31 Af 2/2025 – Krajský soud v Brně

31 Af 2/2025- 71 - text  7 31 Af 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobce: Josef Čurda, IČO: 14678381 sídlem Mladoňovice 80, 675 32 Třebelovice zastoupený advokátem JUDr. Alešem Vackem sídlem Tylova 242, 393 01 Pelhřimov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2024, č. j. 38588/24/5100-10612-712342, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci se soud zabýval porušením rozpočtové kázně ze strany žalobce, a s tím souvisejícím odvodem. 2. Na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 25. 10. 2017, č. j. MPO 67834/17/61400, ve znění dodatku č. 1 ze dne 29. 5. 2018 a dodatku č. 2 ze dne 5. 8. 2018 (společně dále jako „rozhodnutí“), byly žalobci Ministerstvem průmyslu a obchodu („poskytovatel“) poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 096 000 Kč na realizaci projektu „Rozšíření výroby TRUHLÁŘSTVÍ Josef Čurda & syn“. Poskytovatel však zjistil porušení podmínky „změna tržeb příjemce v souvislosti s podporou“ uvedené v hl. II. čl. I bodu 6 rozhodnutí, a dne 21. 4. 2023 vyzval žalobce k vrácení 50 % z poskytnuté částky. Jelikož žalobce nereagoval, zaslal poskytovatel Finančnímu úřadu pro Kraj Vysočina („správce daně“) podnět na porušení rozpočtové kázně. 3. Správce daně u žalobce zahájil daňovou kontrolu za účelem zjištění rozhodných skutečností pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Na základě výsledku daňové kontroly dospěl k závěru, že v důsledku postupu žalobce byla porušena podmínka stanovená v hl. II čl. I bodu 6 rozhodnutí, která žalobci ukládala povinnost ve sledovaném období, tj. 18. 12. 2020 – 17. 12. 2021, navýšit k datu 17. 12. 2021 tržby z prodeje výrobků a služeb o 10 % oproti období roku 2015. Žalobce tak však neučinil, a naopak došlo k jejich snížení. Správce daně proto vydal dne 16. 7. 2024 platební výměr, č. j. 1098691/24/2900-31472-708082 („platební výměr“), kterým vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 619 200 Kč. 4. Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2024, č. j. 38588/24/5100-10612-712342 („napadené rozhodnutí“), zamítl a platební výměr potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobce namítal, že je platební výměr nepřezkoumatelný, a tudíž nezákonný. Platební výměr neobsahuje informaci o tom, jakých tržeb měl žalobce dosáhnout, jakých dosáhl, neobsahuje žádnou správní úvahu, proč nebylo přistoupeno ke snížení odvodu. Pouhý odkaz na zprávu o daňové kontrole je nedostatečný. Je-li někomu ukládána povinnost, musí z jedné a téže listiny vyplývat i přesné a konkrétní důvody, proč se tak stalo. 6. Doba, po které byl odvod stanoven, je zcela nepřiměřená, jelikož správní orgány nechaly situaci roky bez povšimnutí. Žalobce se po uplynutí přiměřené doby jednoho roku domníval, že je vše v pořádku, a s finančními prostředky již naložil dle vlastního uvážení. Napadené rozhodnutí jej dostává do bezvýchodné situace, neboť je pro něj zaplacení odvodu likvidační. Tuto skutečnost správní orgány nijak nereflektovaly. 7. Výše odvodu přitom nesmí vést k ekonomické likvidaci. V kontrolované době došlo z důvodu pandemie k výraznému poklesu zakázek, a žalobce tak přišel o značnou část tržeb. Následky pandemie žalobce pociťuje dodnes. Tuto skutečnost správní orgány nezohlednily. Závažnost pandemie je přitom tak velká, že převyšuje tu skutečnost, že žalobce nepožádal o změnu podmínek rozhodnutí. Bylo proto třeba odvod minimálně významně snížit. Správní orgány navíc výši odvodu stanovily striktně podle výpočtu v rozhodnutí a nezohlednily konkrétní okolnosti případu. 8. Žalobce trpí roztroušenou sklerózou, v důsledku níž je omezen v pohybu, což jej limituje také v podnikání. I tuto skutečnost je třeba vzít v úvahu. 9. Žalobce na základě výše uvedeného navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žaloba je dle žalovaného spíše obecná, deklarující nezákonnost a nepřezkoumatelnost bez jasného uvedení důvodů či důkazních prostředků, pouze opakující argumentaci uvedenou v odvolání. Žalovaný proto setrval na svém právním názoru a odkázal na napadené rozhodnutí. 11. Správce daně prováděl v rámci kontroly velmi rozsáhlé dokazování za účelem zjištění, zda byl naplněn stanovený závazný indikátor. Žalobce se mýlí, pokud považuje odkaz na zprávu o daňové kontrole za nedostatečný způsob odůvodnění platebního výměru. Tento postup vyplývá ze zákona i komentářové literatury. 12. Objektivní lhůta pro vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále činí 10 let od 1. ledna následujícího roku po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. Považuje-li tedy žalobce za přiměřenou dobu jednoho roku, je jeho námitka nedůvodná. 13. Za naplnění podmínek dotace odpovídá bez výjimky žalobce jako její příjemce. Žalovaný odvod stanovil ve správné výši a v souladu s principem proporcionality. Zabýval se přitom okolnostmi hovořícími ve prospěch i neprospěch žalobce, i pandemií COVID-19. 14. Odvod za porušení rozpočtové kázně není sankcí, zohlednit lze proto jen závažnost nedodržení povinností. Žalobce měl možnost využít institutu prominutí odvodu, který je právě k posouzení individuálních okolností určen. 15. Žalovaný proto trvá na tom, že jeho postup byl souladný se zákonem a navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci 16. Žaloba není důvodná. 17. K nápravě vad platebního výměru slouží primárně odvolací řízení, v rámci kterého má odvolací orgán, tedy žalovaný, nejen vypořádat odvolací námitky, ale také zhojit případné nedostatky prvostupňového rozhodnutí. Soud následně obě správní rozhodnutí posuzuje jako jeden celek a až v případě, že ani žalovaný nezákonnost či nepřezkoumatelnost platebního výměru nezhojil, přistoupí ke zrušení správního rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost je přitom jednou z nejzávažnějších vad, kterou může být rozhodnutí zatíženo. Jde o objektivní překážku, která znemožňuje věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tj. zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, nebo rozsudky ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45, nebo ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). 18. Žalobce pak v nynější věci spatřoval nepřezkoumatelnost platebního výměru ve skutečnosti, že platební výměr neobsahoval sám o sobě detailní odůvodnění, ale pouze odkaz na zprávu o daňové kontrole. Obecně platí, že správce daně podle § 102 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v odůvodnění uvede důvody výroku nebo výroků rozhodnutí a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí (odst. 3). V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce (odst. 4). 19. Podle § 102 odst. 2 daňového řádu však zákon může stanovit situace, kdy rozhodnutí odůvodnění obsahovat nemusí. Takovým případem je např. § 147 odst. 3 daňového řádu, podle kterého platí, že dojde-li ke stanovení daně výlučně na základě výsledku daňové kontroly, považuje se za odůvodnění zpráva o daňové kontrole. Zpráva o daňové kontrole pak sama o sobě musí podle § 88a odst. 2 obsahovat odkaz na oznámení o zahájení daňové kontroly, popřípadě oznámení o změně rozsahu daňové kontroly, konečný výsledek kontrolního zjištění, včetně hodnocení zjištěných důkazů a stanoviska správce daně k vyjádření daňového subjektu k výsledku dosavadního kontrolního zjištění. A je-li zpráva o daňové kontrole zároveň dle § 147 odst. 3 daňového řádu odůvodněním platebního výměru, musí její odůvodnění odpovídat také požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 102 odst. 3 a 4 daňového řádu. 20. Jelikož v nynější věci došlo ke stanovení odvodu výlučně na základě daňové kontroly, ke které byl správce daně povinen vydat také zprávu o daňové kontrole, nebylo třeba platební výměr detailně odůvodňovat. Postačilo, že součástí rozhodnutí o stanovení daně byl odkaz na zprávu o daňové kontrole. V nynější věci vydaná zpráva o daňové kontrole ze dne 15. 7. 2024 pak požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 102 odst. 3 a 4 daňového řádu plně vyhovuje. Je z ní zřejmé, z jakých důkazních prostředků správce daně vycházel, jaké skutečnosti z nich vyvodil, a které skutečnosti považoval za rozhodné. Zpráva o