly dostatečné posouzení možných alternativních tras vedení kabelu, neboť se omezily pouze na tvrzení stavebníka, aniž zajistily nezávislé odborné posouzení předkládaných skutečností. Nebylo prokázáno, že neexistuje jiné technicky proveditelné řešení vedení trasy kabelu mimo pozemek žalobce. Nebyl tak dostatečně zjištěn skutkový stav a byla porušena zásada proporcionality zásahu do vlastnického práva žalobce. Rozhodnutí se dále omezuje pouze na formální odkaz na energetický zákon, aniž by konkretizovalo veřejný zájem. Ten tak v řízení nebyl prokázán, nebyly splněny zákonné podmínky pro omezení vlastnického práva a správní orgány nepředložily návrh odpovídající náhrady. Tím došlo k porušení Listiny základních práv a svobod. Po vydání rozhodnutí žalovaného nechal žalobce zpracovat posudek, který prokazuje, že připojení lze realizovat z opačné strany ulice. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí městského úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí, kde se vyjádřil k variantnímu řešení, k námitce týkající se nedostatečného odůvodnění veřejného zájmu a k rozporu s Listinou základních práv a svobod. Posudek zhotovený po vydání napadeného rozhodnutí je novým podkladem, který by neměl být v rámci soudního řízení zohledněn. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. 5. Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě nevyjádřila. IV. Posouzení věci 6. Žaloba není důvodná. 7. Žalobce v žalobě obecně namítal, že se správní orgány nevypořádaly s jeho námitkami. Tvrdil tedy, že napadená správní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. S tím se však zdejší soud neztotožňuje. Městský úřad i žalovaný ve svých rozhodnutích (které soud posuzuje jako jeden celek) srozumitelně popsali důvody, které je vedly k jejich vydání, vyjádřili se k jednotlivým podmínkám vyvlastnění a vypořádali se s námitkami žalobce (k tomu viz s. 10 až 14 rozhodnutí městského úřadu a s. 4 až 6 rozhodnutí žalovaného). Rozhodnutí jsou tedy plně přezkoumatelná, a proto soud přistoupil k posouzení jejich zákonnosti. 8. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. 9. Na zákonné úrovni upravuje podmínky vyvlastnění § 3 – 5 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). S ohledem na uplatněné žalobní body jsou přitom pro projednávanou věc rozhodná následující ustanovení. Podle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Podle § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění lze vyvlastnění provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Podle § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění musí být veřejný zájem na vyvlastnění prokázán ve vyvlastňovacím řízení. 10. Předmětem vyvlastňovacího řízení bylo zřízení věcného břemene spočívajícího v oprávnění vyvlastnitele zřizovat a provozovat na předmětném pozemku zařízení distribuční soustavy, a to nový zemní kabel NN. Pro posouzení věci jsou tak dále určující ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle § 2 odst. 2 písm. a) energetického zákona se distribuční soustavou rozumí vzájemně propojený soubor vedení a zařízení o napětí 110 kV, s výjimkou vybraných vedení a zařízení o napětí 110 kV, která jsou součástí přenosové soustavy, a vedení a zařízení o napětí 0,4/0,23 kV, 1,5 kV, 3 kV, 6 kV, 10 kV, 22 kV, 25 kV nebo 35 kV provozovaný držitelem licence na distribuci elektřiny a sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky včetně elektrických přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu (podtržení doplněno soudem). 11. Podle § 3 odst. 2 energetického zákona se mimo jiné distribuce elektřiny uskutečňuje ve veřejném zájmu. Stavby sloužící pro distribuci elektřiny a stavby s nimi související jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu. Pro zřízení a provozování distribuční soustavy lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě podle jiného právního předpisu. Podle § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona platí, že provozovatel distribuční soustavy má právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení. Podle § 25 odst. 4 energetického zákona je pak provozovatel distribuční soustavy povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu, pokud se strany nedohodnou jinak; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu, vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. To platí i v případě, kdy je stavba, pro kterou se právo vyvlastňuje, zřizována nebo již byla zřízena a zřízení věcného břemene nezmařil provozovatel distribuční soustavy. 12. Nejvyšší správní soud se opakovaně zabýval vyvlastněním v případě zřízení a provozování zařízení distribuční soustavy. Dospěl přitom k jednoznačnému závěru, že dle obecného pravidla sice musí být veřejný zájem ve vyvlastňovacím řízení prokázán (§ 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění), avšak toto obecné pravidlo se neuplatní tehdy, vyplývá-li určitý veřejný zájem přímo ze zákona, jak je tomu mimo jiné i u staveb distribuční soustavy podle energetického zákona. Ustanovení § 3 odst. 2 energetického zákona má totiž povahu speciální právní normy k § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. To však na druhou stranu neznamená, že ve vyvlastňovacím řízení není třeba vážit převahu tohoto veřejného zájmu na dosažení požadovaného účelu nad zachováním práv vyvlastňovaného, jak plyne z § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2017, č. j. 1 As 361/2016-75, ze dne 9. 8. 2017, č. j. 8 As 187/2016-51, nebo ze dne 11. 8. 2021, č. j. 2 As 317/2020-41). Tento výklad byl shledán Ústavním soudem jako ústavně konformní (nález ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2763/21, bod