34 Az 34/2024 – Krajský soud v Brně

34 Az 34/2024- 40 - text  10 34 Az 34/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D ve věci žalobce: J. E. B. M. státní příslušnost B. r. V. t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. OAM-771/ZA-ZA11-P09-R2-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. OAM-771/ZA-ZA11-P09-R2-2020 (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). 2. Jedná se o druhé rozhodnutí žalovaného o žádosti žalobce. První rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2022, č. j. OAM-771/ZA-ZA11-P06-2020, zrušil zdejší soud rozsudkem ze dne 6. 2. 2023, č. j. 34 Az 12/2022-38, neboť neobsahovalo prakticky žádné posouzení přiměřené pravděpodobnosti budoucího pronásledování žalobce ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Rovněž bylo namístě učinit důkladnější posouzení rizika hrozby vážné újmy žalobci ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. 3. Žalovaný v řízení navazujícím na zrušující rozsudek doplnil spisový materiál o další informace a zprávy týkající se země původu a žalobci umožnil se k těmto podkladům vyjádřit. To žalobce učinil písemně dne 9. 7. 2024 a k vyjádření přiložil zprávu Amnesty International: The State of the World´s Human Rights, z roku 2023. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 4. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu v listopadu 2020. K žádosti sdělil, že se účastnil protestů proti současné vládě a za svobodu ve Venezuele, proto mu ve vlasti hrozí vězení. Účastníci demonstrací jsou evidováni pomocí videozáznamů. Žalobce je ženatý, jeho manželka má v České republice povolení k dlouhodobému pobytu. Z vlasti vycestoval dne 13. 3. 2020, nelegálně přešel do Kolumbie. Zde získal do cestovního dokladu razítko k datu 8. 3. 2020. V Kolumbii byl do 21. 10. 2020, kdy odcestoval letecky přes Francii do Vídně a poté přijel autobusem do České republiky dne 23. 10. 2020. Zde se šel zaregistrovat na cizineckou policii, kde mu do pasu vylepili výjezdní vízum, přestože měl připravené podklady ke sloučení rodiny s manželkou. 5. V pohovoru k žádosti dne 12. 11. 2020 žalobce mj. sdělil, že se ve Venezuele účastnil od roku 2014 do 19. 4. 2017 asi 15ti nebo 20ti protestů. Žalobce byl jedním z protestujících, několikrát musel z demonstrace utéct. Pocit pronásledování začal mít v roce 2017, kdy ozbrojené jednotky začaly prohledávat obytnou oblast (sídliště Sierra Brava v San Antonio de los Altos), v níž žil. Asi měsíc nebo dva projížděly jejich čtvrtí automobily bezpečnostních složek. Ozbrojené jednotky prohledávaly i dům, v němž bydlel (k tomu žalobce přiložil fotografie domovní prohlídky vedlejšího domu, které pořídil z okna). Po roce 2017 již výrazné problémy neměl. Ze země vycestoval nelegálně z důvodu uzavření hranic v době epidemie Covid-19. Při návratu by měl problémy, neboť v cestovním dokladu nemá výjezdní razítko. Vycestováním člověk dle úřadů vyjadřuje nesouhlas s poměry ve Venezuele. Žalobce poukázal na své internetové stránky a twitterový účet, kde má příspěvky namířené proti režimu, jakož i fotografie z demonstrací. Obává se zatčení a uvěznění z důvodu nelegálního vycestování a účasti na protivládních demonstracích. 6. Žalobce při pohovoru uvedl, že vlast opustil nelegálně v místě, které ovládá FARC – revoluční ozbrojené síly Kolumbie. V Kolumbii získal razítko do cestovního dokladu k datu 8. 3. 2020, reálně ale hranici přešel dne 13. 3. 2020. Dne 11. 3. 2020 Venezuela uzavřela hranice kvůli covidu, proto nebylo možné vycestovat legálně. Hranice mezi Kolumbií a Venezuelou byla uzavřena už dříve, proto to jinak nešlo. Za hlavní důvod, pro který by žalobce vzbudil pozornost bezpečnostních složek, žalobce uvedl skutečnost, že nemá v cestovním dokladu výjezdní razítko. Pokud by se vrátil, vzali by si ho stranou a začali by o něm zjišťovat další skutečnosti. Žalobce si po roce 2017 dvakrát prodlužoval platnost svého cestovního dokladu, přičemž neměl žádné potíže. V České republice byl žalobce již od prosince 2019 do března 2020, při návratu do Venezuely žádné problémy neměl, protože nebyl hledanou osobou, a protože pouze kontrolovali razítka. Pokud by žalobce prošel důkladnější kontrolou, pak by problémy mohl mít. 7. Žalovaný neshledal obavy žalobce důvodnými. Konstatoval, že žalobce i přes svoji účast na demonstracích nikdy nebyl policií či jinými bezpečnostními složkami kontaktován, natož zadržen. V sousedním bytovém domě se sice dle žalobce konala domovní prohlídka, nicméně byt žalobce prohledáván nebyl. Žalobce sám souhlasil s tím, že příspěvky na jeho twitterovém účtu nejsou vysoce závažné a že jsou navíc publikovány pod přezdívkou, a proto se nemusí bát toho, že by byly spojeny s jeho osobou. Obavy žalobce z pronásledování kvůli účasti na demonstracích, případně kvůli jeho příspěvkům na twitterovém účtu, jsou zcela nepodložené a zjevně účelově uvedené s cílem dosáhnout pozitivního rozhodnutí ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Jejím skutečným důvodem byla a je snaha o sloučení s manželkou. Žalobce se demonstrací měl účastnit v období let 2014-2017, z vlasti přitom definitivně odjel v roce 2020. Až do svého odjezdu přitom žádné obtíže související s jeho účastí na demonstracích neměl. Po roce 2017 si žalobce nechal dvakrát prodloužit pas, v prosinci roku 2019 legálně z vlasti vycestoval do České republiky, s odjezdem z vlasti ani s návratem neměl žádné problémy. Pokud by žalobce skutečně byl pro venezuelské státní orgány zájmovou osobou, pak by mu cestovní doklad nevydaly, opakovaně neprodloužily, neumožnily by mu zemi bez jakýchkoliv problémů opustit a zase se do ní navrátit. K samotné skutečnosti, že žalobce opustil vlast v roce 2020 nelegálně, žalovaný uvedl, že k tomu došlo pouze v souvislosti s uzavřením hranic z důvodu šíření nemoci Covid-19. Nikoliv z důvodu jakéhokoliv případného tlaku venezuelských státních orgánů či bezpečnostních složek. Případný postih žalobce související s porušením epidemiologických opatření je v pravomoci každého státu. Žalovaný nemůže vyloučit případné problémy žalobce související s porušením epidemiologických opatření. 8. Žalobcův argument, že by mohl být kvůli chybějícímu razítku v pasu venezuelskými úřady důkladněji prověřen, přičemž by bylo zjištěno, že se před mnoha lety účastnil protestů, je pouze ničím neodůvodněnou spekulací. Navíc odporuje tomu, že dle informací o zemi původu žalobce jsou návraty do vlasti venezuelskými úřady podporovány. Žádost žalobce žalovaný vyhodnotil jako účelovou, podanou s cílem legalizovat si pobyt na území České republiky, kde žije manželka žalobce. Pokud žalobce usiluje o legalizaci svého pobytu, měl by tak činit prostřednictvím zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Účelovost žádosti žalobce žalovaný dovozuje i z toho, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal teprve poté, co mu byl cizineckou policií vydán výjezdní příkaz. Správní orgán nedospěl k závěru, že by právě žalobci mohlo v případě návratu do vlasti hrozit pronásledování, žalobci nebylo namístě udělit azyl. 9. Žalovaný shrnul, že obavy žalobce z uvěznění považuje za čistou spekulaci, resp. ničím nepodloženou a zcela subjektivní domněnku, které nelze přikládat potřebnou důkazní hodnotu, a kterou žalobce zjevně uvedl zcela účelově s cílem dosáhnout pozitivního rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nebyl v souvislosti se svojí účastí na demonstracích nikdy zadržen ani nebyl nijak kontaktován státními orgány a bezpečnostními složkami, a vzhledem k tomu, že venezuelské úřady zřejmě nemají komplexní přehled o účastnících demonstrací, dle žalovaného není žádný důvod se domnívat, že by žalobci mohlo v případě návratu do vlasti cokoliv hrozit. III. Obsah žaloby 10. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, kterou následně doplnil. Má za to, že žalovaný svým rozhodnutím porušil § 3 a § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) neboť nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností a žalovaný nepřihlédl ke všem rozhodným okolnostem a nedostatečně podložil svá tvrzení. Dále porušil § 12 a § 14a zákona o azylu, neboť žalobci měl být udělen azyl či doplňková ochrana. Také mělo dojít k porušení čl. 3 a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 11. Žalobce v žalobě zopakoval důvody, pro které se obává návratu do Venezuely, a pro které podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Konstatoval, že jeho obavy byly prohloubeny na základě informace ze zprávy Amnesty International o stavu lidských práv, Venezuela 2023, publikova