33 A 6/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 6/2025- 35 - text pokračování 10 33 A 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. ve věci žalobce: Y. Z. státní příslušnost X bytem X zastoupen: Mgr. Marek Sedlák, advokát sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č.j. OAM-15250-9/ZM-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č.j. OAM-15250-9/ZM-2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 270 Kč, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil žalobce proti opakovanému sdělení žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č.j. OAM-15250-9/ZM-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto „sdělením“ žalovaný oznámil žalobci ve smyslu ustanovení § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), že podmínky stanovené § 42g odst. 7 a 8 ZPC pro zaměstnávání žalobce na uvedeném pracovním místě „obsluha zařízení na tepelné zpracování kovů“ nejsou splněny. II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul průběh řízení a relevantní právní úpravu obsaženou v § 42g odst. 7 a 8 ZPC. Dále uvedl, že v předmětné věci žalobce nesplnil následující podmínky pro úspěšnou změnu pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty u současného zaměstnavatele. 3. V první řadě žalovaný uvedl, že z úřední činnosti je mu známo, že žalobci byla zaměstnanecká karta vydána z důvodu uvedeného v ustanovení § 42g odst. 2 ZPC. Žalobce ke svému oznámení předložil pracovní smlouvu uzavřenou dne 26. 2. 2024 s výše uvedeným zaměstnavatelem, která však neobsahuje údaj o mzdě, přesněji se odkazuje na samostatný mzdový výměr, který však nebyl k oznámení předložen. Předložená pracovní smlouva tedy neprokazuje, zda splňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) ZPC. 4. Žalovaný dále upozornil na to, že pracovní smlouva byla podepsána dne 26. 2. 2024, avšak ke změně pracovní pozice má na základě této smlouvy dojít až ke dni 5. 4. 2025. Z výše uvedeného vyplývá, že oznámení, které oznamovatel žalovanému doručil, nesplňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 8 ZPC. 5. Žalovaný konečně uvedl, že z předložené pracovní smlouvy jednoznačně nevyplývá, že bude žalobce jako agenturní zaměstnanec přidělován k uživateli. Jde-li o agenturní zaměstnávání, musí cizinec předložit doklad obsahující údaje uvedené v ustanovení § 42h odst. 1 písm. g) ZPC. Závěrem žalovaný poučil žalobce o tom, že na učiněné oznámení se hledí, jako by nebylo (§ 42g odst. 9 ZPC). III. Žaloba 6. Žalobce především namítl, že pokud žalovaný shledal, že oznámení žalobce o změně pracovního zařazení (místa výkonu práce, druhu práce) u současného zaměstnavatele trpí vadami, byl podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) byl povinen mu pomoci nedostatky odstranit nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnou mu přiměřenou lhůtu, a to přesto, že se na řízení vztahuje výluka z části druhé a třetí správního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný takto nepostupoval a bez výzvy k odstranění vad zaslal žalobci sdělení o nesplnění podmínek, byl jeho postup nezákonný. A to zvlášť za situace, kdy se jedná o odstranitelné vady. 7. Podle žalobce ust. § 42g odst. 9 věta druhá ZPC, podle kterého se na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 ZPC hledí jako by nebylo učiněno, neznamená, že se tím vylučuje obecná právní úprava odstranění vad podání obsažená v § 37 odst. 3 správního řádu. Zákon neobsahuje žádnou výluku z povinnosti správního orgánu postupovat podle tohoto ustanovení správního řádu i v případě oznámení změny pracovního zařazení (místa výkonu práce, druhu práce) u současného zaměstnavatele. 8. Podle žalobce teprve po marném uplynutí lhůty stanovené k odstranění vad podle § 37 odst. 3 správního řádu nastávají ex tunc účinky ustanovení § 42g odst. 9 věta druhá ZPC. Toto ustanovení tedy nevylučuje použití § 37 odst. 3 správního řádu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, vrácení věci k dalšímu řízení a přiznání náhrady nákladů řízení. 9. Žalobce považuje napadené rozhodnutí (místa výkonu práce, druhu práce) u současného zaměstnavatele rovněž za odporující požadavkům Evropského parlamentu a Rady 2011/98 EU ze dne 13. 12. 2011 (dále jen „směrnice o jednotném povolení“). Tato směrnice tedy výslovně předpokládá, že v případě vad žádosti o vydání, změnu nebo obnovení zaměstnanecké karty, je žadatel písemně o těchto vadách vyrozuměn a k jejich odstranění je mu stanovena přiměřená lhůta. Z hlediska tohoto požadavku postup žalovaného před vydáním napadeného sdělení neobstojí. Přestože je v ustanovení § 168 odst. 1 ZPC uvedeno, že ustanovení části druhé a třetí správního řádu se na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 ZPC nevztahují, vzhledem k požadavkům citované směrnice byl žalovaný povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu, protože tento postup byl potřebný. Použití ustanovení části druhé a třetí správního řádu v případě potřebnosti ostatně předpokládá i ustanovení § 154 in fine správního řádu. 10. Žalobce v souvislosti s výše uvedenými žalobními námitkami odkazuje na právní názory vyjádření v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č.j. 4 Azs 124/2023-34, který řešil skutkově v podstatě shodnou věc. IV. Vyjádření žalovaného 11. Ve svém vyjádření ze dne 12. 5. 2025 žalovaný nejprve shrnul skutkový stav věci. Dále upozornil na to, že žalobce byl v napadeném sdělení ze dne 17. 3. 2025 poučen o tom, že může znovu podat oznámení o změně pracovního zařazení, pokud nejsou splněny podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 ZPC. Žalobce měl tak možnost podat oznámení o změně pracovního zařazení znovu a bez vytýkaných nedostatků. 12. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že dne 10. 4. 2025 podal žalobce další oznámení o změně pracovního zařazení, žalovaný pak dne 24. 4. 2025 vydal pod č.j. OAM-24271-6/ZM-2025 sdělení o nesplnění podmínek pro změnu pracovního zařazení. Důvodem pro jeho vydání byla existence naprosto stejných nedostatků, jako v napadeném sdělení ze dne 17. 3. 2025. 13. Žalovaný poukázal na to, že rovněž i ve sdělení ze dne 24. 4. 2025, č.j. OAM-24271-6/ZM-2025 (které žalovaný soudu předložil jako přílohu svého vyjádření) byl žalobce poučen o možnosti podat oznámení o změně pracovního zařazení znovu. Žalobce má tedy možnost podat další oznámení a pokud odstraní vytýkané nedostatky, bude mu vydáno sdělení o splnění podmínek pro změnu pracovního zařazení. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný poukazuje na to, že v daném případě vznikají pochybnosti, zda pan žalobce byl napadeným sdělením zkrácen na svých právech ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). 14. V předmětné věci žalobce předložil pracovní smlouvu, ve které bylo uvedeno, že základní měsíční mzda je stanovena vnitřním předpisem zaměstnavatele, se kterým bude zaměstnanec seznámen při podpisu pracovní smlouvy. Tento vnitřní předpis však nebyl spolu s oznámením předložen. 15. Žalovaný zaujal názor, že na oznámení změny pracovního zařazení nelze aplikovat zmíněnou obecnou právní úpravu náležitostí podání obsaženou ve správním řádu. Zákon o pobytu cizinců totiž ve vztahu ke správnímu řádu zákonem zvláštním, a proto se použije přednostně (§ 1 odst. 2 správního řádu). Není-li některá z podmínek uvedených v § 42g odst. 7 ZPC splněna nebo není-li předložen některý doklad vyžadovaný v § 42g odst. 8 ZPC, na oznámení se hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 ZPC). Ustanovení § 42g odst. 9 ZPC tedy vylučuje použití obecné úpravy správního řádu o odstraňování vad podání. Skutečnost, že nebyl předložen některý ze zákonem stanovených dokladů, nebo není splněna některá z podmínek uvedených v § 42g odst. 7 je zřejmá již při doručení oznámení žalovanému. Tedy již v tento okamžik je postaveno najisto, zda oznámení učiněné je nebo není. Žalovaný tak nemůže vyzývat podatele k odstranění vad podání, které zvláštní zákon (zákon o pobytu cizinců) považuje již za neučiněné. 16. Z toho žalovaný dovozuje, že považuje-li se oznámení za neučiněné, nemá žádných právních následků a nemůže tak žalovanému vzniknout povinnost vyzvat žalobce k odstranění vad oznámení dle § 154 ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný připomněl, že na obdobném principu je založena také nepřijatelnost žádosti o vydání nebo prodloužení doby platnosti a doby pobytu na dlouhodobé vízum v § 169h odst. 2 a 5 ZPC. 17. Ke druhému žalobnímu bodu, v němž žalobce vyjádřil přesvědčení, že povinnost k nápravě v