32 Az 30/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 30/2024- 24 - text pokračování 12 32 Az 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: I. K., nar. X st. příslušnost X t.č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. OAM-1411/ZA-ZA11-ZA06-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. Z napadaného rozhodnutí vyplývá, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobci je jeho obava z nástupu na základní vojenskou službu a s tím související možnosti nasazení v bojích na Ukrajině, dále strach z uvěznění kvůli aktivitě na sociálních sítích a finanční podpoře pluku K. a Ukrajiny. Žalovaný konstatoval, že žalobce svou účastí na demonstracích uplatňoval svá politická práva a svobody; uvěřil jeho výpovědi, že při jedné akci dostal úder do hlavy a několikrát do něj kopli, následně byl zadržen. Nebyla ovšem naplněna nezbytná podmínka opakovaného dostatečně závažného jednání porušujícího lidská práva, aby se mohlo jednat o pronásledování. Jednání vůči žalobci bylo neomluvitelné, ovšem totéž se dělo statisícům jiných účastníků demonstrací v Bělorusku. Žalobce byl po jedné noci strávené v cele propuštěn a do dalšího kontaktu s policií již nepřišel, a to i přesto, že se poté ještě zúčastnil dalšího meetingu a dvakrát navštívil zemi původu. Žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti není cílem zájmu běloruských státních orgánů, jinak by byl odhalen při kontrolách na hranicích při některé ze svých cest do země původu. Pokud jde o činnost žalobce na sociálních sítích, jeho mobil byl již opakovaně kontrolován při cestách do Běloruska a nic závadového v něm nebylo nalezeno, neboť sám žalobce uvedl, že smazal historii své aktivity. Příspěvky na Instagramu žalobce nezveřejňuje pod svým vlastním jménem, ale pod přezdívkou z dětství. Není ani zřejmé, jak by se státní orgány země původu měly dozvědět, že se žalobce účastnil protestů na podporu běloruské opozice či Ukrajiny, a to na území České republiky nebo Polska. Stejně tak není pravděpodobné, že by se běloruské úřad dozvěděly o tom, že žalobce posílá peníze na podporu opozice nebo Ukrajiny, neboť tak dle vlastní výpovědi činí buďto prostřednictvím české bankovní karty nebo skrze účet jeho přítelkyně vedený u ukrajinské banky. K obavě z výkonu vojenské služby žalovaný uvedl, že se jedná o základní státoobčanskou povinnost. Bělorusko se doposud nijak přímo nezapojilo do válečného konfliktu na Ukrajině a nic nenasvědčuje tomu, že by se to aktuálně mělo změnit; žalobci tedy nehrozí, že by musel bojovat na Ukrajině. Předvolání žalobce ke státnímu zastupitelství dle správního orgánu velmi pravděpodobně souviselo s tím, že je v odvodovém věku a nereagoval na dvě předvolání k vojenské správě; není důvod se domnívat, že zájem státního zastupitelství souvisel s jeho aktivitou na internetu, neboť o ní státní orgány nevědí. Žalovaný proto uzavřel, že není přiměřeně pravděpodobné, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování ve smyslu § 12 písm. a), b) zákona o azylu, stejně tak mu nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. II. Podání účastníků II.1 Žaloba 3. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Zdůrazňuje, že dlouhodobě nesouhlasí jak s vnitřní, tak zahraniční situací v Běloruska. Účastnil se demonstrací v létě 2020 proti prezidentským volbám, přičemž při jednom z meetingů byl napaden; poté jej zadržela policie, následující den po pobytu v cele vyslechla a propustila. Své politické přesvědčení prezentoval také v České republice a v Polsku, kde se účastnil demonstrací na podporu Ukrajiny a běloruské opozice. Své názory projevoval také na sociálních sítích Instagram a Telegram. Zasílal finanční příspěvky na podporu klubu běloruských vojenských dobrovolníků bojujících na straně Ukrajiny. Žalobce poukazuje na to, že podle zpráv Freedom House: Bělorusko z roku 2021 a Ministerstva zahraničí USA o postupech v oblasti lidských práv za rok 2023 - Bělorusko byli lidé, kteří projevili nesouhlas s Lukašenkovým režimem, po svém zadržení policií podrobeni mučení či jinému nelidskému zacházení; takové jednání dle žalobce naplňuje definici pronásledování. Potlačována je v Bělorusku také svoboda projevu a slova. Běloruský režim stále potírá protesty a aktivity kritické vůči režimu; poskytování podpory Ukrajině prostřednictvím finančních darů je považováno za mimořádně závažné. Pokud by žalobce v zemi původu veřejně projevil svůj názor nebo poskytl finanční příspěvek organizacím, které stát neschvaluje, mohl by čelit pronásledování ze strany státních orgánů. V Bělorusku není plně zaručena možnost svobodně projevit svůj názor na politická nebo jiná citlivá témata, popírána je také svoboda shromažďovací. Skutečnost, že žalobce v zemi původu doposud nečelil žádným větším problémům, nemůže vést k závěru, že nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany; podstatné je posouzení rizika, zda mu pronásledování hrozí v budoucnu. Žalobci není možné z důvodu jeho dosavadní obezřetnosti při uplatňování svých politických práv upírat mezinárodní ochranu. Lichý je také argument správního orgánu, že se žalobce toliko snaží si zlegalizovat svůj další pobyt na území České republiky; není totiž rozhodující, že svou žádost o mezinárodní ochranu podal teprve poté, co mu nebyla prodloužena platnost jeho zaměstnanecké karty. Nelze mu přičítat k tíži, že si o mezinárodní ochranu nepožádal ihned, neboť dokud měl jiné pobytové oprávnění, neměl potřebu toto řešit. 4. Nesprávně žalovaný hodnotil také jeho obavy z nástupu do základní vojenské služby. V Bělorusku sice neprobíhá ozbrojený střet a tato země se doposud nezapojila do vojenského konfliktu na Ukrajině; běloruská armáda ovšem zahájila náhlá vojenská cvičení a v srpnu 2024 shromáždila vojenské síly při hranici s Polskem. Není proto zřejmé, jak se bude situaci v budoucnu vyvíjet. Žalobci byla opakovaně doručována předvolání k základní vojenské službě a ke státnímu zastupitelství, pročež se obává, že s ním bude vedeno trestné řízení. Vojenské služby v Bělorusku se nechce účastnit právě proto, že nesouhlasí s válkou na Ukrajině a nechce stát na straně agresora. Žalobce podporuje Ukrajinu a má k ní osobní vazby, neboť odtud je jeho přítelkyně. Žalovaný dostatečně neobjasnil, do jaké míry žalobci hrozí nástup vojenské služby a v jejím rámci nedobrovolné zapojení do represí spočívajících v násilném potlačování práv a svobod běloruských občanů. Není také zřejmé, zda žalobci za nenastoupení výkonu vojenské služby nehrozí nepřiměřené trestní sankce. Podstatné též je, jaká je situace osob, které se do Běloruska navracejí z demokratických států podporujících Ukrajinu. 5. Žalobce tvrdí, že mu reálně hrozí vážná újma představovaná mučením nebo jiným nelidským zacházením. Ve vztahu k tomu opakuje již výše uvedené; zejména akcentuje, že osoby účastnící se opozičních protestů v Bělorusku byli podrobováni právě těmto praktikám. 6. Napadené rozhodnutí žalobce považuje za nezákonné, neboť správní orgán nesprávně aplikoval § 12 a § 14a zákona o azylu, a to v důsledku toho, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nepřihlédl ke všem rozhodnutým skutečnostem. II.2 Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval argumentaci, kterou uvedl již v napadeném rozhodnutí. Nad rámec toho shrnul, že žalobce nikdy nebyl v zemi původu trestně stíhán. Z vlasti vycestoval bez problémů v roce 2019, následně se do Běloruska v roce 2020 a 2021 dvakrát vrátil. Svou vlast opustil zcela legálně, na základě vlastního cestovního dokladu, a to přes oficiální hraniční přechod, aniž by mu v tom kdokoliv bránil či měl v tomto směru jakékoliv problémy. Žalovaný proto nedospěl k závěru, že by žalobce mohl být ve vlasti pronásledován z důvodů uvedených v § 12 písm. a) a písm. b) zákona o azylu. 8. Žalovaný nezpochybňuje, že politický režim v Bělorusku je značně uzavřený a že stále pokračuje omezování práva na svobodu projevu, shromažďování a pohybu, nicméně tyto skutečnosti nedokládají, že by měl být žalobce v případě návratu vystaven nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Žalobce v průběhu řízení nepředestřel skutečnosti, které by jím shromážděné informace vyvracely; neodkázal ani na informaci, která by hovořila o opaku. Ze získaných informací neplyne, že by ve významném procentu případů docházelo k perzekuci běloruských občanů, kteří dlouhodobě