1 Afs 54/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Af 42/2024- 53 - text  13 31 Af 42/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobce: L. P. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Luďkem Šrubařem sídlem U garáží 1611/1, 170 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2024, č. j. 28446/24/5200-10421-70521, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) žalobci dodatečným platebním výměrem ze dne 16. 5. 2022, č. j. 2850769/22/3012-51525-705258, doměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2014 ve výši 728 580 Kč, dále daňovou ztrátu ve výši 144 133 Kč a daňový bonus ve výši 0 Kč. Zároveň žalobci stanovil povinnost uhradit penále ve výši 147 157 Kč. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím změnil platební výměr tak, že výše doměřené daně z příjmů fyzických osob činí 1 336 740 Kč a stanovené penále činí 268 789 Kč. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Byla porušena zásada zákazu reformace in peius, platební výměr byl změněn bez provedení důkazů nebo zjištění nových skutečností, žalovaný ignoroval důkazy svědčící ve prospěch žalobce. Daňové orgány nesprávně zjistily skutkový stav, nesprávně zhodnotily důkazní prostředky. S ohledem na velký časový odstup nelze klást žalobci k tíži, že jeho tvrzení, resp. tvrzení společnosti STAPPA mix, spol. s r. o. (dále „Stappa“), nebyla po celou dobu daňové kontroly stejná. Daňové orgány znemožnily žalobci unesení jeho důkazního břemene, pokud požadovaly prokázání veškerých skutečností s absolutní jistotou. Žalovaný nijak nezohlednil předložené dokumenty. Pochybnosti o některých tvrzeních žalobce nemohou vést k ignoraci existujících listin. Závěry žalovaného neodpovídají skutečnému stavu věcí, nejsou přezkoumatelné pro nedostatek důvodů, konkrétně pro absenci odůvodnění, proč nebyly dokumenty předložené žalobcem považovány za dostatečné. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné i z důvodu, že žalovaný nerozlišuje pojmy emise a vydání dluhopisů. Není jasné, zda žalovaný sporuje emisi, vydání nebo obojí. Vzhledem k nerozlišování těchto pojmů nejsou k souvisejícím skutkovým zjištěním logicky přiřazeny důkazy. Nelze přijmout závěr, že nebyla prokázána emise dluhopisů jen proto, že nebyly předloženy tyto dluhopisy s patřičným rubopisem. Listinné dluhopisy musely být skartovány, neboť byly převedeny na zaknihované. Přinejmenším emise dluhopisů v roce 2012 je nesporná. I pokud by nebylo prokázáno jejich vydání v roce 2012, nepochybně k němu došlo v roce 2013, kdy byly zaknihované dluhopisy připsány na účet Centrálního depozitáře cenných papírů, a. s. (dále „Centrální depozitář“). Žalovaný nemůže ignorovat, že jednání všech zúčastněných i třetích stran po celou dobu odpovídá tomu, že dluhopisy skutečně vydány byly, s čímž korespondují i listinné důkazy. Účetní závěrka společnosti Stappa byla po celou dobu ze zákona auditována. Žalovaný se s žádnou z těchto skutečností dostatečně nevypořádal. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že odvolací řízení není ovládáno zásadou koncentrace řízení ani zásadou zákazu reformace in peius. Důkazy předložené žalobcem v odvolacím řízení byly předloženy i v rámci daňové kontroly daně z příjmů právnických osob u společnosti Stappa a byly s ohledem na stejný skutkový stav převzaty do řízení ve věci žalobce. S hodnocením důkazních prostředků správce daně u společnosti Stappa se ztotožnil i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 27. 7. 2023, č. j. 62 Af 14/2021-64 (dále „rozsudek Stappa“). Nelze považovat za prokázané vydání dluhopisů v roce 2012, jejich převod a skartaci, a to právě s ohledem na nejednotná tvrzení společnosti Stappa, která byla v průběhu řízení měněna, přičemž tyto změny byly natolik zásadní, že je nelze zlehčovat odkazem na časový odstup. Žalobce měl disponovat takovými důkazními prostředky, jež by jeho tvrzení dostatečně věrohodně prokázaly. Daňové řízení není postaveno na zásadě vyšetřovací a správce daně nebyl povinen sám ze své iniciativy vyhledávat důkazní prostředky svědčící ve prospěch žalobce. Žalobcem nebyl doložen důkaz, který by jasně prokázal emisi hromadných dluhopisů v roce 2012. Žalovaný rozlišuje pojmy emise a vydání dluhopisů. S ohledem na skutečnost, že emise dluhopisů nebyla v prosinci roku 2012 prokázána, nemohlo dojít ani k její úhradě. Jestliže neexistovaly žádné listinné dluhopisy od 21. 12. 2012 do 16. 5. 2013, nemohlo následně dojít ani k jejich přeměně. Jelikož společností Stappa nebyly doloženy okolnosti květnové emise (úhrada dluhopisů a související úroky), nebyl tak ani zřejmý důvod výplaty finančních prostředků žalobci. Nebyla prokázána souvislost dluhopisů registrovaných v květnu 2013 u Centrálního depozitáře a nákladových úroků uplatněných v daňově účinných nákladech zdaňovacího období 2013 ve výši 9 055 698 Kč. Není ani zřejmé, zda a jak byly zaknihované dluhopisy registrované v květnu 2013 u Centrálního depozitáře uhrazeny a zda z nich byl vyplácen úrok. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 5. Zdejší soud se v prvé řadě zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění. Zdejší soud této námitce nepřisvědčuje. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný zabýval odvolacími námitkami, zdůvodnil své úvahy a předložil konkrétní ucelenou argumentaci oponující argumentaci žalobce. Z napadeného rozhodnutí je patrná reakce na námitky žalobce i konkrétní úvahy žalovaného. Ostatně sám žalobce proti těmto úvahám v žalobě brojí konkrétní argumentací, a krajskému soudu proto nic nebrání v tom, aby správnost těchto úvah věcně posoudil. O nepřezkoumatelnosti, tj. objektivní překážce bránící věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, proto nelze hovořit. Nelze souhlasit ani s dílčím tvrzením o nevypořádání se s předloženými důkazy. Krajský soud neshledal žádné pochybení daňových orgánů při pořizování podkladů rozhodnutí a jejich hodnocení. Žalobce ve skutečnosti pouze věcně nesouhlasí s provedeným hodnocením důkazů, kterým se soud bude zabývat dále. Nelze však mít za to, že by správní orgány hodnocení důkazů neprovedly. 6. Jako další důvod nepřezkoumatelnosti žalobce dále uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nerozlišuje pojmy emise a vydání dluhopisů. V důsledku toho dle žalobce nejsou k souvisejícím skutkovým zjištěním logicky přiřazeny důkazy. Ani této námitce soud nepřisvědčuje. Z obsahu napadeného rozhodnutí jako celku plyne, že žalovaný mezi pojmy emise a vydání dluhopisů rozlišoval. Ostatně ani sám žalobce nepoukazuje na žádnou konkrétní pasáž napadeného rozhodnutí, z níž by plynul rozpor v používané terminologii, či snad nesprávné přiřazení důkazů k tvrzeným skutkovým zjištěním. Pro posouzení věci je rozhodující zákonnost nosného důvodu napadeného rozhodnutí, který žalovaný jasně vyjádřil tak, že nebyla prokázána emise dluhopisů do konce roku 2012. Tento závěr musí být žalobci z napadeného rozhodnutí zřejmý (body 2, 38, 39, 66, 67 nebo 69). Uvádí-li žalovaný v bodech 40 či 52 napadeného rozhodnutí, že nebylo prokázáno vydání dluhopisů v roce 2012, jejich převod ani skartace, není tento závěr jakkoli rozporný v tvrzením o neprokázání emise dluhopisů. Nebyla-li prokázána samotná emise dluhopisů, tedy naplnění všech zákonných podmínek k tomu, aby mohl být cenný papír vydán, nemohlo být prokázáno ani vydání dluhopisů, neboť s ním je již spojeno nabytí cenného papíru prvním majitelem. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že okolnosti svědčící o vydání cenného papíru mohou být zároveň okolnostmi svědčícími o emisi a naopak. Striktní rozlišování mezi oběma pojmy proto ani nemuselo být v některých případech nezbytně nutné. 7. Žalobce dále namítá, že v důsledku změny napadeného rozhodnutí k horšímu došlo k porušení zásady reformace in peius a k porušení práva na spravedlivý proces. Soud námitce nepřisvědčuje. 8. V daňovém řízení neplatí zásada zákazu reformace in pei