2 Afs 24/2005 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 20/2024- 41 - text 7 34 Ad 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: M. H. trvale bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2024, č. j. X („napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2024, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena povinnost dle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) vrátit žalované přeplatek ve výši 257 751 Kč, který vznikl za období od 25. 6. 2022 do 13. 3. 2024 na vdoveckém důchodu, a to do 8 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí zrekapitulovala relevantní právní úpravu. Doplnila, že rozhodnutím žalované ze dne 13. 2. 2024, č. j. X, byl od 14. 3. 2024 žalobci odňat vdovecký důchod. V období od 25. 6. 2022 do 13. 3. 2024 byl žalobci vyplácen vdovecký důchod, ačkoli mu nenáležel, neboť dne X se dcera žalobce A. H. (nar. X) provdala. Z toho důvodu zanikl dne X nárok žalobce na vdovecký důchod. 4. Žalovaná uvedla, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost mezi manželi předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Manžel dcery žalobce byl od 1. 1. 2022 do doby odnětí vdoveckého důchodu žalobci výdělečně činný, vyživovací povinnost proto přešla z žalobce na manžela dcery žalobce. Žalobce přestal dne X pečovat o nezaopatřené dítě. Žalobce tak již nesplňoval žádnou podmínku § 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“). 5. Žalovaná dále uvedla výpočet vzniklého přeplatku. Dle žalované je žalobce odpovědný za vznik přeplatku proto, že v zákonem stanovené lhůtě 8 dnů neoznámil sňatek své dcery, který je rozhodnou skutečností pro trvání nároku na výplatu vdoveckého důchodu. Dále také proto, že vzhledem k okolnostem musel předpokládat, že důchod je mu vyplácen neprávem. Žalovaná uzavřela, že žalobce je s ohledem na § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení odpovědný za vrácení přeplatku bez zřetele na zavinění. II. Obsah žaloby 6. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, nesprávné a nezákonné. Navíc má za to, že v řízení byla porušena jeho práva tak, že to má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. 7. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť na s. 2 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že námitky žalobce jsou důvodné. To je však v nesouladu s výrokem napadeného rozhodnutí. Žalovaná dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí na s. 2 uvedla, že manžel dcery A. byl od 1. 1. 2022 do doby odnětí vdoveckého důchodu výdělečně činný. Tato informace se nezakládá na reálných skutečnostech a je nepravdivá. Žalobce informaci o jakékoliv výdělečné činnosti manžela dcery neuváděl. Pouze zmínil, že byl čerstvým absolventem vysoké školy. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí používá nepravdivé informace. 8. Žalovaná nevěnovala námitkám a argumentům žalobce patřičnou míru pozornosti. Tomu svědčí i skutečnost, že žalovaná doručila rozhodnutí žalobci na nesprávnou adresu i přes to, že žalobce v námitkách jasně a zřetelně uvedl informaci o změně trvalého pobytu. Žalovaná se podáním žalobce zabývala velmi povrchně, nepozorně a nepečlivě. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nesrozumitelné, v rozporu se základními pravidly logiky a neústí v přesvědčivý závěr. 9. Napadené rozhodnutí je také nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaná např. cituje neúplně ustanovení § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, cituje část týkající se starobního důchodu. Z odůvodnění není zřejmé, že dané ustanovení lze vztáhnout i na vdovecký důchod, který je předmětem rozhodnutí. Žalovaná neodůvodnila, proč nepovažuje dceru žalobce za nezaopatřené dítě. Nevyjádřila se k důkazům, ze kterých jasně vyplývalo, že v daném časovém období dcera žalobce nezaopatřeným dítětem byla. Žalovaná neuvedla, z čeho vyplývá, že uzavřením manželství dítě ztrácí status nezaopatřenosti. Nevyjádřila se k argumentům žalobce, dle kterého byly naplněny veškeré zákonné podmínky pro nárok na vdovecký důchod. 10. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. 4 Ads 94/2015-21, je pro splnění nároku na vdovecký důchod po uplynutí jednoho roku od smrti manžela nutné, aby byly kumulativně splněny dvě podmínky spočívající v tom, že pozůstalý manžel pečuje o nezaopatřené dítě ve smyslu § 20 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, přičemž toto dítě zároveň splňuje podmínky obsažené v § 50 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce zákonné podmínky splňuje, což žalované prokázal. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2013, č. j. 6 Ads 163/2012-24, plyne, že podmínka péče o nezaopatřené dítě je faktickou otázkou, pro jejíž posouzení je rozhodující skutečný stav. Ten nebyl dostatečně zjištěn. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2024, č. j. 7 Ads 40/2023-20, „nemohlo obstát rozhodnutí stěžovatelky, založené skutečně pouze na domněnce, že uzavřením manželství přestal žalobce nepochybně o dceru pečovat, protože vznikla vyživovací povinnost vůči dceři žalobce primárně jejímu manželovi. Není možné bez dalšího spojit uzavření manželství dítětem se skutečností, že rodič již o své nezaopatřené dítě nepečuje.“ 11. Žalovaná neuvedla, z čeho vyvozuje, že se žalobce přestal o svoji dceru starat. Žalobce doložil, jak se o dceru staral a navrhl důkazy prokazující tuto péči. Odkázal též na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2008, č. j. 6 Ads 35/2007-92, týkající se rozložení důkazního břemene dle § 12 písm. b) ve spojení s § 53 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení. 12. Nezákonnost napadeného rozhodnutí dle žalobce způsobuje také nesprávné právní posouzení věci. Žalobce má za to, že je nutné rozlišovat péči ve smyslu § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a vyživovací povinnost dle občanského zákoníku. Žalovaná bez dalšího dovozuje, že vznikem vyživovací povinnosti manžela k dceři žalobce přestal žalobce o svou dceru pečovat. Tento právní názor dle žalobce není spravedlivý. Vyživovací povinnost je dle Nejvyššího správního soudu jen formální právní povinností, která vždy nemusí reflektovat skutečný stav. Navíc i v případě, že je vyživovací povinnost dodržována, mohou nastat faktické okolnosti, které nevyloučí péči rodiče o nezaopatřené dítě, např. pokud hmotná úroveň obou manželů bude nedostatečná (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2024, č. j. 7 Ads 40/2023-20). Pro posouzení péče je rozhodný faktický stav, který žalovaná nezjistila, přestože jí k tomu byly žalobcem poskytnuty dostatečné podklady. Z těchto podkladů vyplývá, že dcera žalobce potřebovala i nadále materiální pomoc ze strany žalobce, jelikož v rozhodném období byla studentkou prezenčního studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a neměla nárok na peněžitou pomoc v mateřství. 13. Žalovaná dále nesprávně vykládá porušení žalobcovy povinnosti oznámit do 8 dnů existenci rozhodné skutečnosti pro trvání nároku na výplatu vdoveckého důchodu. Uzavření sňatku je touto skutečností pouze v případě, pokud s ní zákon spojuje zánik nároku na výplatu důchodu. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení neobsahuje žádné ustanovení, ze kterého by vyplývalo, že uzavřením sňatku nezaopatřeného dítěte vdovce zaniká nárok na vdovecký důchod. 14. Žalobce nemohl předpokládat, že sňatek uzavřený jeho dcerou bude rozhodnou skutečností pro nárok na výplatu důchodu, pokud takovou skutečnost nepředpokládá zákon, judikatura ani akademická literatura. Dcera žalobce se navíc před uzavřením sňatku informovala na infolince žalované, zda nebude mít její sňatek na výplaty dávek důchodu vliv. Bylo jí sděleno, že uzavření sňatku nemá žádný vliv na její statut nezaopatřeného dítěte. Tuto informaci na infolince žalované opakovaně se stejným výsledkem ověřila i druhá dcera žalobce M. W. 15. Žalobce závěrem poukázal na vadu řízení spočívající v nesprávném doručení napadeného rozhodnutí. Žalovaná rozhodnutí doručovala na adresu bývalého trvalého pobytu žalobce. Jedná se o podstatnou vadu řízení, která by v případě, že by žalobce pro jistotu nekontroloval schránku v místě bývalého trvalého pobytu, zasáhla do žalobcových práv na soudní ochranu. III. Vyjádření žalované a replika žalobce 16. Žalovaná ve vyjádření zopakovala závěry napadeného rozhodnutí. Dále k výhradě žalobce