33 A 15/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 15/2025- 43 - text  9 33 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: R. S. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Maříkem sídlem Kardinála Berana 8, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2025, č. j. KUJI 39973/2025, sp. zn. OOSČ 255/2025 OOSC/59, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2025, č. j. KUJI 39973/2025, sp. zn. OOSČ 255/2025 OOSC/59 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „prvostupňový orgán“), ze dne 11. 3. 2025. č. j. MMJ/OD/80931/2025-SvB, sp. zn. SZ-MMJ/OD/80195/2024/14 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí o přestupku“), a příslušné rozhodnutí jako věcně správné a zákonné potvrdil. Zároveň žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl taktéž odvolání žalobce a v plném rozsahu potvrdil usnesení prvostupňového orgánu ze dne 10. 3. 2025, č. j. MMJ/OD/80068/2025-SvB, sp. zn. SZ-MMJ/OD/80195/2024/13 (dále taktéž jen „usnesení o nenařízení ústního jednání“). 2. Rozhodnutím o přestupku uznal správní orgán I. stupně žalobce vinným ze spáchání přestupku řidiče podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 23. 11. 2024 v 8:45 hod. z nedbalosti při řízení motorového vozidla tov. zn. Škoda, RZ: X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost, neboť mu byla na dálnici D1, v km 115,5, ve směru jízdy na Prahu, orgány Policie ČR naměřena skutečná rychlost 191 km/h, ačkoliv je v uvedeném úseku obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích dovolena nejvyšší rychlost jízdy 130 km/h. Svým jednáním žalobce porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu a naplnil znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 téhož zákona. Za uvedený přestupek uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu ve výši 7 000 Kč a současně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu šesti měsíců. Žalobce taktéž zavázal nahradit náklady správního řízení v paušální částce 2 500 Kč. 3. Usnesením o nenařízení ústního jednání potom správní orgán I. stupně zamítl žalobcův návrh na nařízení ústního jednání ve věci podle § 80 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový přestupkový zákon“), neboť nařízení ústního jednání neshledal nezbytné k uplatnění jeho práv. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný rozsáhle shrnul skutkový stav věci a dosavadní průběh přestupkového řízení. Připomněl, že původní rozhodnutí o přestupku zrušil a věc vrátil k novému projednání kvůli procesnímu pochybení správního orgánu I. stupně, kterému uložil povinnost vyjádřit se k návrhům žalobce zaslaným mu v reakci na vyrozumění o pokračování v řízení a vydat nové rozhodnutí, v němž své úvahy přezkoumatelným způsobem vyjádří. Nezákonnost původního rozhodnutí o přestupku byla shledána v tom, že prvostupňový orgán před vydáním rozhodnutí nezareagoval na žádost zmocněnce obviněného, ačkoliv mu byla prokazatelně doručena ještě před vydáním jeho rozhodnutí. 5. Žalovaný ve zrušujícím rozhodnutí nezavázal správní orgán I. stupně k doplnění dokazování, nýbrž jen k tomu, aby napravil procesní pochybení a vyjádřil se k návrhům žalobce na nařízení ústního jednání a seznámení s podklady rozhodnutí. Spisový materiál tedy nebyl doplněn o nové podklady nebo důkazy tak, aby bylo nutné žalobce opět poučovat o možnosti realizovat právo dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), přičemž tento požadavek neplyne ani z judikatury správních soudů. Žalovaný přitom nepochybuje o tom, že žalovaný původní vyrozumění ze dne 22. 1. 2025 o pokračování v řízení a možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí osobně převzal dne 24. 1. 2025. 6. Třebaže žalobce nezpochybňoval vlastní spáchání přestupku a jeho odvolací námitky jsou čistě procesního charakteru, neuvedl, jakým konkrétním způsobem měl být na svých právech zkrácen a pouze obecně konstatoval porušení svých procesních práv. Žalobce nepožadoval ani provedení konkrétního důkazu, ani nežádal doplnění správního spisu o konkrétní podklad zpochybňující dříve zjištěné skutečnosti. Žalovaný po prostudování správního spisu nezjistil, že by v průběhu správního řízení došlo k procesnímu pochybení, jímž by byl žalobce zkrácen na svých právech či mu v jeho důsledku vznikla jakákoli škoda. Správní orgán I. stupně respektoval práva žalobce a umožnil mu je v plném rozsahu uplatnit. 7. Žalovaný se ztotožnil i se závěrem prvostupňového orgánu, že za dané procesní situace nebylo nařízení ústního jednání nutné k uplatnění práv žalobce ani za účelem zjištění a objasnění stavu věci. Za situace, kdy návrh žalobce obsahoval pouze obecné a blíže nijak neupřesněné důvody, by bylo nařízení ústního jednání zjevně nadbytečné. Prvostupňový orgán při svém rozhodování vycházel ze spolehlivě zjištěných skutečností a vinu žalobce spolehlivě prokázal. Žalovaný tudíž obě odvolání v plném rozsahu zamítl. III. Žaloba 8. Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, protože mu nikdy v průběhu správního řízení nebylo umožněno seznámit a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čímž došlo k zásadnímu procesnímu pochybení. Právo na řádnou obhajobu předpokládá, aby měl obviněný z přestupku přístup k podkladům založeným ve správním spisu a na tyto mohl adekvátně reagovat. 9. Navzdory tomu, že žalovaný původní prvostupňové rozhodnutí zrušil pro významné procesní pochybení, nedostal již žalobce příležitost se s obsahem správního spisu seznámit. Vyrozumění o pokračování v řízení, jehož nedílnou součástí bylo též poučení o možnosti seznámit a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nebylo žalobci ke dni 24. 1. 2025 doručeno. Žalobce ve správním řízení spolehlivě prokázal, že již dne 22. 1. 2025 odcestoval za svou přítelkyní do Moravskoslezského kraje, kde se společně zdržovali až do jeho odjezdu dne 27. 1. 2025, pročež si v inkriminovaný den nemohl zásilku převzít. 10. Tvrzení žalovaného, že ve správním spisu nepřibylo od vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k dalšímu projednání nic nového, nemůže obstát. Jelikož totiž žalobci nebylo (a není) známo, jaké konkrétní podklady správní spis v minulosti obsahoval, nemůže logicky vědět, zda došlo k jeho doplnění, či nikoli. Z časové souslednosti a postupu žalobce v průběhu správního řízení přitom vyplynulo, že tento měl zájem se k jednotlivým podkladům vyjádřit. 11. Obdobně žalobce požadoval nařízení ústního jednání, v rámci kterého by mohl hájit svá práva a vyjadřovat se k jednotlivým důkazům. Jeho nařízení však správní orgán I. stupně v rozporu se zákonem zamítl. Pro uvedená procesní pochybení žalobce zdejšímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Rovněž požádal nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 12. Ve vyjádření ze dne 19. 6. 2025 žalovaný zdůraznil, že žalobce namítal nedoručení vyrozumění o pokračování v přestupkovém řízení ze dne 22. 1. 2025 již v rámci odvolání proti původnímu rozhodnutí. Ve správním spise je však založen doklad o jeho doručení. Žalobce se následně k věci vyjádřil cestou svého zmocněnce dne 3. 2. 2025, přičemž svou písemnost nazval „Věc: Reakce na vyrozumění o pokračování v řízení“. Tudíž prokazatelně reagoval na zaslané vyrozumění. Bylo pouze na jeho uvážení, zda využije svého práva nahlížet do správního spisu, přičemž toto právo mohl realizovat kdykoliv, o čemž byl také v předmětném vyrozumění poučen. Jelikož původní procesní pochybení správního orgánu I. stupně bylo v dalším řízení napraveno, navrhl žalovaný krajskému soudu zamítnutí žaloby. 13. Ve své replice ze dne 9. 7. 2025 žalobce setrval na vznesených žalobních bodech, jelikož nebyl vyzván postupem podle § 36 odst. 3 s. ř. a toto pochybení nebylo ani v dalším řízení napraveno. Žalobce nikterak nepopírá, že se vyrozumění ze dne 22. 1. 2025 dostalo do jeho sféry, tudíž na něj prostřednictvím zmocněnce reagoval. Žalovaný se však nijak nevypořádal s tím, že vyrozumění nebylo žalobci doručeno zákonným způsobem a že podpis na doručence patří třetí osobě, která vyrozumění převzala a později jej předala žalobci bez jakékoliv informace o tom, kdy a jakým způsobem bylo převzato. Nedodržení postupu podle § 36 odst. 3 s. ř. zároveň nelze suplovat tím