34 Az 31/2024 – Krajský soud v Brně

34 Az 31/2024- 58 - text 20 34 Az 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve společné věci žalobci: H. G. A. E., nar. X O. H. G. E., nar. X N. M. R. A., nar. X všichni st. přísl. E. t. č. pobytem X všichni zast. advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2024, č. j. OAM-826/ZA-ZA11-LE31-2018, č. j. OAM-824/ZA-ZA11-LE31-2018, a č. j. OAM-825/ZA-ZA11-LE31-2018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2024, č. j. OAM-826/ZA-ZA11-LE31-2018, č. j. OAM-824/ZA-ZA11-LE31-2018, a č. j. OAM-825/ZA-ZA11-LE31-2018, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 42 858 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vratislava Polky. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutími žalovaného ze dne 17. 10. 2024, č. j. OAM-825/ZA-ZA11-LE31-2018 (dále též jen „rozhodnutí o žádosti otce“), č. j. OAM-824/ZA-ZA11-LE31-2018 (dále též jen „rozhodnutí o žádosti matky“), a č. j. OAM-826/ZA-ZA11-LE31-2018 (dále též jen „rozhodnutí o žádosti syna“), společně také jen „napadená rozhodnutí“, nebyla žalobcům udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 173/2023 Sb., tj. ke dni 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“). Proti těmto rozhodnutím se žalobci brání žalobami, neboť mají za to, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany splňují. 2. Napadená rozhodnutí spolu skutkově souvisejí, soud proto o žalobách vedl společné řízení. Dalším důvodem vedení společného řízení je vzájemná závislost žalobců. Syn je s ohledem na svůj zdravotní stav zcela závislý na péči rodičů a otec má rovněž vážné zdravotní komplikace; péče o syna a otce (manžela) stojí v převážné míře na matce. Žalobci požádali o mezinárodní ochranu dne 26. 9. 2018 a žalovaný o těchto žádostech rozhodl po více než šesti letech trvajícím řízení. 3. Ve správním řízení bylo provedeno několik pohovorů s matkou a otcem. Se synem nemohl být s ohledem na jeho stav veden ve správním řízení pohovor, vypovídala za něj jeho matka jako opatrovnice. Pohovory s matkou byly vedeny dne 2. 10. 2018, 5. 10. 2018, 19. 8. 2019, matka byla přítomna i na pohovorech s otcem dne 2. 10. 2018 a 19. 8. 2019. 4. Příběhy otce a syna se do určité míry odlišují, pojí je však, stejně jako v případě matky, primárně obava z pronásledování rodiny ze strany egyptských bezpečnostních složek v případě návratu rodiny do země původu. Do popředí posouzení staví také svůj špatný zdravotní stav. a) Příběh otce 5. Otec jako důvod podání žádosti uvedl, že byl v Egyptě v roce 1996 zatknut a mučen. Pracoval ve vzdělávací instituci Al-Azhar a byl kvůli tomu vyslýchán. Měl krvácení do mozku a stále má jizvy na noze. Vyhrožovali mu, že ho znovu uvězní. 6. Při pohovoru dne 2. 10. 2018 žalobce uvedl, že v roce 2000 prodělal cévní mozkovou příhodu a že od dětství měl problémy se srdcem. Své potíže léčil v Káhiře, podstoupil zde (v roce 2000) operaci srdce. Po mozkové příhodě měl dvakrát krvácení do mozku; poprvé v Egyptě v roce 2013 a podruhé v Rakousku v lednu 2017. Chodí na vyšetření srdce, každý den bere léky, nemyslí si, že by se mohl v Egyptě takto léčit. Po svém prvním zatčení byl stále pronásledován, ve vlasti změnili pětkrát bydliště, vyptávali se na něj vládní složky, byl předvoláván na policii. V roce 1996 ho zatkli proto, že s lidmi mluvil o náboženských tématech. Lidé za ním chodili na náboženské konzultace. Podle manželky žalobce (ta byla přítomna u pohovoru) se žalobce plete, policii se začali vyhýbat až po postřelení syna v roce 2013. S vycestováním z Egypta problémy neměli, měli pozvání od nemocnice v Dubí (pozn. soudu – dle obsahu správního spisu se jednalo o Tereziny Lázně v Dubí, v ČR). V ČR chtěli léčbu pro syna. Žalobce má potíže s pamětí, hodně zapomíná, pomáhá mu manželka. 7. Při pohovoru dne 19. 8. 2019 žalobce uvedl, že u Al-Azhar pracoval 30 let, byl tam generálním ředitelem. Jeho syn studoval na této univerzitě poslední ročník lékařské fakulty. Syn byl v době revoluce na demonstraci postřelen do hlavy. Podstoupil několik operací hlavy. Žalobce také mj. uvedl, že v roce 2015 mu byl vydán pas, aby mohl na pouť do Saudské Arábie. Ta trvala dva týdny a on se pak vrátil do Egypta. Zopakoval, že učil na univerzitě Al-Azhar náboženskou výuku a byl pronásledován bezpečnostními složkami. Pořád ho zvali na výslech a bili ho. Byl známá osoba, učil na univerzitě kvůli penězům. Dále uvedl, že na něj byl v Egyptě vydán zatykač, a že podplatil zaměstnance, aby mohl vycestovat. b) Příběh syna 8. Syn se dne 8. 7. 2013 účastnil jako sympatizant Muslimského bratrstva demonstrace v Káhiře na podporu prezidenta Mohameda Mursího. Toho v červnu 2013 z funkce sesadila armáda pod vedením generála Sísí. Při zásahu proti demonstrantům ze strany bezpečnostních složek byl žalobce střelen do hlavy. Zranění přežil, ovšem s velmi vážnými následky; po operacích a rehabilitacích zůstal nesoběstačný, tělesně i duševně postižený, zcela závislý na péči rodičů (zejména matky). V listopadu 2016 žalobce vycestoval letecky s matkou a otcem z Egypta přes Turecko do České republiky, za účelem léčby (rehabilitace) žalobce v Tereziných lázních Dubí). Po ukončení léčby se rodina přesunula do Rakouska, protože tam měli známé, a po podání žádosti o mezinárodní ochranu do České republiky (jako do státu příslušného k posouzení žádosti). 9. Jako důvod podání žádosti byla uvedena obava z pronásledování rodiny ze strany egyptských bezpečnostních složek. Po postřelení žalobce se rodina několikrát stěhovala na různá místa v Káhiře, neboť se na ně vyptávali příslušníci policie. c) Příběh matky 10. Matka uvedla, že v důsledku postřelení syna dne 8. 7. 2013 egyptskou policí policií do hlavy má syn poškozenou levou část mozku. Nemůže mluvit, ztratil cit v pravé části těla. V Egyptě podstoupil několik operací. Opakovaně tam měnili bydliště, protože je policie chtěla zatknout. První rok po zranění syna je hledala policie. Bojí se, že po návratu je zatknou hned na letišti. 11. V pohovoru 2. 10. 2018 matka uvedla, že v Káhiře žila na různých adresách, naposledy s manželem a synem u jedné ze svých dcer ve čtvrti S. Pracovala jako učitelka arabštiny na základní škole. Ona sama problémy neměla, ale jednou ve škole policie zatkla jejího kolegu a údajně se ho na ní ptali. V té době se stěhovali, protože policie se na ně pokaždé doptávala. Myslí si, že to souvisí s účastí jejího syna na demonstracích. Známý (novinář jménem Sameh), který bydlí v Anglii, a který má příbuzného na policii v Egyptě, ji varoval, že se nemají do Egypta vracet. O azyl požádali v Rakousku. Už neměli peníze na léčbu syna a manžel dostal mozkovou příhodu. Syn je nesamostatný, pouze je schopen najíst se levou rukou. V době postřelení byl syn studentem lékařské fakulty, kterou dokončoval. Byl postřelen na prodemokratickém shromáždění, na podporu prezidenta Mursího. Po roce 2013 se na ně začaly ptát státní složky, protože kdo se účastnil demonstrace, toho policie hledala. Kamaráda syna žalobkyně policie zatkla, přestože byl postřelen na ruce a noze. Dále žalobkyně uvedla, že její syn je trestně stíhán ze zabití policejního důstojníka, obvinění je však smyšlené. Tyto informace má od druhého syna. Ten žije v Káhiře, stejně jako dcery žalobkyně. Problémy nemají. Při vyřizování dokladů pro vycestování do České republiky žalobkyně o synovi uvedla, že měl autonehodu a také měli pozvánku od léčebny v Dubí; jinak by jim vízum nevydali. Na radu jednoho pána vycestoval manžel žalobkyně o dva dny dříve a ona se synem pak jeli za ním. Státní orgány na ně mají spisy v šuplíku, pokud by chtěli, spisy vytáhnou. Obává se, že je ve vlasti popraví. 12. Při pohovoru dne 5. 10. 2018 žalobkyně uvedla, že její syn se dne 8. 7. 2013 účastnil demonstrace a každý, kdo byl zaznamenán na kamery, pak byl sledován vládou. Sledována je i celá jeho rodina. Kvůli tomu čtyřikrát změnili bydliště. Na demonstraci lidé požadovali propuštění prezidenta Mursí, nebyla to však násilná demonstrace. Trvala od 26. 6. 2013 až do 14. 8. 2013 a toho dne došlo ze strany policie k masakru. Její syn byl postřelen bezpečnostními složkami dne 8. 7. 2013, když se s ostatními modlil ranní modlitbu. Žalobkyně pak podrobně popsala dění navazující na postřelení jejího syna, jak se to dozvěděla od známého a popsala následnou léčbu. Tu hradili z prodeje bytu. Poté bydleli v pronájmu a poté koupili dům na splátky. Ten následně prodali. Se synem jezdila na rehabilitace, jeho zdravotní stav se lepšil. Cílem cesty do České republiky byla léčba syna, po jejím ukončení se začala zajímat o prodloužení víza a přesunuli se do Rakouska. Ale poté měl její manžel krvácení do mozku, tak požád