8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

33 A 28/2024- 26 - text pokračování 7 33 A 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: A. L. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2024, č. j. JMK 122553/2024, sp. zn. S-JMK 117940/2024/OD/Šv, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasnou žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora vymezené rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2024, č. j. JMK 122553/2024, sp. zn. S-JMK 117940/2024/OD/Šv (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a v plném rozsahu potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Tišnov, odboru dopravy a živnostenského úřadu (dále jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 1. 8. 2024, č. j. MUTI 36492/2024, sp. zn. S-MUTI 36122/2024/21 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně nevyhověl návrhu žalobce na upuštění od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel a o jeho návrhu rozhodl tak, že se od výkonu zbytku zákazu činnosti neupouští. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vymezil předmět řízení a následně vyhodnotil důvodnost odvolacích námitek. 4. Žalovaný zjistil, že dne 25. 1. 2024 byl žalobci pravomocně uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to po dobu 12 měsíců. Žalobce žádostí ze dne 29. 7. 2024 požádal správní orgán o upuštění od zbytku výkonu tohoto druhu trestu podle § 47 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Prvostupňový orgán ovšem žádosti nevyhověl, neboť žalobce v zákonné lhůtě po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, neodevzdal svůj řidičský průkaz. Současně žalobce zaplatil uloženou pokutu opožděně až 11 dnů po datu splatnosti a v současnosti je s ním vedeno další přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku na úseku zákona č. 56/2001 Sb. Tyto důvody podle prvostupňového rozhodnutí neprokazují, že by se žalobce polepšil natolik, aby dalšího výkonu trestu již nebylo potřeba. 5. Žalovaný se s těmito závěry ztotožnil a konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval zcela správně, pokud neodevzdání řidičského průkazu vyhodnotil jako důvod, pro který nelze upustit od výkonu zbytku uloženého trestu. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu totiž držení řidičského průkazu bez existence řidičského oprávnění nasvědčuje negativnímu postoji k plnění povinností řidiče a nezaručuje, že další výkon zákazu činnosti již není potřebný. Tvrzená ztráta řidičského průkazu pak působí v kontextu okolností značně účelově, neboť ji žalobce oznámil až po více než půl roce při jednání prvostupňového orgánu, přičemž policii ji nenahlásil vůbec. Neodevzdání řidičského průkazu v zákonné lhůtě je zcela objektivní a přezkoumatelný důvod, pro nějž nebylo možné žádosti žalobce vyhovět. 6. S přihlédnutím k dalším okolnostem případu (zejm. pozdnímu uhrazení pokuty, vedení dalšího přestupkového řízení v působnosti zákona č. 56/2001 Sb.) nelze dospět k závěru, že by žalobce prokázal, že v jeho případě již další výkon trestu není potřebný. Žalovaný tudíž odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí jako zákonné a správné potvrdil. III. Žaloba 7. Žalobou napadl žalobce napadené rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Namítal, že nikdy neměl být shledán vinným z přestupku, poněvadž v řízení došlo k procesním pochybením a výsledné rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem. Současně obsáhle rozporoval též postup policistů při provádění kontroly a správnost policejní dokumentace. 8. Při výzvě k předložení řidičského průkazu žalobce policistům sdělil, že ho nemá, z čehož lze logicky předpokládat ztrátu tohoto dokladu, čímž také současně došlo i k oznámení této ztráty přímo policii. Ta však s touto informací vůbec nepracovala a dala tak správním orgánům důvod pro obvinění z neodevzdání dokladu v zákonem stanovené lhůtě. Takový postup je šikanózní a protiústavní. Nesplnění zákonné podmínky včasného odevzdání řidičského průkazu tak bylo způsobeno pouze v důsledku neodborného výkonu činnosti policie. 9. Za situace, kdy byl žalobci stanoven zákaz řízení motorových vozidel v rozporu se zákonem, a současně uplynula i polovina uloženého trestu, je pozice žalobce v důsledku postupu správních orgánů natolik diskriminační, že zamítnutí prominutí zbytku trestu je chováním vnímatelným pouze jako projev protiústavní nadřazenosti a administrativní šikany. Žalobce proto krajskému soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil. Současně požádal též nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 10. Ve svém vyjádření ze dne 24. 10. 2024 žalovaný zdůraznil, že značná část žalobních námitek směřuje vůči předcházejícímu rozhodnutí o vině a trestu, proti kterému žaloba podána nebyla. Tyto námitky jsou tedy pro účely nynějšího řízení absolutně irelevantní. Stejně tak nemají žádný význam ani obecné spekulace žalobce o fungování státní správy. 11. Oba správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí řádně zdůvodnily závěr, že žalobce svým způsobem života neprokázal, že by další výkon uloženého správního trestu již nebyl potřebný. Nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 9 As 394/2017-39, řešící možnosti správního uvážení při rozhodování o upuštění od zbytku zákazu činnosti. Jelikož v posuzované věci bylo správní uvážení provedeno v zákonných mantinelech, žalovaný soudu navrhl zamítnutí žaloby. 12. V replice ze dne 17. 11. 2024 žalobce k věci především uvedl, že řidičský průkaz nepředložil a neodevzdal kvůli jeho ztrátě, což správní orgány vůbec nezkoumaly. V daném případě byl navíc inkriminovaný průkaz zneplatněn úředním zásahem již v samém počátku řízení. Žalobce všem sankcím ze strany správních orgánů vyhověl a absolvoval též terapeutické kurzy a psychotesty. Pokud je však rozhodování od upuštění zbytku trestu ponecháno v diskreci správních orgánů, vždy to vede ke zneužití moci a vydání rozhodnutí odtržených od reality. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (zejm. § 65, § 68, § 70 s. ř. s.). 14. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu krajský soud vycházel ze správního spisu předloženého žalovaným. 15. Krajský soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, jelikož účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili a soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 16. Žaloba není důvodná. 17. Úvodem právního posouzení věci považuje krajský soud s ohledem na obsah podání účastníků řízení za nezbytné vymezit povahu napadeného rozhodnutí, a tím i předmět tohoto soudního přezkumu. 18. Zdejší soud zdůrazňuje, že v řešené věci žalobce žalobou napadl rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh žalobce na upuštění od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Předmětem rozhodování tedy bylo jedině posouzení otázky, zda žalobce v rámci své žádosti prokázal naplnění zákonných podmínek potřebných k tomu, aby bylo možné od zbytku výkonu jeho trestu zákazu činnosti upustit. Proto ani krajský soud v rámci následného soudního přezkumu nemohl hodnotit a přihlížet k těm okolnostem, které se nijak nevztahují k žádosti o upuštění od zbytku správního trestu, a svou podstatou nevedou k naplnění podmínek ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o přestupcích (viz § 75 odst. 2 s. ř. s.). 19. Z těchto důvodů krajský soud vyhodnotil veškeré námitky, jimiž žalobce v podstatě brojil proti předcházejícím rozhodnutím o vině a trestu za jednotlivé dopravní přestupky, jako irelevantní. V tomto případě se jedná o pravomocně skončenou věc (odvolací rozhodnutí žalovaného v přestupkové věci žalobce nabylo právní moci dne 25. 1. 2024) ve vztahu k ní již v současnosti není v moci zdejšího soudu cokoli změnit. Obdobně pak stranou pozorno