32 Az 21/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 21/2024- 40 - text pokračování 10 32 Az 21/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: Y. R., ev. č. X st. přísl. X v ČR pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30. 4. 2024, č. j. OAM-321/ZA-ZA11-ZA22-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14 a) a § 14 b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (ve znění účinném od 1. 7. 2023) (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. II. Žaloba 2. Žalobce namítal, že žalovaný porušil § 3, § 2 odst. 4, § 50 odst. 2 a 3, § 68 odst. 3. § 50 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“). Rovněž porušil § 14 a zákona o azylu. 3. Žalobce dále uvedl, že žádost o mezinárodní ochranu podal z důvodu obavy z nezákonného uvěznění, které mu hrozí kvůli jeho vztahu s manželkou státního zástupce. Tento vztah trval zhruba v období od ledna do dubna 2022. V letních měsících 2022 (v době, kdy již žalobce opustil Uzbekistán) státní zástupce začal obtěžovat jeho bratra, na něhož bylo následně na několik měsíců uvaleno domácí vězení. V době jeho uvěznění státní zástupce žalobci dvakrát volal a vyhrožoval mu uvězněním. Během roku 2023 pak zaměstnanci státního zástupce pokračovali v obtěžování jeho bratra a chodili za ním s dotazy na místo pobytu žalobce. 4. Žalovaný považuje obavy žalobce za neopodstatněné, a to s ohledem na efektivitu právní pomoci a funkčnosti policie. K tomuto závěru přitom dospěl na podkladě informací z jedné zprávy o zemi původu, a to Informace MZV – Uzbekistán ze dne 4. 3. 2024, čímž nedostál požadavku, které pro zjišťování o zemi původu vyžaduje judikatura. Není ani relevantní závěr žalovaného, že žalobce nemá žádnou osobní zkušenost s policí v Uzbekistánu, neboť existence odůvodněného strachu nemusí být založena výlučně na vlastní zkušenosti žadatele o mezinárodní ochranu (k tomu odkázal např. na rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2019, č.j. 30 Az 37/2018-73). Žalovaný se tak měl zaměřit na zkoumání obecné situace v zemi původu, možnosti dosažení ochrany ze strany policie či jiných státních orgánů, i obecně tamního standartu dodržování lidských práv (odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2024, č.j. 6 Azs 50/2003). 5. Žalobce dále uvedl, že stavu dodržování lidských práv v Uzbekistánu se věnuje například zpráva organizace Amnesty International 2022/23, jež popisuje používání nadměrné síly ze strany bezpečnostních složek při potlačování demonstrací. Článek publikovaný na stránkách organizace Human Rights Watch z 18. 10. 2023 pak hovoří o praktikách mučení při zadržení policií. Odkázal na i další článek Human Rights Watch z 9. 12. 2019. Z těchto zpráv cituje a dospívá k závěru, že na základě uvedených úryvků lze tvrzení žalovaného o funkčnosti policie a existenci orgánů. na něž se mohou občané obrátit v případě ohrožení ze strany orgánů veřejné moci, minimálně zpochybnit. 6. Žalobce dál uvedl, že nemůže popsat přesné podmínky domácího vězení jeho bratra, neboť je s ním ve sporadickém kontaktu. Během posledních dvou let spolu mluvili pouze párkrát po telefonu. Konstatování, že domácí vězení nemusí být aktem represe působí poněkud zvláštně, neboť si lze jen stěží představit jinou motivaci pro uvalení osoby do domácího vězení než represi. V případě svého návratu do vlasti se obává vážné újmy spočívající v nezákonném uvěznění ze msty státního zástupce. Jeho obavy jsou přitom založeny na telefonických výhrůžkách a jednání, jemuž ze strany státního zástupce čelil bratr a manželka žalobce. Žalovaný přitom spolehlivě neprokázal neodůvodněnost obav, kdy v napadeném rozhodnutí prakticky rezignoval na zjištění si informací o zemi původu žalobce. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané žaloby a nesouhlasil s ní. Při svém rozhodování neshledal, že by byly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých podkladů žalovaný vycházel a jakým způsobem je hodnotil. 8. Dále žalovaný zdůraznil, že žalobce sám uvedl, že neměl potíže s bezpečnostními složkami nebo jinými státními orgány. Obavu z pomsty muže, s jehož manželkou počátkem roku 2022 navázal a zhruba 4 měsíce udržoval poměr, žalovaný jako azylově relevantní nevyhodnotil, neboť nespadá mezi taxativní výčet vymezený v zákoně o azylu. Jeho žádost pak neshledal důvodnou ani z hlediska ustanovení umožňující udělení doplňkové ochrany. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. 10. Přednostně se zdejší soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že se jí musí zabývat i tehdy, pokud by to žalobce nenamítal, tedy z úřední povinnosti. 11. Krajský soud neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, ať už pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). Je pouze na žalovaném, aby námitky či důkazy vypořádal, logicky odůvodnil a argumentoval s uvedením skutkových a právních důvodů. 12. To se ve zde projednávaném případě stalo a soud proto nemůže přisvědčit žalobci ani v jednom z jeho odkazů na vady, které by vedly k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zdejší soud má za to, že žalovaný zdůvodnil a srozumitelně uvedl, co ho vedlo k závěru napadeného rozhodnutí. 13. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak seznatelné, které otázky žalovaný považoval za rozhodné. Vzájemná souvislost jednotlivých úvah, jež v napadeném rozhodnutí vyslovil žalovaný, je zřetelná. Napadené rozhodnutí proto krajský soud považuje za přezkoumatelné. Ostatně sám žalobce s tímto rozhodnutím polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti nebylo možné, a skutečnost, že se závěry žalovaného žalobce nesouhlasí, nutně neznamená, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 14. Ve světle těchto skutečností považuje krajský soud námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí za nepřípadnou. Přistoupil proto k posouzení podstaty projednávané věci. 15. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 16. V posuzovaném případě soud předně odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 – 41, rozsudek ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, usnesení ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 – 48, či rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 – 32), z níž vyplývá, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel o udělení mezinárodní ochrany. Břemeno tvrzení stíhá žadatele o udělení mezinárodní ochrany a správní orgán tedy nemá povinnost hodnotit v řízení jiné skutečnosti než ty, které uvádí žadatel, či za něj azylově relevantní důvody dokonce domýšlet. Žalobce v žádosti především uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení, o politiku se nezajímá. Nebyl členem politické strany ani skupiny, nevyvíjel žádnou politickou aktivitu. Z Uzbekistánu vycestoval dne 23. 4. 2022 letecky do Lotyšska. Odtud jel autobusem do Litvy, k