32 Ad 8/2024- 44 - text
9 32 Ad 8/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci
žalobce: Mgr. V. K.
trvale bytem X
zastoupený advokátkou JUDr. Erikou Staškovou
sídlem Lidická 693/5a, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne X, č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzena dvě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2023, č. j. 1-X.
2. Jedná se o rozhodnutí č. I, kterým byl žalobci podle § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“), a s přihlédnutím k čl. 15 mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení, č. 29/2003 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“) přiznán od 31. 12. 2022 starobní důchod ve výši 5 265 Kč měsíčně s tím, že výplata starobního důchodu přiznaného od 31. 12. 2023 mu nenáleží. Rozhodnutím č. II pak byl žalobci podle § 36 odst. 2 a § 56 odst. 1 písm. e) ZDP tento starobní důchod od 11. 1. 2023 zvýšen na částku 5 584 Kč měsíčně a současně mu byla přiznána výplata této zvýšené částky.
3. Proti oběma těmto rozhodnutím podal žalobce dne 18. 12. 2023 námitky, v nichž tvrdil, že pokud nežádá o starobní důchod i na Ukrajině, ale pouze v České republice, měl by mu být vyměřen český starobní důchod v plné výši.
4. Z napadaného rozhodnutí vyplývá, že žalobce dosáhl důchodového věku dne 11. 1. 2023. Do 31. 12. 2022 získal celkovou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod v rozsahu 38 roků a 62 dnů, z toho 5 201 dnů v českém důchodovém pojištění a 8 731 dnů v ukrajinském důchodovém pojištění. Nesplnil tedy podmínku nároku na starobní důchod výlučně na základě dob pojištění získaných podle českých právních předpisů. Správní orgán proto postupoval podle čl. 15 Smlouvy. K žalobcem podaným námitkám žalovaný uvedl, že stanovená výše jeho starobního důchodu odpovídá jím získaným dobám pojištění a byla vypočtena správně v souladu se ZDP a Smlouvou. Skutečnost, že žalobce nepožádal o starobní důchod také na Ukrajině, nemá na výpočet českého starobního důchodu žádný vliv. Rozhodně nemůže vést k tomu, že by žalobci byl přiznán český starobní důchod v takové výši, na kterou by měl nárok tehdy, pokud by všechny jeho doby pojištění v obou smluvních státech získal pouze v České republice. Žalovaný zdůraznil, že ve Smlouvě je pro období před její platností ode dne 1. 4. 2023 zachován tzv. teritoriální princip. V této době ovšem žalobce neměl trvalé bydliště v České republice, tudíž není možné jeho dřívější doby ukrajinského pojištění hodnotit jako české pojištění. Žalovaný konstatoval, že žalobci nic nebrání si o starobní důchod dodatečně požádat také na Ukrajině.
II. Podání účastníků
II.A Žaloba
5. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Poukazuje na to, že se na území České republiky zdržuje již od 12. 3. 2003, a to s úmyslem zdržovat se tu soustavně a natrvalo, dožít zde a navždy opustit Ukrajinu. V období od 13. 12. 2002 do 11. 6. 2003 zde pobýval na základě platného pobytového víza, dne 24. 6. 2003 podal žádost o povolení trvalého pobytu na území. Od 1. 3. 2004 do 18. 5. 2017 měl povolen trvalý pobyt, dne 18. 5. 2017 nabyl státní občanství České republiky. Žalobce zdůrazňuje, že teprve poté, co dne 12. 3. 2003 zahájil svůj trvalý pobyt na českém území, tak dne 1. 4. 2003 nabyla účinnosti Smlouva.
6. Žalobce namítá, že jelikož po materiální stránce zahájil svůj trvalý pobyt na území České republiky již dne 12. 3. 2003 (tedy v době, která předcházela nabytí účinnosti Smlouvy), neměla by na stanovení jeho starobního důchodu být tato právní úprava aplikována. V čl. 39 odst. 2 Smlouvy je uvedeno, že se vztahuje také na pojistné případy, které nastaly před jejím vstupem v platnost; ovlivňuje tedy i právní vztahy vzniklé přede dnem 1. 4. 2003, ovšem za podmínek, které teprve dodatečně stanovila. Postup žalovaného, který na jeho případ užil ustanovení Smlouvy, představuje pravou retroaktivitu, která je nepřípustná. Aplikace Smlouvy je v rozporu s principy právního státu. Žalobce má za to, že jakožto občanovi České republiky mu měl být starobní důchod za veškerá odpracovaná léta (bez ohledu na to, na jakém území se tak stalo) vyměřen a vyplácen v plné výši pouze českými správními orgány.
7. Jelikož byl žalobce přesvědčen, že na jeho případ nebude Smlouva aplikována, měl legitimní očekávání, že výše jeho starobního důchodu nebude českými správní orgány vyměřena poměrně na základě čl. 15 Smlouvy. Bylo tedy nepřípustně zasaženo jak do jeho legitimního očekávání ohledně budoucího majetku, tak také do jeho vlastnického práva.
II.B Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že argumentaci žalobce nepovažuje za důvodnou. Poukazuje na to, že na základě přechodného ustanovení čl. 39 odst. 4 Smlouvy všechny doby pojištění, které občan České republiky nebo občan Ukrajiny získal přede dnem 1. 4. 2003 na území obou smluvních států, započte jako svoji dobu pojištění ten stát, v němž byla osoba k tomuto datu hlášena k trvalému pobytu. Měl-li žadatel k 1. 4. 2003 trvalý pobyt v České republice, budou veškeré doby pojištění získané před tímto datem podle ukrajinských právních předpisů považovány za české doby pojištění; naopak, měl-li žadatel k tomuto datu trvalý pobyt na Ukrajině, budou veškeré doby pojištění získané před tímto okamžikem podle českých právních předpisů považovány za ukrajinské doby pojištění. Teprve ode dne vstupu Smlouvy v platnost bude doba pojištění hodnocena tou smluvní stranou, podle jejíž předpisů byla získána. V případě, že doba pojištění získaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu nebude dostačující pro vznik nároku na důchod, budou se pro nárok brát v úvahu i doby odpovídajícího pojištění získané ve druhém smluvním státě; oba smluvní státy pak budou poskytovat tzv. dílčí důchod.
9. Žalobce měl ke dni 1. 4. 2003 trvalý pobyt na Ukrajině, v České republice pobýval toliko na základě uděleného víza k pobytu. Doby jeho důchodového pojištění získané k tomuto datu podle právních předpisů České republiky se proto považují za doby pojištění Ukrajiny. Tomu odpovídá také potvrzení poskytnuté Penzijním fondem Ukrajiny o době pojištění žalobce na území Ukrajiny do 31. 3. 2003. Dále byl potvrzena skutečnost, že za dobu do 31. 3. 2003 může žalobce o dílčí starobní důchod požádat na Ukrajině. Smlouva neobsahuje žádné výjimky, jako je např. žalobcem namítaný faktický pobyt v České republice již před platností Smlouvy.
10. Smlouva byla judikaturou vrcholných soudů hodnocena jako souladná s platnou právní úpravou a nebyla označena za diskriminační. Ústavní soud neshledal Smlouvu protiústavní a akceptoval přechodné ustanovení čl. 39, pročež nelze přisvědčit výtce žalobce o tvrzené retroaktivitě.
III. Posouzení věci krajským soudem
11. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), v zákonné lhůtě.
12. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
13. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání.
14. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
III.A) Obecná východiska ohledně Smlouvy
15. Žalobce v podané žalobě zpochybňuje především to, že na stanovení jeho starobního důchodu měla být správním orgánem České republiky aplikována mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení, která byla podepsána dne 4. 7. 2001, vyslovil s ní souhlas Parlament České republiky, prezident republiky ji ratifikoval a ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 28. 1. 2003; smlouva vstoupila v platnost dne 1. 4. 2003.
16. Podle čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, platí, že „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“
17. Podle čl. 39 Smlouvy „tato smlouva se vztahuje také na pojistné případy, které nastaly před jejím vstupem v platnost s výjimkou případů zakládajících nárok na jednorázová plnění“ (odst. 2). „Pro stanovení nároků na dávky podle této