34 A 2/2025 – Krajský soud v Brně

34 A 2/2025- 39 - text  10 34 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: V. H. st. příslušnost: U. bytem X zast. advokátem Mgr. Jaroslavem Zemanem sídlem Lazaretní 925/9, 615 00 Brno proti žalovaného: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2024, č. j. MV-155660-3/OAM-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2024, č. j. MV-155660-3/OAM-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Zemana. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci bylo rozhodnutím Policie ČR ze dne 14. 4. 2021 uloženo správní vyhoštění a stanovena doba zákazu vstupu na území členských států EU v délce 5 let. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 33 A 18/2021-29, zamítl. Žalobce proto dne 4. 12. 2021 území České republiky opustil. Dne 15. 5. 2024 však žalobce přiletěl na území České republiky a požádal o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 8. 2024 mu byla udělena doplňková ochrana na dobu 12 měsíců (do 19. 9. 2025). 2. Žalobce dne 19. 8. 2024 podal žádost o odstranění tvrdosti správního vyhoštění a zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 122 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky („zákon o pobytu cizinců“). Řízení o této žádosti bylo usnesením Policie ČR ze dne 16. 9. 2024, č. j. CPR-44064-4/ČJ-2024-930310-V214 („prvostupňové rozhodnutí“), zastaveno podle § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní orgán dospěl k závěru, že důvody pro vydání nového rozhodnutí nejsou dány, neboť nepominuly důvody vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Odvolání proti tomuto rozhodnutí správního orgánu zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 12. 2024, č. j. MV-155660-3/OAM-2024 („napadené rozhodnutí“), a potvrdil závěr přijatý v prvostupňovém rozhodnutí. Žalobce se závěry napadeného rozhodnutí nesouhlasí. II. Obsah žaloby 3. Žalobce odkázal na obsah § 122 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců a uvedl, že splňuje podmínky pro vyhovění žádosti. V jeho případě nebylo sporné, že uplynula polovina doby, po kterou mu na základě rozhodnutí o správním vyhoštěná nelze umožnit vstup na vymezená území. Splňuje též podmínku „pominutí důvodů“ vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, a to z následujících důvodů. 4. Prvně jsou relevantní konkrétní okolnosti, které k uložení správního rozhodnutí v případě žalobce. vedly. Žalobce během svého pobytu na území České republiky nespáchal žádný trestný čin, dokonce ani přestupek. „Pouze“ se zde nacházel bez platného povolení k pobytu. Tuto skutečnost potvrdil Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 13. 6. 2024, č. j. 57 A 7/2024-30. Žalobce porušil pobytová pravidla tím, že na území od roku 2010 do roku 2020 pobýval bez cestovního dokladu. Žalobce nechce snižovat závažnost svých provinění, ale má za to, že nedosahuje takové intenzity, kvůli níž by nebylo možné k odstranění tvrdosti správního vyhoštění přistoupit. V průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany se žalobce mj. prokázal cestovním dokladem platným do roku 2030. 5. Dále je v případě této žádosti podle žalobce třeba posuzovat vedle důvodů pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění též skutečnosti nové. Mezi ně patří i možný zásah do rodinného a soukromého života žalobce, který by další výkon rozhodnutí o správním vyhoštění mohl způsobit (viz § 119 odst. 5 zákona o pobytu cizinců). Při posouzení této otázky je nutno zohlednit zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2021, č. j. 2 Azs 75/2020-47). Je-li nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince překážkou vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, tím spíše musí být takový tvrzený zásah posouzen u žádosti o zrušení takového rozhodnutí (k tomu viz též rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2008, č. j. 2 As 19/2008-75). 6. Je pravdou, že žalobce v době vydání rozhodnutí o správním vyhoštění neměl v České republice rodinné či jiné závazky a osobně nepociťoval, že by mu na území Ukrajiny hrozilo nebezpečí. To se však zásadně změnilo. Žalobce je otcem dvou dětí a pečuje v domácnosti o třetí nezletilé dítě své manželky, přičemž obě jeho děti v současnosti v České republice studují vysokou školu se zaměřením na jazykovou a překladatelskou činnost. Nezletilé dítě navštěvuje prvním rokem státní základní školu. Rodina hodlá v ČR dlouhodobě pobývat a je úspěšně začleněna do společnosti. 7. Podle žalobce správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Od návratu žalobce zpět na Ukrajinu po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění již uběhlo několik let, jeho vztah s manželkou a dětmi se vyvíjel, rodinné vazby se scelily. Správní orgány jsou povinny posuzovat žádost ve světle nových okolností, nikoli podle stavu v době vydání rozhodnutí o vyhoštění. 8. Napadenému rozhodnutí žalobce vytýká, že v rámci posouzení zásahu do soukromého a rodinného života žalovaný vybočil z mezí správního uvážení. Předně porušil princip rovnosti a diskriminace, pokud při hodnocení rodinných vazeb žalobce a nezletilé (šestileté dcery manželky žalobce) pouze ve zkratce uzavřel, že žalobce nedoložil žádné dokumenty prokazující jeho právní vztah k nezletilé, resp. jeho rodičovskou odpovědnost k ní, a proto se nemůže dovolávat zásahu do rodinného života. 9. Práva na ochranu vztahu rodiče k dítěti a dítěte k rodiči nelze přisuzovat pouze biologickým příbuzným. Žalobce tvoří rodinu se svou manželkou, dvěma zletilými dětmi a dcerou manželky z jiného vztahu, kterou však bere za svou, neboť ji vychovává od batolecího věku. Také nezletilá považuje žalobce za svého otce vychovatele a jejich vztah je natolik blízký, že by měl být brán na roveň vztahu otec-dcera. Postup žalovaného je proto též v rozporu s čl. 8 Úmluvy o právech dítěte. Rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva potvrzuje, že existence rodinného života je pro účely čl. 8 Úmluvy založena na faktických okolnostech, a to i přes chybějící biologické svazky (rozsudek ze dne 16. 7. 2015, Nazarenko proti Rusku, stížnost č. 39438/13 a zde uvedená judikatura). Správní orgány se faktickými citovými vazbami mezi žalobcem a nezletilou nezabývaly. 10. Co se týká zletilých dětí žalobce, žalovaný jejich vztah hodnotil pouze optikou možnosti finanční podpory. Rodinný život však nezahrnuje pouze úhradu životních nákladů. Právo na rodinný život je jedním ze základních sociálních lidských práv (blíže viz nález ÚS ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. II. ÚS 517/99). Žalobce se svými zletilými dětmi udržuje velmi blízký vztah. Studium na vysoké škole a ubytování na kolejích během vyučovacích dnů nevylučuje, že mimo školní povinnosti tráví studenti volný čas se svou rodinou. Žalobce s rodinou žije v nájemním bytě v Brně. Všechny děti hovoří česky a celá rodina považuje Českou republiku za svůj domov. Žalobce má v plánu po splnění zákonných podmínek začít na území České republiky podnikat. Rodina je začleněna do české společnosti. 11. S ohledem na probíhající vojenský konflikt na Ukrajině nemůže žalobce v zemi původu žít rodinným životem. Rodinné vazby žalobce na děti a manželku jsou stěžejním důvodem, pro který by mělo být jeho žádosti vyhověno. Nadto žalobce poukázal na § 120a odst. 5 zákona o pobytu cizinců, podle něhož vzniknou-li důvody znemožňující vycestování cizince po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyhoštění, policie vydá nové rozhodnutí pouze ve věci, zda vycestování cizince je možné, po vyžádání a na základě nového závazného stanoviska ministerstva. V posuzované věci není zřejmé, že by byla správní rozhodnutí vydána na podkladě závazného stanoviska ministerstva, nebo že by byla vůbec nemožnost vycestování žalobce zkoumána. Žalovaný pouze uvedl, že žalobci byla udělena doplňková ochrana. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Podle žalovaného jsou správní rozhodnutí v této věci dostatečně odůvodněna a podložena dostatečnými podklady. Žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími. Žalovaný se předně neztotožnil s tvrzením žalobce, že by jeho přečin (téměř desetiletý neoprávněný pobyt na území ČR) znamenal nízkou intenzitu závažnosti porušení zákona. Mimo to žalobce pobýval na území bez platného cestovního dokladu. 13. Žalovaný potvrdil, že k uplynutí poloviny doby stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění došlo v případě žalobce dne 4. 4. 2024. Co se ale týká zásahu do rodinného a soukromého života žalobce, podle žalovaného zde k nepřiměřenému zásahu nedochází (viz odůvodnění na s. 6 a 7 napadeného rozhodnutí). Žalobce ned