10 Azs 256/2019 — Nejvyšší správní soud

33 A 12/2025- 106 - text pokračování 11 33 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: A. V. T. st. příslušnost X t. č. X sídlem X zastoupen JUDr. Leoš Brantál, LL.M., advokát sídlem 28. října 1727/108, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Odbor azylové a migrační politiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-13319-25/ZR-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-13319-25/ZR-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný (i) z důvodu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), zrušil platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu v ČR a (ii) současně mu podle § 77 odst. 3 ZPC stanovil lhůtu k vycestování z území ČR v délce 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, příp. do 30 dnů od propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. II. Napadené rozhodnutí 2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že na základě obdrženého opisu z Rejstříku trestů fyzických osob zahájil žalovaný s žalobcem z moci úřední správní řízení o zrušení platnosti jeho povolení k trvalému pobytu v ČR pro naplnění předpokladů podle § 77 odst. 1 písm. h) ZPC. 3. Ze spisového materiálu obsahujícího zejména trestní rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2024, č. j. 49 T 5/2024-833, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2024, č. j. 6 To 22/2024-1049, je totiž zřejmé, že byl žalobce pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce šesti let, a to pro spáchání (i) zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „TZ“), dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 TZ k § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) TZ, (ii) přečinu útisku dle § 177 odst. 1 TZ a (iii) přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), b) TZ. Popsané trestné činnosti se žalobce prokazatelně dopustil na dítěti a na dítěti mladším 15 let, ze zavrženíhodné pohnutky a po delší dobu a na celkem čtyřech poškozených. 4. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí v reakci na vyjádření žalobce mj. zdůraznil, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který nemá odkladný účinek. V době zahájení správního řízení bylo rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci prokázáno, že byl žalobce pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, čímž byl požadavek dle § 77 odst. 1 písm. h) ZPC spolehlivě naplněn. Tvrzení žalobce, že žil dosud bezúhonným životem, se pak nezakládá na pravdě, neboť v minulosti již byl v ČR odsouzen. Současně žalobce i povahu své nynější trestné činnosti silně bagatelizuje. Skutečnost, že se trestné činnosti dopustil vůči dívkám ve věku od 10 do 16 let, je naprosto netolerovatelná a neomluvitelná. 5. Žalovaný dále uvedl, že úvahy o možné změně trestněprávní úpravy v budoucnu jsou pro účely řešené věci irelevantní. Stejně tak žalovaný neporušil zásadu ne bis in idem, pokud žalobci uložil povinnost opustit území ČR. Rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu a s ním spojená povinnost vycestovat z ČR nepředstavuje další postih za trestnou činnost, ale jde o individuálně preventivní správní opatření, které je pouze zákonným důsledkem pravomocného odsouzení. Na tomto závěru nic nemění ani namítaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 7 Azs 24/2017-29, který se týká zcela odlišného řízení. Stanovení lhůty k vycestování zároveň nelze ztotožňovat se správním vyhoštěním, neboť žalobci budoucí pobyt v ČR nezakazuje. 6. Co se týče aplikace § 174a ZPC, toto ustanovení se v posuzované věci nepoužije. Přiměřenost dopadů rozhodnutí se posuzuje jen tehdy, kdy to ZPC výslovně stanoví, což není případ řízení dle § 77 odst. 1 ZPC. Soukromé a ekonomické vazby žalobce byly ostatně značně narušeny již nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, přičemž není představitelné, aby u tak závažného porušování právních předpisů jako v případě žalobce byla státu odňata možnost zrušit žalobci trvalý pobyt pouze proto, že si v ČR založil rodinu a je zde ekonomicky aktivní. Veřejný zájem na zrušení pobytu v tomto řízení dalece přesahuje soukromé zájmy žalobce. 7. Rozhodnutí žalovaného je pak v souladu i s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP“), který není absolutní a za určitých okolností zásah do soukromého a rodinného života připouští. Po porovnání žalobcových soukromých a rodinných vazeb, délky jeho pobytu v ČR a podnikatelských aktivit na straně jedné, a povahy trestné činnosti, počtu a věku poškozených a délky nepodmíněného trestu odnětí svobody na straně druhé, vyhodnotil žalovaný napadené rozhodnutí jako přiměřené. Žalobce neuvedl takové výjimečné okolnosti, na základě nichž by zrušení trvalého pobytu odporovalo čl. 8 EÚLP. 8. Poněvadž v projednávané věci byly spolehlivě naplněny podmínky § 77 odst. 1 písm. h) ZPC, žalovaný žalobci zrušil platnost jeho povolení k trvalému pobytu v ČR a uložil mu povinnost opustit území ČR ve stanovené lhůtě. III. Žaloba 9. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za vadné a nezákonné. Zrušení trvalého pobytu vnímá jako nepřiměřené a v rozporu se zásadou proporcionality vyjádřenou v § 174a ZPC, neboť jím dojde k narušení a zásadnímu rozvrácení jeho rodinného i profesního života. 10. Namítal, že má v ČR funkční rodinu, která je na něm citově i finančně závislá. Žalobce v žalobě rozsáhle poukázal na okolnosti z oblasti svého soukromého, rodinného i profesního života, jež nasvědčují tomu, že by dopady zrušení trvalého pobytu pro něj byly nepřiměřeně tvrdé. Takový zásah připadá v úvahu jen v případě skutečného a dostatečně závažného ohrožení veřejného pořádku, což není žalobcův případ. Žalobce rozvedl polehčující okolnosti své trestné činnosti, přičemž zdůraznil, že splňuje všechny předpoklady nezbytné pro plnohodnotnou reintegraci do společnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce svůj trest přijal a projevil snahu odčinit následky, je veřejný zájem na jeho vypovězení po odpykání trestu abstraktní. 11. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný zahájil správní řízení o zrušení trvalého pobytu předčasně, neboť řízení inicioval i přesto, že žalobce ve věci podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Zároveň žalovaný pochybil, jestliže při vydání napadeného rozhodnutí v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ve prospěch žalobce neaplikoval nově účinné mírnější ustanovení TZ. Žalobce zdůraznil, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu má ve své podstatě stejné právní následky jako trest vyhoštění, k čemuž trestní soudy vědomě nepřistoupily. V situaci, kdy byl žalobce za své jednání již potrestán prostředky trestního práva, považuje nynější rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu za v rozporu se zásadou ne bis in idem. Své závěry žalobce podpořil judikaturou Nejvyššího správního soudu. 12. Vzhledem k tomu, že šlo v daném případě o exces, ze kterého se již žalobce poučil, požadavek veřejného pořádku nedosahuje intenzity odůvodňující zásah do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny chráněného čl. 8 EÚLP. Jelikož se žalovaný nevypořádal s řadou námitek a důkazů, žalobce krajskému soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 13. Ve vyjádření ze dne 27. 5. 2025 žalovaný setrval na správnosti a zákonnosti svého rozhodnutí. Zdůraznil, že podaná žaloba je de facto totožná s vyjádřením žalobce předloženým ve správním řízení, s nímž se již žalovaný podrobně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Poněvadž žalobce používá zcela totožnou argumentaci, odkázal žalovaný v podrobnostech na odůvodnění svého rozhodnutí. 14. Vyjádření žalobce stran spáchané trestné činnosti žalovaný považuje za účelové, nevěrohodné a naprosto bagatelizující to, čeho se žalobce vůči nezletilým dopustil. Není namístě polemizovat o projednávané změně TZ. Je jasně prokázáno, že se žalobce popsané trestné činnosti dopustil a za tuto byl v souladu s platným TZ pravomocně odsouzen. Správní orgány nejsou v žádném případě v otázce vyhoštění vázány rozhodnutími trestních soudů, což potvrdil rovněž Nejvyšší správní soud. Jelikož se žalovaný ve správním řízení nedopustil žádných pochybení s vlivem na zákonnost rozhodnutí, navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 15. V replice ze dne 16. 6. 2025 žalobce zejména podotkl, že svou trestnou činnost v žalobě ani správním řízení nijak nebagatelizoval, pouze se snažil